Stopa - 9 a 10.12.2013
9.12.2013
Darovi jsem šlápla stopu v poledne, když jsem se vrátila z města, opět na trávníku před domem. Šli jsme na ni po cca 35 minutách. Stopu jsem si tentokrát dopředu zakreslila do situačky naší ulice i s polohou předmětů. Trasírku jsem, jako naposled, zastrčila uprostřed "výchozího" trávníku, ale tentokrát jsem Dara opět "převezla" a šla první 3m rovně, pak kolmý lom k silnici a následovalo něco mezi "U" a obloučky na rozích trávníku na krátké straně, pak už klasicky podél plotu. Dar si na nášlapu sebral pamlsek a že věděl, že stopa je moje, zase to zkusil ošidit. Vůbec ho nenapadlo, že bych "pro jednou" mohla jít rovně, tak prvně šel šikmo, jako posledně, když ani po 2m stopa nikde, tak se vrátil k nášlapu a šel od něj kolmo k silnici (kde ovšem nebylo také nic), ale když se chystal hledat stopu revírováním po trávníku, došla mi trpělivost a s lehkým vynadáním jsem ho vrátila na nášlap. Asi to bral jako pořádnou lekci - zkrátka se pak snažil, čenichání jsem sice neslyšela, ale čumák kopíroval mírné sešlapání trávy, takže to bylo v pořádku. Ty obloučky sice nebyly naprosto přesné (myslím šel od stopy tak 20 až 30cm), ale to stále bylo dobré. První předmět na listí s krásným označením (šel po stopě a najednou "buch" na zem s hrábnutím packou na dřevo), všechny lomy na správných místech. Ale všechny 3 následující předměty mi zalehl jakoby zboku - šel mi kolem nich tak těch 30cm. Uvědomila jsem si pak zajímavou věc: na trávě, zvlášť pokud je vysoká 10 a více cm, Dar sleduje po lomu většinou jen vnitřní stopu - v tomto případě to byla levá. Předměty dávám na stopu zpravidla pravou rukou a díky tomu většinou do pravé šlápoty - proto Dar jde v tomto případě jakoby vedle nich, ucítí je až z boku a pak si k nim ovšemže lehá také z boku. Na hlíně nebo osení mi chodí prostředkem mezi oběma stopami, takže tam je má rovnou pod čumákem. To samé na listí (kde byl ten 1. předmět). Možná tohle je důvod, proč je tráva na přesné stopování těžší. Nevím, zda (a jak) to půjde pohlídat.
10.12.2013
Dnes ráno jsme si zajely s Evou na stopu k Moravanům, opět na osení. Eva vzala jen Arwen, Eliška zase kulhá, tak měla klid doma.
Přestože bylo pole dost navlhlé, domluvily jsme se na poměrně dlouhé a hlavně tvarově složité stopě, tentokrát pro obě dvě zcela stejné. Celkem 600 kroků, osm lomů (z nich 2 ostré), čtyři předměty. Lomy jsme měly jako vždy označené cedulkami a výjimečně jsme přidaly o trochu více pamlsků – hlavně za lomy jako odměnu stopařům za jejich vypracování a správné napojení se na stopu po lomu.
Stopy jsme nechaly vychladnout půl hodiny od nášlapu a pak se vydaly na práci. Mokrá hlína hodně lepila, stopa byla většinou poměrně dobře patrná a jak se ukázalo, tentokrát jsme s Evou obě dvě šláply stopu zcela bezchybně. Dar měl díky umístění stopy ale přece jen trošku těžší úlohu, neboť mu stopu křižovaly hned několikery stopy od traktoru. Navíc byla první „zrada“ hned na nášlapu. Dar zachytil (jako vždy) stopu už před ním, sebral si pamlsek na nášlapu a pokračoval od něj šikmo po dobře viditelné stopě dál a mně došlo až po pár krocích, že tohle přece nemůže být Evina stopa! Nezbylo mi, než Dara zadržet a vrátit na nášlap. Tam jsem se musela opravdu pozorně podívat, abych uviděla Evinu stopu jít přesně podle plánku… Dar zprvu udělal ještě jeden pokus o sledování té druhé stopy, ale pak si dal říci a pustil se po té Evině. Byla to opravdu velká smůla, že se Eva na tak velkém poli již podruhé „trefila“ přímo na jinou stopu (která Dara žel jaksi zajímala víc). Ale Dar se na pár metrech srovnal, bezpečně si „načichl“ Evin pach a šel krásně a přesně po stopě sto kroků, než našel a označil první předmět. Vypracování lomu bylo trochu horší, zamířil mi k cedulce, píchnuté kousek vedle lomu, a možná právě díky tomu vybočení lom asi o metr přešel. Ale sám se opravil a zcela stejně, jako první úsek a lom postupoval celou stopou. Na 4. lomu se mi trochu zamotal, packa mu zůstala ve šňůře, tak jsem ho musela zastavit a tlapku mu uvolnit, pak drobný problém při prvním přecházení kolejí po traktoru (šel před nimi nejprve na jednu, pak na druhou stranu vždy asi metr, aby si ověřil, že stopa nezahýbá před nimi), další koleje již přešel bez zaváhání a stejně bezpečně našel i další dva předměty. Největší problémy nastaly ve 2. části stopy na 1. z ostrých lomů. Lom byl v těsné blízkosti dalších kolejí, Dar lom zase asi o metr přešel, pak se malým obloučkem otočil zpět a já skoro zajásala, když se napojil na stopu jen asi půldruhého metru za lomem, jenže najednou asi po dalších pěti krocích se Dar otočil a vracel se zpět, jakoby nechtěl věřit, že stopa jde opravdu šikmo. Právě tady jsem ho musela znovu zadržet a vybídnout k pořádnému hledání stopy, když šel zpět za lom a hledal ji úplně někde jinde… Netuším, po čem to vlastně šel. Ale po mém pokynu kupodivu velice brzy našel pokračující stopu a s minimálním přejitím snad jen o krok vypracoval druhý ostrý lom a pak i ten pravoúhlý poslední. Závěrečný dlouhý rovný úsek šel velmi pěkně a poctivě dobře do půlky, když zjistil, že stopa jde stále těsně vedle koleje traktoru, do níž si „profesorky“ přešel – tady se mu šlo přece podstatně lépe! Nicméně stačilo jediné moje: „Stopa, kde je?“ aby se zase poslušně vrátil na stopu zpět a došel po ní až na konec. Když našel a označil předmět zalehnutím, bylo vidět, že toho má opravdu tak právě dost…
Samozřejmě jsem hodně chválila (a krmila), byť stopa nebyla zdaleka bezchybná a „měla nějaké ty mouchy“, byla jsem s Darem spokojená. Eva už zatím s Arwen také skončila, tak jsem dala Darovi volno a poslala jej se proskočit za Arwen. I z toho, jak pomalu se za ní rozběhl, bylo zřejmé, jak poctivě si dnešní stopu odpracoval.
Evě šla dnes Arwen ještě lépe, než Dar mně, měla bezvadné rovné úseky, pěkně vypracované pravoúhlé lomy a našla i správně označila všechny předměty, jen ty dva ostré lomy jí ještě dělaly problémy a Eva jí musela na nich pomáhat. Ale Arwen je ještě hodně mladá, tak na ni Eva nesmí příliš spěchat. Hlavní je, že Arwen stopa začala velice bavit, těší se na ni a snaží se. A to platí i pro Dara.
Dnes to byla zřejmě naše poslední letošní společná stopa s Evou - nebo alespoň do vánoc. Když počasí dovolí, třeba se spolu na stopy sejdeme ještě jednou mezi svátky.