Stopa (a poslušnost) - 4.1.2014
První sobota v novém roce a s ní i první letošní cvičák. Ten jsme si s Evou nemohly nechat ujít, tak jsme se domluvily opět i na (již obvyklou) stopu před ním. V posledních dnech občas pršelo, tak se nám na tu stopu (do bláta na osení) zrovna dvakrát ani jedné nechtělo, ale co naplat – dokud se nějak dá stopovat, tak nám to nedá a „musíme“ jít…
Pro Dara jsem si vybrala oblíbenou stopu 7p (která dnes byla ještě o trochu prodloužená, takže konec byl takřka v úrovni nášlapu) se 4 předměty, několika pamlsky (vždy pár kroků za pravoúhlými lomy) a cedulkami na lomech. Ty cedulky jsme ani dnes nemusely dávat, stopa byla v poli krásně vidět, takže se dalo dobře kontrolovat, jak přesně naši stopaři jdou. Eva si přála jen jednodušší stopu pouze s pravoúhlými lomy (v podstatě „U“), třemi předměty a dlouhými úseky, až na koncovém úseku „zpestření“ dalšími dvěma lomy s kratšími vloženými úseky a aby se stopa Arwen hodně líbila, tak s více pamlsky – tentokrát nejen „odměnou“ pár kroků za lomy, ale i na dlouhých úsecích. Co jsme skoro 10 minut našlapovaly stopu, naši stopaři zatím leželi svorně spolu, pozorně nás sledovali a čekali, až budou moci na stopu vyrazit i oni.
Když jsme se u Dara s Arwen zase s Evou sešly, počkaly jsme ještě čtvrthodinku, pak zapjaly stopovačky a hurá na stopu. Dar už za ty týdny stop s Evou pochopil princip a rovnou si to namířil k nášlapu stopy, který pořizovala Eva – věděl, že půjde tu její stopu. Byl dnes docela natěšený, myslím nejvíc za poslední dva týdny, ale přesto si v klidu sebral pamlsek na nášlapu a pak šel (oproti třeba ještě začátku prosince) pomalu, pravidelným tempem a s přesným sledováním šlápot. Jen občas krátce čichl vedle stopy (zřejmě aby si ověřil nějaký starší „dolík“ možná po zajíci), ale stopu neopouštěl, až našel a označil 1. předmět. Sotva dostal pamlsek a pochválila jsem jej, na nic nečekal (i když měl počkat na moje vybídnutí pokračovat) a pracoval dál. Lomy tentokrát maličko ošidil, šel je už asi půl metru před skutečným průběhem stopy v lomu, k cedulkám přitom ani nedocházel, ale viděla jsem, že si je krátce kontroluje zrakem (možná aby si ověřil, že takhle je to v pořádku – což mne samozřejmě zrovna moc netěšilo). Ovšem bez cedulek na lomech a v předepsané vzdálenosti zkouškové stopy 10m (já šla za Darem metry nanejvýš čtyři) bychom sotva měli s rozhodčím šanci to „ulití“ lomu vidět… Pak přišel první ostrý lom a ten byl vypracován kupodivu naprosto precizně. Jenže jen o pár metrů dál se Dar najednou začal točit, cosi hledal a chtěl mi ze stopy odcházet, takže jsem ho musela dvakrát ostře napomenout, aby si hleděl stopy, kterou měl sledovat. Myslela jsem, že hledá přejitý pamlsek, ale žádný nesebral (Eva mi pak říkala, že tam ani žádný nedávala), tak tam nejspíš musely být nějaké velezajímavé jiné stopy. Napomenutí stačila, Dar se vrátil k práci a stejně čistě vypracoval i druhý ostrý lom. Od něj již šel dlouhý koncový úsek (dnes bezmála ke 200 krokům) se 2 předměty. Když Dar zalehl ten třetí předmět, bylo vidět, že začíná být unavený. Ani jsem se moc nedivila – hlína se strašně lepila jak na moje boty, tak Darovi na tlapky, takže zejména zadní tlapky měl div ne jako mamut. Tak jsem po pochvale a odměně za předmět nechala Dara chvilku ležet, aby si trošku odpočinul. Pomohlo to a Dar ochotně i zcela přesně stopu dokončil. Našli jsme všechny předměty a já byla s Darovou prací hodně spokojená (samozřejmě až na ta napomínání za opuštění stopy při čichání „něčeho zajímavějšího“). Myslím, že předvedl velmi slušný výkon. Když jsem spočítala přibližnou délku stopy, vyšlo mi přes 650 kroků a i když stopa byla (relativně) „čerstvá“ – jen cca 25 minut stará, tak v tomhle blátě jsem nemohla chtít o moc víc… Na vypracování jsme potřebovali kolem 15 minut – což je také velmi dobré.
Eva zatím už skončila chviličku před námi, měla o trochu kratší stopu (cca o 100 kroků) a byla s Arwen snad ještě spokojenější, než já s Darem. První radost měla Eva už z toho, jak dobře byla stopa vidět, a druhou ze způsobu, jak ji Arwen sledovala – až na jediný malinko „ošizený“ lom zcela přesně a nepřejít jeden ze tří předmětů (kupodivu právě kobereček, který jsem dostala asi před měsícem od Evy), byla by to vynikající práce k „plným bodům“.
Po stopách, než jsme sbalili zabahněné stopovačky, si oba stopaři s chutí trošku pohráli, myslím se na to při společných stopách vždycky hodně těší, a pak už jsme pospíchali na cvičák, kde právě začínala dnešní lekce poslušnosti.
Po chvíli jsem se s Darem přidala k ostatním, Eva tentokrát s Arwen cvičila sama bokem a zkoušela si aport a překážky. Dar se z únavy po stopě otřepal a celou lekci mi odcvičil bez vodítka, i když ne bez „svých“ vložek. Musela jsem ho neustále hlídat, aby mi neodběhl pozdravit vedle nás cvičící mladou vlčačku Zaru, na niž skoro celou poslušnost vrtěl ocasem a kňoural. I když měl na konci řady i „svoji lásku“ Brixu, tak dnes toužil po hraní si se Zarou. Všechno jsme nějak „ustáli“, jen aport nestál za nic a pak se mi Dar dokonce zvedl ze skupinového odložení. Ale když jsem na něj zařvala „lehni“, tak poslechl a nové odložení i další cviky již byly naprosto přesné. Skočil mi (jako jediný!!) na povolené povely bariéru tam i zpět, přelezení áčka bylo klasicky bezchybné a pak jsem si vyzkoušela prvky z IPO – aport přes bariéru a pak i přes áčko. Dar na poprvé zavadil při skoku zpět přes bariéru aportem o překážku, takže mu aport vypadl, ale na opakovaný pokus, i když jsem raději přidala ještě povel navíc, mi aport vzorně donesl a předal (z mé strany obrovská pochvala a odměna už za ten přeskok s aportem a pak další za dokončení cviku) a pak, také s jedním povelem navíc, zvládl poprvé i aport přes áčko. Teď už věděl, co po něm chci a jak mají cviky vypadat. Takže opět veliké pochvaly a odměny. Na závěr jsme si dali „vysílačku“ k sáčku s pamlsky. Dar si asi říkal, že dneska to už stačilo, tak po vyběhnutí mi v půlce cesty začal čichat po trávníku, ale po vynadání „šel do sebe“ a druhý pokus vypadal (skoro) tak, jak měl… jistě nemusím psát, jak velkou mi tím udělal radost. Za odměnu jsme skončili a mohl si chvilku pohrát (ne sice se Zarou, která zatím odešla, ale) s jednou z fenek, takže byl myslím i Dar s dneškem velmi spokojený.
Zítra nás čeká výstava, tak si jen večer zopakujeme předvádění v kruhu, vyčešeme bláto z kožichu a jinak budeme odpočívat (tedy Dar). Snad se budeme p. rozhodčímu ing. Novákovi líbit.