Stopa 20.2.2014
Po týdnu jsme se s Evou a tentokrát jen Eliškou vypravily na společné stopy na „naše pole“. Bylo krásně, svítilo slunce, ale pole bylo přece jen dost rozbahněné. Tentokrát jsme se dohodly na trochu delší stopě „na výdrž“, já šlapala stopu Elišce, Eva Darovi. Stopu jsme volily podobnou, jen u Eliščiny stopy měly být místo dvou ostrých lomů jen lomy pravoúhlé. Obě budeme lomy hustěji prošlapávat a označíme si je o kousek dál pohozenými plastovými čtverečky, vždy na vnější straně lomu, umístěnými tak, aby lom byl pro nás viditelný, ale naši stopaři neměli tendenci ke čtverečkům čichat či je dokonce zalehávat (v předtuše odměny). Už mne to opravdu hodně štve, ale opět jsem stopu spletla. Když jsem totiž ušlapala první dlouhý úsek, zapomněla jsem, že mám jít po lomu vložené menší „U“ a rovnou jsem položila druhý delší úsek. Že jsem se spletla, jsem si uvědomila až po dalším lomu, kdy jsem se začala dalším dlouhým úsekem vracet zpět. Co teď? Tak jsem nakonec „zapojila tvořivost“ a po asi 50 krocích vložila nejprve to zapomenuté „U“, jehož druhou stranu jsem protáhla na víc, než dvojnásobek a pokračovala pak obráceně položeným „U“. Přitom jsem u nejméně jednoho lomu zapomněla lépe prošlápnout stopu a myslím jsem rovný úsek ani „nezavřela“ přešlápnutím… Abych aspoň trochu kompenzovala ukrojené metry, stopu jsem zalomila ještě i závěrečným úsekem zpět k trasírce nášlapu. Eva ze mne asi bude mít radost… Aspoň jsem nezapomněla položit 3 předměty a po délce stopy slušnou hrst Froliků (ty udělají radost Elišce docela určitě).
Evu naopak musím moc pochválit, stopu mi našlápla přesně dle plánku a krásně prošlápla (s malým obloučkem na vrcholu) všechny lomy, radost jistě Darovi udělaly i pamlsky (kousky vařených hrtanů), které mu Eva rozložila po stopě odměnou za pěknou práci. I na naší stopě byly položeny 3 předměty a stopa byla s délkou přes 800 kroků.
Eva dnes trochu spěchala, ale přesto jsme zajely k nám domů na krátkou přestávku pro uležení stop. Právě mi doma bohatě kvetou citrusy, tak se šla Eva podívat (a povonět). Dar, když Evu viděl, se mohl zbláznit – cítil z ní hárající Arwen, tak se stále tlačil k Evě, kňoural (asi jí vyčítal, kde nechala Arwen, že by si s ní tak rád pohrál), plácal po ní packou, olizoval ji … prostě jí nedal pokoj. Byly jsme zvědavé, jak za takového vzrušení vůbec dnes bude vypadat ta stopa… Ale že ji šlapala pro Dara Eva, usoudily jsme, že Dar půjde nanejvýš ochotně.
K nášlapům jsme dorazily po bezmála hodině a čtvrt. Pustili jsme Elišku z auta, aby mohla Eva zaparkovat, ale nedaly jsme pozor a najednou byla Eliška na nášlapu stopy pro Dara! Samozřejmě vybrala z nášlapu pamlsky, ale to by až tak nevadilo, hlavně se nesměla pustit po stopě dál. Eva ji odvolala, ale musela ji vzít na šňůru, aby v klidu došly o těch 100m dál k nášlapu, co jsem dělala já.
Také jsem zapnula Dara na stopovačku a vedla ho k nášlapu. Chytil Evinu stopu již pár metrů před ním, tak jsem Dara s jistou nadějí, že se na stopu těší, nechala jít. Došel k nášlapu, ale moc se mu nevěnoval a najednou po dvou či třech krocích mi „suverénně“ ze stopy odbočil po jakési jiné stopě. Když jsem ho zadržela a nutila jít po Evině stopě, stavěl si hlavu a vůbec odmítal se po ní vydat…! Byl to pro mne velmi nepříjemný šok. Pořádně jsem škubla šňůrou, pak ještě jednou, Dara vrátila zpět na nášlap a začali jsme znovu. Jak se Dar dostal po pár krocích jen na Evinu stopu (nebyla už zdvojena tou, co odbočovala stranou a Dar po ní šel předtím), Dar konečně zabral a začal stopu sledovat. Začal být vidět na něm zájem, nosem kopíroval šlápoty a lomy na vloženém „U“ byly naprosto přesné. I první předmět byl označen bez váhání (ale za ten jsem zatím jen pochválila bez pamlsků). Následující lom, ukončující úvodní úsek, byl maličko přejitý, ale Dar se sám opravil, pak pěkný 2. úsek (Dar si nijak nevšímal ani psa, který na nás celou dobu štěkal jen nějakých 10m dál za plotem) včetně označení druhého předmětu (za něj již dostal i pamlsky), pak trochu více přejitý další lom k zpětnému úseku. Na něm již jakoby Dar ztrácel koncentraci, začínal vypadat unaveně (bylo dost teplo a navíc měl na všech tlapkách slušné bačkory z bláta). Výsledkem bylo přejití ostrého lomu, na které mne upozornil až čtvereček vedle lomu. Nezbylo mi, než Dara zadržet šňůrou, a několikrát ho pobízet k hledání povelem „stopa“, než stopu opravdu našel. Trochu s problémy a menším přejitím (ale tady to Dar zjistil sám) byl i druhý ostrý lom, ale stopu po něm Dar našel v pár vteřinách. Když jsme se konečně dostali na závěrečný úsek, Eliška byla již chvilku hotová a s Evou se vracely k autu. Závěrečný úsek Dar nakonec dobře zvládl, dokonce na něm i zrychlil, takže jsem musela docela přidat do kroku, abych šla stejným tempem, označil závěrečný předmět a pak už si vychutnal pamlsky z krabičky i moje pochvaly.
Na Evě bylo už z dálky vidět, že se Elišce dařilo. Eva, když jsem jí líčila, co jsem provedla se stopou Elišce, kupodivu nebyla nijak vyvedená z míry, pravila, že se spolehne na Elišku a konec konců – lomy jsou označené čtverečky. Když jsem při chůzi za Darem občas po Elišce koukla, tak ta šla na stopě naprosto suverénně a krásně zalehla i předměty.
Měla jsem pravdu – Eva byla opravdu velmi spokojená. Eliška byla výborná, systematická, přesná, nevyšel jí jen jediný lom, kde si trošku zamotala tlapku do šňůry (možná to byl právě ten, co jsem zapomněla lépe prošlápnout) – jinak stopa „neměla chybu“.
Dar i Eliška byli hodně zablácení, bylo krásně, tak jsem se tentokrát jen s Evou rozloučila a vzali jsme to s Darem domů pěšky procházkou. Na stopy budeme muset v příštích několika týdnech, než Arwen dohárá, sami, tak snad moje stopa bude Dara aspoň trochu těšit tak, jak se mu líbila ta dnešní Evina.
Až doma jsem si najednou uvědomila, jak Eliška doběhla k nášlapu Darovy stopy (určitě musela jít po Evině stopě a tak ji vlastně zdvojila), takže Dar šel k nášlapu i první dva kroky za ním po spojené stopě Evy s Eliškou a vybral si sledování Elišky. Proto se bránil po stažení z její stopy (to bylo to jeho odbočení hned za nášlapem) sledovat něco jiného. Když jsem ho pak na nášlap vrátila a začali jsme znovu, zřejmě již čichl na místo, kde byl Evin pach silnější, a po potvrzení stopy v úseku, kde šla již jen Eva, stopu akceptoval a pozorně vypracovával.
