Stopa 6.3.2014
Arwen už pomalu končí s háráním, počasí nám docela přeje, tak jsme se dnes spolu s Evou a oběma "jejíma holkama" vypravily na „naše pole“ na jednu z posledních stop letošní zimy. Eva chtěla svým stopařkám našlápnout stopy na výdrž, já pro Dara jednu z obvyklých středně dlouhých stop s několika pravoúhlými lomy a 2 ostrými. V minulých týdnech chodila Eva čerstvější stopy, tak kolem půl hodiny, tak dnes chtěla zkusit stopu podstatně náročnější, kterou by šly asi po hodině.
Protože Eva chtěla pro obě svoje holky stejnou stopu a zároveň jednu ode mne, tak jsem šla spolu s Evou paralelně a šlapala pro Elišku shodnou stopu, jen zrcadlově otočenou – byla tvaru „U“ s dlouhým úvodním a závěrečným úsekem, oba v délce přes 400 kroků, kolmý spojovací úsek dalších cca 120 kroků, na zpětném úseku si Eva přála 20ti krokovou výsmyčku. Ale nakonec mi to nedalo a přidala jsem ještě 1 lom s kratším závěrečným úsekem navíc, takže ta Eliščina stopa byla dlouhá přes tisíc kroků. Vedle lomů jsem pohodila naše plastové čtverečky, na stopě zvláště v její druhé polovině přidala pár pamlsků a dle Evina přání celkem 3 předměty. Kvůli velmi dlouhým úsekům jsem cca 20m před lomy dala přímo na stopu po zahrádkářské cedulce, aby Eva i z dálky dobře viděla směr.
Když jsme došlapaly tyhle stopy, šla mi Eva nachystat ještě stopu pro Dara. Odpoledne jsem měla domluvené obrany, tak jsem požádala o stopu sice s více lomy, ale jen asi 700 kroků dlouhou a také se 3 předměty. Dar v poslední době si zvykl, že první lom byl vpravo, ty řešil pěkně a zpravidla velmi čistě a přesně, tak šla Eva tentokrát obrácenou verzi stopy (z 20.2.2014) s většinou lomů doleva. Lomy jsem měla také označené čtverečky a na stopě pár pamlsků (Evu jsem požádala, aby s nimi tentokrát šetřila).
Po dokončení stopy jsme si zajely domů na čaj a trošku popovídání si. Eva tentokrát nechala své holky čekat v autě, ale Dar byl velmi vzrušený již Evou, neustále ji zahrnoval pozornostmi a kňouráním, tak jsem ho musela nechat čekat venku. A jako obvykle – ta čtvrthodinka se „lehce“ protáhla a než jsme se dostali zpět na pole ke stopám, uplynulo od nášlapu stop pro Elišku s Arwen půl druhé hodiny. Stopy určitě nebudou jednoduché – pole bylo dnes po dlouhé době zcela suché, foukal docela čerstvý vítr, po poli přeběhli navíc zajíci – v místech, kde byla Darova stopa, hned celá skupinka. Přesto jsem nechala naši stopu ještě trochu vyvanout (byla o čtvrt hodiny „mladší“, než obou fenek), a šla s Evou jako náhrada za rozhodčího projít stopu s Arwen.
Arwen šla dlouhý úvodní úsek velmi jistě, ale lom přešla, tak ji Eva zadržela vodítkem a počkala, až si Arwen najde pokračování stopy na 2. úsek. Ten byl také pěkně projitý, naprosto předpisové označení předmětu zalehnutím, ale opět přejitý i další lom. Na zpětném úseku už to bylo přece jen pro Arwen trochu příliš dlouhé, zvedala nos, párkrát opustila stopu za nějakou jinou (a daleko zajímavější), až ji Eva musela napomínat, ale nakonec stopu došla i s dalším pěkným označením obou zbývajících předmětů. Tak si za ten poslední vysloužila paniččinu pochvalu i pamlsky. Eva pak vyšla na druhou stopu s Eliškou a já na tu naši s Darem.
Dar na nášlapu sebral jen jediný pamlsek (ze tří) a i když vyšel na stopu, bylo vidět, že ho zajímá mnohem víc o pár kroků dál odložená Arwen – zvedl hlavu a kňoural, že jsem ho musela 2x přísně upomenout na stopu, po níž má jít. Pak už si dal říci, po pár krocích již chytil stopu, zapomněl na Arwen a plně se věnoval práci. Rovný úsek šel naprosto přesně, ale první lom, vlevo, „klasicky“ přešel a pár vteřin hledal stopu, než ji zase našel a sledoval po další lom, tentokrát doprava. Ten už byl lepší a pak ten následný vpravo naprosto čistý a pak i ten další. Lom, zakončující úvodní úsek, zase trochu přešel, ale na stopu se napojil bez hledání asi 3 kroky za lomem. Pěkný příčný úsek i se zalehnutím předmětu (zase s rozvalením „na kýtu“) a vypracování dalšího lomu k závěrečnému zpětnému úseku shodné s předchozím lomem. Dnes žádné odbočování ze stopy a dokonce ani jen ověřování – rovné úseky byly bezchybné. Byla jsem velmi napjatá, jak si Dar poradí s dvěma posledními lomy – oběma ostrými. Značku u prvního z nich jsem přehlédla a všimla si jí, když byl Dar už skoro 2m za ní. Ale sotva mi stačilo blesknout hlavou, zda Dara zadržet či nechat, již se Dar zastavil sám a v oblouku zpět hledal stopu. Našel ji sám, bez mé pomoci, a docela rychle, myslím na to potřeboval nanejvýš 10 vteřin. Zcela jistě došel ke 2. ostrému lomu a ten jako by už snad čekal! Vypracoval ho s naprosto minimálním obloučkem a pak zcela přesně šel závěrečný úsek. Na něm označil oba předměty (zase s převalením na stehno a škrábnutím packou na předmět). Samozřejmě jsem musela moc a moc chválit (a odměnit pamlsky). Měli jsme i dobrý čas pod čtvrt hodiny. Než jsem mohla Dara pustit za Arwen, museli jsme ještě chvíli počkat, až dokončí svou stopu i Eliška (byla v té chvíli ještě pár desítek kroků před posledním lomem). Když i ona skončila jistým označením posledního předmětu, dala jsem Darovi „volno“ a šla vyzvědět, jak se dařilo Elišce.
S Eliškou byla Eva moc a moc spokojená. Eliška šla velice pěkně, nic neřešila – tedy až na ty pomocné zahrádkářské cedulky, které očichávala a zase měla tendenci zalehávat jako předmět – jinak nic. Evě se ta stopa tak líbila, že začala uvažovat o stopařských zkouškách ještě i pro Elišku. Však uvidíme…
