Stopa - 27.12.2013
Svatky nesvátky … pracovat s našimi chlupatými kamarády se prostě musí … vždyť jsou to „pracovní“ psi. Tak jsem na „malé“ stopy před domem vyběhla s Darem i na Štědrý den a na Štěpána. Na dnešní už všední den jsem se domluvila s manželem a také Evou, že ráno vyrazíme na „pořádnější“ stopu na louku u Bosonoh.
Manžel dostal krátkou instruktáž ohledně našlápnutí stopy, aby si oživil, co „nakoukal“ a také „naposlouchal“ na letních táborech ohledně stop, dostal předměty (ty jsem mu žel zapomněla předat dříve) a plánek Evou vybrané stopy a šel ji našlápnout pro Arwen. Eva vyrazila zároveň s ním šlápnout stopu pro Dara a protože dnes měla Eva s sebou jen Arwen, tak jsem, jakožto „nezaměstnaná“, mohla jen sledovat, jak pěkně jim to oběma šlape. Když oba došli, vzali jsme Dara s Arwen na krátkou procházku, aby se nejprve trochu vyvenčili. Sice jsem chtěla raději nechat Dara proběhnout až po stopě, ale manžel mne přesvědčil, že pes vyvenčení nutně potřebuje, tak mi nezbylo, než souhlasit. Dar šel sice na vodítku, ale manžel ho pustil na Flexi, tak Darovi nic nebránilo v čichání si na kraji louky, dokud si po pár minutách konečně „nevykonal svoje“. V čichání si vesele pokračoval i zpět, zatímco Arwen šla způsobně vedle Evy a veškeré „pachové práce“ si nechávala až na samotnou stopu.
Když jsme se vrátili zase zpět k nášlapům, uplynulo přes půl hodiny, tak jsme mohli zapnout stopovačky a jít na vypracování. Chtěla jsem mít pár snímků z dnešních stop, tak jsme se domluvili, že vyjdu s Darem, Eva chvíli počká a pak půjde manžel zafotit nějaký obrázek z jejich stopy.
No … co se týká naší stopy, tak o stopě nelze vůbec psát…! Není totiž co. Dovedla jsem Dara na nášlap, kde tentokrát nebyl žádný pamlsek (v úvodní části jsem pamlsky nechtěla). Dar dnes nijak netáhl a naopak oddechoval, jako by měl za sebou pár set metrů běhu (nechápu, z čeho), čichl na nášlap a pak rychle vyšel … kamsi – ale po stopě, po níž měl jít, to docela určitě nebylo. Zkusila jsem ho opakovaně přesvědčit, aby začal pořádně čichat, ale místo toho začal zvedat hlavu a tvářil se unaveně. Když jenom tak bezcílně sem tam čichl na trávu, bylo zřejmé, že teď to skutečně nepůjde. Velmi rozladěná jsem ho odvedla do auta a šla se podívat na Arwen.
S Arwen to bylo o něčem úplně jiném… Arwen poctivě čichala, snažila se, i z dálky byly lomy opravdu lomy, označovala předměty. I manželovi se líbilo, jak pěkně jde. Problém začal až někde před posledním lomem – Arwen zřejmě načichla nějakou zajímavější stopu a táhla paničku „k Neumětelům“. Manžel na Evu zavolal, že tam ne, a po chvíli „navigace“ se dostaly zase na stopu a její poslední úsek. Velká škoda toho extempore, ta stopa by byla moc pěkná.
Vrátila jsem se do auta pro Dara, který si zatím mohl odpočinout, a zkusila s ním tu stopu ještě jednou. Ale Dar buď dnes měl opět „svůj den“ nebo si při venčení už užil svoje … a nebo obojí zároveň – zkrátka sice chvilku vypadal, že by mohl jít konečně po Evině stopě, … žel ale opravdu jen chvilku. Místo předmětu mi zalehl cedulku na lomu a odpočíval. Abych ho povzbudila, tak jsem mu dala aspoň malou odměnu, jenže Dar sice vyšel dál směrem po stopě, ovšem jen proto, aby se mi po pár krocích vrátil k cedulce a zase ji zalehl s označením jako předmět… Přiznávám, že v tu chvíli již mi začínala docházet trpělivost. Ukazovala jsem na zem, opakovala „stopa“ a „hledej stopu“, jenže Dar vždycky jen na okamžik sklonil čumák k zemi a pak na mne koukal, co jako po něm chci. Odvedla jsem ho do blízkosti další cedulky, že třeba je tady nějaké „špatné místo“, a znovu Dara vybídla, aby hledal stopu. Dar tak nějak laxně začichal, došel k cedulce … a zase ji označil jako najitý předmět. A pak opět neváhal se k ní vrátit a označit ji podruhé. To už mi „vytekly nervy“, Darovi jsem nevybíravě vynadala, ale ani to nepomohlo. Už vůbec odmítal sklonit čumák k zemi a hledat stopu, místo toho se zakoukal na silnici opodál a jezdící auta. Nedokázala jsem se udržet a s tím, že je „fujpes“ ho párkrát plácla. Nevypadal, že by si z toho něco dělal. Dnes se prostě nepracovalo. Tak mi nezbylo, než stopu „zabalit“ a Dara odvést.
Cedulky zůstaly na místě, všechny předměty žel také, tak jsem musela poprosit Evu, zda by nezkusila s Arwen ještě i tuhle stopu, aby se dohledaly aspoň ty předměty. Arwen byla zlatíčko – poctivě šla a i když se nevyhnula nějakým chybám, tak až na 1 všechny ostatní předměty našla. Na tak mladou fenku, i když již má hodně „načicháno“, to byl krásný výkon. Však jsem také dala Arwen – samozřejmě před Darem, aby to viděl, všechny Darovy pamlsky, které měl dostat „za šikovného psa“. Ode mne to byla součást lekce Darovi. Nevím, co si Dar v té chvíli myslel, ale ani se ke mně nenatáhl, že by nějaký pamlsek chtěl. Jen jsem zdůraznila, že je to „pro šikovného psa“ za stopu, zůstal klidně sedět vedle Arwen. Myslím si ale byl vědom, že si pamlsek nezaslouží.
Dnes jsem si touhle nepovedenou stopou ověřila, že pokud má Dar pracovat, nesmí se mu dovolit před stopou čichat, jak a kde a co se mu zachce a také že nesmí být přežraný. V posledních dnech se mu více dopřávalo a … ruku na srdce … nejen psu, ale ani člověku se zrovna dvakrát nechce do práce, když je tak krásně napapaný… A proč by také mělo?