Stopa a poslušnost - 11.1.2014
Před sobotním cvičákem jsem tentokrát jen v rychlosti našlápla Darovi stopu a šli jsme cvičit. Poslušnost jsme skoro celou (až na úvodních pár minut) zvládli bez vodítka a kdyby se mi Dar chvílemi neloudal, bylo by to velice pěkné. Povedly se nám i překážky na závěr, bariéru mi Dar skočil tam a zpět již jen na povolené povely, dobře se povedl přes bariéru i aport, ale při opakování cviku se Dar nevyhnul odražení se od vršku překážky a začínající únavu (které jsem se po stopě předchozí den zase až tak moc nedivila) potvrdil i aport přes áčko, které měl Dar trochu problém hlavně při opakovaném pokusu a s aportem přelézt…
Ke konci cvičení se již začínali na Rybníčku sjíždět účastníci dnešní školky pro hovawarty, pořádané u nás na cvičáku HW klubem, tak jsem zavřela Dara k odpočinku do odkládačky a pozdravila se se známými. Účastníků bylo až překvapivě hodně, od čtyřměsíčních štěňat po mladé psy, a před zahájením akce si to všechno pospolu bez konfliktů hrálo na trávníku, takže jsem při tom nádherném pohledu jen nostalgicky vzpomínala na malého Arga i Dara…
Dara jsem vzala z odkládačky až dobře po hodině, rozloučili jsme se a šli vypracovat již před více, než 2 hodinami našlápnutou stopu. Eva, která dnes přišla s Arwen později a zůstávala na cvičáku spolu s účastníky školky, se šla podívat.
Dara jsem pustila na stopu po 2 hodinách a čtvrt a to na volno (říkala jsem si, že aspoň dnes nebudu muset drhnout stopovačku z bláta). Stopu jsem šlápla vcelku jednodušší se 6 pravoúhlými lomy a 2 ostrými, na předposledním úseku, nejdelším na stopě (kolem 200 kroků) jsem měla vložený oblouk s malým poloměrem, 3 předměty, celkem v délce kolem 700 až 750 kroků. Cedulky jsem si dala jen dvě – první na 2. ostrý lom, 2. na závěrečný pravoúhlý lom, tu ale hlavně proto, abych Evě, která bude šlapat stopu až v průběhu dne, vymezila, kde jsem skončila s naší stopou. Kromě těch cedulek a předmětů jsem pohodila na stopě pár Froliků (ale byla jsem tentokrát „škrťa“).
Dar se, jako obvykle, už těšil, sám si došel již po mé stopě k nášlapu a stejně jako včera se po něm poctivě rozešel „mým tempem“. Šel úplně stejně, jako se stopovačkou. Jen mne mrzelo, že hned pár desítek kroků po nášlapu jsem ho musela poprvé napomínat a povelem vracet na stopu, když mi od ní snad na 3 kroky uhnul po křížící stopě, a pak opodál znovu zase na druhou stranu, označil 1. nalezený předmět, ale první lom mi tradičně přešel s kolečkem kolem něj, a pak si čichl i kolem toho dalšího. U konce pole, kde jsem pořizovala první ostrý lom, se na chvíli docela „ztratil“ a co hůř – stopu jsem neviděla ani já. A protože jsem dnes nešla podle plánku, ale přizpůsobila stopu terénu a pak (jako obvykle) zapomněla, jak jsem šla a že právě tady je ostrý lom, musela jsem nechat Dara trochu „bloudit“ a najít stopu bez mé pomoci. A měl to opravdu těžké, protože jsem se s lomem „trefila“ na silně stopami narušené místo (naše staré stopy, zajíci, traktor)… Nicméně asi po půl minutě usilovné práce Dar stopu našel a sledoval až do dalšího (opět ostrého) lomu, který už se mu povedlo vyřešit lépe i když také s chybou a na podruhé, když jsem jej zavolala zpět na pečlivější vypracování. Docela mne mrzelo, že právě dnes máme takové problémy (asi největší od Silvestra), když máme pozorné diváky… Oba následující pravoúhlé lomy byly v pořádku, i když i kolem jednoho z nich byly starší stopy, pak poslední napomenutí (opět kumulace křížení stop) za opuštění stopy asi o 2 kroky, a od té chvíle už stopa prakticky neměla chybičku. Oblouk sice nebyl úplně přesný oblouk, ale celá dlouhá část stopy byla vypracována naprosto přesně, zalehnut nalezený předmět, okamžité pokračování na stopě po vybídnutí k další práci, přesný poslední lom, precizní poslední úsek stopy a závěrečný označený předmět. Myslím i sporadické pamlsky sebral Dar všechny. Za druhou polovinu stopy jsem pak samozřejmě Dara velice chválila a Dar s chutí slupnul zbytek pamlsků odměn. Jakmile jsem mu dala po stopě volno, hned utíkal se konečně pořádně pozdravit s Arwen.
Evě se kupodivu naše stopa moc líbila, i přes ty problémy, co jsme měli, hlavně ocenila to, jak dobře šel Dar na volno i samostatné vyřešení (byť s hledáním) toho ostrého lomu. Budeme muset při dalších stopách „pilovat“ hlavně Darovo soustředění se na tu „správnou“ stopu, aby mi z ní Dar neodcházel si ověřovat (či zkoumat) nějakou jinou, protože na zkoušce ho už nebudu smět upozorňovat na to, co má (resp. nemá) dělat…