Ladíme formu na MR hw stopařů 2014
Stopa 7.10.2014
Tak jsme se dnes po víc než týdnu vrátili ke stopám. Stopu jsme dělali zase na tom zadním poli na konci naší ulice, ovšem za ten týden, co jsme nestopovali, tam zatím vyrostlo již asi 10cm vysoké dost řídké osení. Stále ještě jsem měla problémy s chozením, i když se to konečně lepší, tak jsem ušetřila jednu cestu a vzala Dara ráno zase rovnou sebou. Bylo docela chladno a větrno, tak jsme šli už po sotva 25 minutách a relativně lehkou a krátkou stopu - jen 8 lomů, 9 předmětů (mezi nimi 1 hadice, kabel, sirky a kulatá mincová baterie), oblouk, dlouhé úseky kolmo na řádky a tentokrát i dost dlouhý šikmý úsek (210 kroků), začínající a končící ostrým lomem. Celkem 1270 kroků, ale i tak jsem to šlapala čtvrt hodiny. Dar zatím na mne spořádaně čekal odložený u kraje pole (měl tak výtečný trénink dlouhodobého odložení).
Při práci na stopě byl Dar moc dobrý, pečlivý a poctivý, stopu a lomy šel nádherně, až na posledním lomu se malinko zamotal (ale jen kolem své osy), to ostře fouklo a klid a opět nápor větru, tak ty Darovy problémy byly možná tím. Oblouk Dar šel maličko kostrbatě, ale čichal do každé 2. šlápoty, ostré lomy byly naproti tomu naprosto parádní (oba zpětně vlevo), krásně vyřešená byla i vložená výsmyčka (15 kroků mezi lomy na konci předposledního a hodně dlouhého úseku - dala jsem ji po 420 krocích rovného úseku). Akorát jsem na Dara musela během stopy jednou křiknout "fuj, stopa" - právě na výsmyčce našel nějaký bobek, vypadal na psí, a začal ho zkoumat. Srnčí a zaječí stopy přecházel úplně v pohodě, jako by nebyly, bez většího povšimnutí Dar přešel i lavor (asi zajíce) hned vedle stopy. Dneska jsem se trochu zlobila zase jen na předmětech - Dar mi sice přešel jen 2 (hned 1. - dřevo, se postavilo na hranu a Dar ho po prozkoumání jako předmět k zalehnutí prostě nevyhodnotil, a pak tu „mincovou“ baterii), ale z těch zalehnutých předmětů ani jediný nebyl "předpisově" - většinou si Dar lehal šikmo a dva předměty (možná kvůli větru) dokonce zalehl úplně z boku, na nezvyklých předmětech a černém filci bylo i hodně pomalé označení. A to přesto, že Dar šel stopu naprosto přesně po mých šlápotách. Tak jsem většinu předmětů opravovala (zavolala jsem Dara několik kroků zpátky a nechala ho označit předmět znovu a pořádně). Ale i tak si myslím, že ta stopa byla skutečně hodně dobrá. Zvládli jsme ji asi za 21 minut, což jistě nebylo špatné.
Stopa 8.10.2014
Tuhle stopu jsem šlapala od 10 hod., chtěla jsem ji delší, ale na dlouhém úseku mne chytila máma s telefonem a já zapomněla počítat... Tak z toho nakonec vyšlo jen 1550 kroků, 10 lomů, 10 předmětů (pět běžných, pět atypických – hadice, kabel, guma, sirky a „mincová“ baterie). Šli jsme po třech hodinách od jedné hodiny odpoledne, aby Dar měl vyzkoušené stopy i v době svého největšího útlumu, kdy běžně doma spí. Měli jsme docela smůlu, většinu stopy nám pořádně foukalo a tak stopa byla znatelně horší, než ta včerejší. Ale těžce na cvičišti… Ztratili jsme tu „mincovou“ baterii (zřejmě se přes ni přehrnula hlína), na gumu a kabel jsem musela Dara upozornit (předměty zkoumal, ale pak chtěl jít dál), ostatní včetně gumové hadice Dar označil - některé celkem slušně, až poslední předmět opět z boku. Šikmé úseky a oblouk byly pracovány jako odvěsny malých trojúhelníků za sebou (prostě cik-cak, ale to zřejmě bylo tím silným větrem, Dar vždy šel od stopy jakoby rovně a pak se vracel k další šlápotě), ani jediný lom nebyl zcela čistý, na prvním ostrém lomu mi Dar dokonce šel kamsi na opačnou stranu, že jsem ho po třech krocích zarazila, kam to jde - a pak brzy stopu z lomu našel. Jinak rovné úseky, ať kolmo na řádky či po nich, byly pěkné a přesné, tam šel Dar od šlápoty k šlápotě - samozřejmě, když šel po řádku proti větru, mohl celkem uhánět. Pracovali jsme asi 34 minut a Dar po skončení stopy vypadal, jako by právě vyšel na procházku z branky ... naprosto bez známek únavy. A hned si zaběhl prozkoumat křoví u plotu zahrady. Nu, ale i přesto jsem byla docela spokojená, na ty podmínky na suchém poli v silném větru a tříhodinová stopa to nebylo zase tak špatné... A navíc jsem Darovi schválně dala i několik "špeků", jako lomy přesně do kolejí po traktoru nebo bezprostředně za nimi. A bylo až úsměvné, jak jsem Dara trochu zmátla i bílou zahrádkářskou cedulkou, jíž jsem si označila konec oblouku (lom byl až o dalších asi 20 kroků dál) - Dar předpokládal, že cedulka označuje lom (dříve jsem ji totiž k tomuto účelu používala), usilovně ho kolem ní hledal a chvíli nemohl uvěřit, že stopa dál pokračuje rovně. Ale pak se přece spolehl na svůj nos a pokračoval správně…
Stopa 10.10.2014
Dnes jsem Darovi zadala opravdu hodně těžkou stopu. Šlapala jsem ji od 10 hodin (23 minut), celkem v délce 2180 kroků (cca 1,1km) na řídkém osení (opět zadní pole). Stopa měla 12 lomů, z toho velmi netypicky 4 ostré, dvě výsmyčky s 20 kroky krátkých úseků, 9 předmětů (1 hadice, ostatní obvyklé). Na stopu jsem položila jen 2 Froliky. Šli jsme pracovat od 13.15, bylo pod mrakem, ale 20°C, nepříjemně dusno, část stopy nám navíc zase trochu foukalo. Dala jsem Darovi na stopu i pár naschválů, jako třeba lom přímo do kolejí traktoru či poslední ostrý lom mezi koleje těsně před kolej na odchozím úseku...
Dar byl na stopu od rána natěšený, i když si přes oběd zdříml, a šel velkou část stopy velmi slušně. I přesto, že na nášlap došel již trochu zadýchaný (cestou na pole si musel trochu poštěkat se psy za ploty zahrad) a z dusna znatelně unavený. Dnes přešel jediný předmět a ten až na oblouku (cca po 1300 krocích), ale podle všeho naprosto zbytečně. Jako obvykle jsem si totiž dala 6 kroků za předmět, uložený na vrcholu oblouku, orientační bílou cedulku a Dar si to švihl těsně před předmětem ze stopy přímo k ní, takže díky tomu ten předmět přešel. Zase mne ale zlobil se způsobem zalehnutí předmětů - přišel k předmětu správně, čichl, ale než si lehl, natočil zadek na bok a rozvalil se, takže ve výsledku to bylo trochu šikmo… Traverzové úseky byly místy zase trošku jako malé schodečky (možná díky tomu řídkému osení…?) a na 3. ostrém lomu bylo docela hodně Darova motání se - myslím, že Dar nemohl uvěřit, že je tam zase ještě další ostrý lom, když předtím již dva (na "M") vypracoval... U toho posledního ostrého (na "Z" skoro před koncem stopy) jsem se nedivila, že měl problémy - tam jsem mu dala opravdu pořádný špek s tou kolejí... Nakonec Dar dokonale „pohnojil“ až poslední lom - tam jsem nedala lom vyznačující špejli (že by se mi ten mazaný pacholek začal orientovat podle nich, přestože vypadají jako stébla staré trávy?), bylo to jen pár metrů k plotu zahrady s rotvajlerem, tak si Dar možná myslel, že už bude konec... a měl toho už opravdu plné tlapky. Tohle bylo jediné místo, kde jsem ho musela stopnout a zavolat zpátky, lom hledal docela dlouho (nepomohla jsem mu, neměl ho přejít), ale pak stopu našel a došel - ten závěrečný předmět zalehl na své poměry kupodivu docela slušně. Pracovali jsme přesně 45 minut s jedinou odměnou na stopě - za jeden z předmětů dostal Frolik, jinak jen pochvalu s malým pomazlením, ale závěrečnou krabičku odměn si o to víc vychutnal. Chyby byly, ale myslím, že byl Dar vážně moc dobrý - aspoň do nějakých 1600 kroků. Když jsme skončili, ani nešel čichat, domů běžel jen chvílemi, jinak jen šel, a byl velice poslušný ... takže mu ta stopa dala opravdu pořádně zabrat.
V sobotu máme volno (tedy Dar, já mám práce až nad hlavu) a v neděli si zajedeme na trávu do Líšně. Doufám, že nám od zkoušek zatím docela nepřerostla.
Stopa 12.10.2014
Na dnešek jsem naplánovala delší stopu na trávě, ke které jsme si zajeli dopoledne do Líšně, jen kousek od tamního cvičáku. A když již jsme jeli až tam a měli spoustu času, než stopa vychladne, tak jsem se domluvila na zkušební lekci obran s Ivanem, který figuruje v neděli právě v Líšni.
Stopu šlapal dle plánku manžel, měla být asi kolem 1300 kroků dlouhá, 7 lomů (z nich 2 ostré), oblouk, 7 předmětů, ale (jako u manžela často) z toho nakonec vyšlo něco hodně jiného. Nejprve jsme krátce po nášlapu narazili na jinou nachystanou stopu, tak jsme se museli přemístit do jiné části louky, pak manžel špatně odhadl vzdálenost k louku ukončujícímu roští a musel pořádně improvizovat – hlavně v délkách jednotlivých úseků. Stopa vedla již po nějakých 10-ti metrech přes hodně používanou polní cestu, konec oblouku mu vyšel do rohu louky, takže mezi lomem, končícím oblouk, a dalším lomem bylo jen několik kroků, pak znovu přechod přes cestu… Tráva byla trsnatá v přijatelné výšce, ale s velkým podílem ostřice, tak jsem měla trochu obav, jak se na tenhle terén bude Dar tvářit.
Stopu jsme šli vypracovat bezprostředně po skončení 2. kola obran (v něm se Dar nepředřel, po celkem slušném 1. kole už ho víc zajímaly stopy po „voňavé“ fence na place, než figurant), trošku se napil vody z erární misky ještě na cvičáku a bylo už po poledni, tak jsem ho nenechala před stopou odpočívat a jen jsme zaparkovali kousek od stopy, šli jsme na nášlap. Vlastně bych měla napsat: šli jsme hledat nášlap. Nášlap jsme dnes označili (aby nám nějaký vtipálek nezcizil trasírku) jen zahrádkářskou cedulkou, která v trávě nebyla zrovna moc vidět, a manžel si přesně nepamatoval, kam nášlap umístil, takže než jsme cedulku našli, pořádně jsme to oba kolem došlapali…
Tahle stopa byla vůbec smolná a přihodilo se při ní hned několik věcí, které by se vůbec na stopě stát neměly. Žel především naší vinou. Nejprve ten nášlap – Dar sice vyšel, ale až za cestu docela bezradně bloudil a nevěděl, jakou stopu má vlastně hledat a jít, zda jednu z těch páníčkových či moji. Naštěstí je to chytrý pes a po mé instrukci, ať hledá stopu pánečka, že „pán ztratil“ a Dar mu to musí najít, si Dar dal říci, stopu za cestou nakonec našel a šel po ní. Stopa byla v trávě chvílemi slabě vidět a mně se opravdu ulevilo, když Dar našel a označil 1. předmět. Jenže pak manžel, který šel za námi, abych ne stopě snad nebloudila, na oblouku zazmatkoval, že tudy určitě nešel, tak jsem Dara stáhla, kde má stopu, ať hledá pořádně … jenže pak se opět ukázalo, že pes měl předtím pravdu a to stažení jej pořádně rozhodilo. Nicméně další předmět na vrcholu oblouku zase spolehlivě našel. Na odchozí části oblouku se manžel znovu spletl, že šel jinudy … a situace se opakovala. To už jsem byla docela naštvaná. Nemohla jsem se Darovi divit, že se mu už zrovna moc nechtělo hledat! Ke všemu bylo vedro, obloha bez mráčku a Dar ještě ze cvičáku trochu unavený… Tohle jsme nakonec také zvládli (ještě že jsme měli tyčky u lomů a tak aspoň části stopy přesně věděli, kudy vede), ale již vzápětí přecházel louku pán s ovčákem jen pár desítek kroků od nás (myslím tam měli také stopu a k té naší se přiblížili velmi těsně) a Dar byl hodnou chvíli vzrušený, než se mi ho podařilo přimět, aby pracoval dál. Označil 3. předmět a blížili jsme se podruhé k té polní cestě, když po ní nejprve přejela dívka na koni (Dar po něm chvilinku zvědavě koukal) a pak postupně dvě dvojice výletníků, aby se posadili na kameny hned vedle louky. Ta druhá dvojice spolu „blbla“ a křížila nám po cestě stopu snad jen 20m od nás… Dar měl pak se stopou přes cestu a hlavně s jejím nalezením za cestou trošku problémů, ale pak jako by chytil druhý dech a zbytek stopy šel až na jediné zaváhání (hodně podupané holé místo na stopě) velmi dobře. Krásně vypracovaný 1. ostrý lom, označený předmět na spojnici k 2. ostrému lomu, dobrý i 2. ostrý lom (na obvyklém „Z“), exkluzivní poslední (pravoúhlý) lom s přesným závěrečným úsekem. Co ho Dar pracoval, cválala kousek od nás na koni další slečna, ale po nich se Dar už jen ohlédl a nedal se v práci rušit. Závěrečný předmět označil skoro předpisově.
Co říci ke stopě? Myslím, že měla tak nejvýš kolem půl kilometru a byla tvarově poměrně jednoduchá, pracovali jsme ji skoro 25 minut, takže z tohoto pohledu bylo vypracování docela hrozné. Přesto Dar označil 6 ze 7 předmětů a nad tím přejitým (hadice) přesně prošel. A když zohledním všechny ty nepříjemné a rušivé okolnosti, jsem přesto s Darovou prací spokojená. Konec dobrý, všechno dobré…
Stopa 14.10.2014
Po pondělním odpočinku přišly na řadu poslední dva dny „velkých“ stop před MR, ke kterým jsem se vrátila opět na „naše“ pole. Stopu jsem vybrala v podobném tvaru, jako před týdnem (7.10.), ale přidala jsem 2 lomy, prodloužila jsem oblouk (na 150 kroků) a další tři úseky po řádcích, takže celkem měla stopa bez pár kroků délku 1800 kroků. Šlapat jsem začala v 9.40 za docela silně hřejícího slunce a mírného větru. Stopa měla 10 lomů a 9 předmětů (kromě 6 „tradičních“ i 2 hadice a sirky), dlouhé úseky jsem Darovi zpříjemnila 2 Froliky.
Dar už se na stopu zase těšil a když jsem přišla domů, nadšeně mne vítal a hned se mi snažil ještě venku sundávat holínky, aby mi je (to je takový náš rituál) mohl podat. Ale musel počkat a když jsem se ještě ani v poledne neměla k tomu, abychom konečně šli pracovat, zklamaně si lehl na chodbu a začal pospávat. Vzbudila jsem ho až skoro za hodinu a u nášlapu jsme stanuli 3 a půl hodiny po jeho vytvoření. Bylo pod mrakem, ale na roční dobu neobvykle teplo (22°C) a vítr od rána také citelně zesílil. Osení ohýbal až na polovinu jeho výšky a část stopy foukal tak, že mi sundával z ramen rozepnutou cvičební vestu… Když jsem Dara uvedla k nášlapu, chviličku jsem zaváhala, zda jej raději nenechat pár chvil odpočinout – cestou na pole totiž běhal od psa ke psu (za plotem) a poštěkal si s nimi, takže byl pořádně udýchaný. Ale nechtěla jsem již ty 3 a půl hodiny po nášlapu ještě prodlužovat, tak jsem Dara pobídla k práci. Evidentně jsem tím udělala docela velkou chybu, těch pár minut navíc by nás již „nezabilo“… Darovi se nechtělo jít a musela jsem mu říci „stopa“ dokonce třikrát za sebou (a naposledy už hodně důrazně), než poslechl. Ale šel tak, jak chodí, když je hodně unavený – stopu sice „nějak“ sledoval, ale 1. předmět bez zájmu přešel ( a musel si ho všimnout, šel přímo nad ním) a oblouk, tvořící 2. úsek, byl doslova tragický. Místo stopy Dar předváděl cosi jako plošné vyhledávání a bez orientačních cedulek bych už stopu nenašla. Na konci oblouku Dar zase chytil dech a od 2. lomu konečně stopa připomínala stopu. Ovšem na prvních asi 500 kroků jsme potřebovali přes 20 minut…
Dál už byla stopa stále lepší a lepší. Dar se začal pořádně soustředit, práce jej těšila, a i když měl se starou stopou za hodně čerstvého větru, vanoucího rovnoběžně se řádky osení, chvílemi problémy (nejvíce asi na obou ostrých lomech), přece šel rovné úseky jak podél řádků, tak kolmo na ně prakticky přesně a na dlouhém šikmém úseku jsem Darovi poradila, aby šel pomalu šlápotu od šlápoty, a když to Dar udělal, již šel i tento úsek velmi dobře. Označil (od 3. předmětu) již všechny předměty na stopě včetně těch dvou hadic a krabičky sirek (s rozvalením, ale jinak vcelku rovně) a kdyby mi nepřešel 2. lom výsmyčky, musela bych být s 2. částí stopy docela spokojená. Stopu jsme nakonec ušli „ještě v limitu“ za rovných 45 minut. Dar byl na konci zřetelně méně unavený, než na nášlapu…
Dnes jsem si na stopě poprvé všimla, když se Dar na stopě chvílemi zastavoval, jak zkoumá drobné hrudky hlíny nebo ojedinělý kamínek ve stopě a pečlivě tak vyhodnocuje, zda se jedná o můj „ztracený“ předmět či ne. Nikdy dřív takhle pečlivý nebyl… asi se z něj přece jen pomalu stává „profík“.
Stopa 15.10.2014
Dnešní stopu, poslední „velkou“ a skutečně tréninkovou před závodem na MR, jsem Darovi dala skoro stejnou, jako včera, jen v otočeném směru, přidala 30 kroků na 1. úseku (včera závěrečném), dalších asi 20 kroků (10+10) na 2. výsmyčce (zapomněla jsem, že na plánku mám 1. ostrý lom a udělala zase jen pravoúhlý, takže ta výsmyčka byla „nutným zlem“) a 1 předmět, takže těch předmětů bylo rovných 10. Začala jsem šlapat již ráno, aby bylo pro Dara v době práce přece jen příjemněji, než včera od 8.30. Bylo chladno, rosa, bezvětří – ideální počasí pro stopaře. Co jsem šlapala, vyrušila jsem malé stádečko srnek a dva zajíce – všichni běželi dále na pole tak, že jsem svojí stopou tu jejich křížila sotva po 2 minutách. Stopu jsem chtěla sice mít trošku jednodušší, ale přece jsem si neodpustila drobnou „zlomyslnost“, když právě na stopu srnky jsem položila 4. předmět (látku). Ten předmět navíc byl kromě toho zase tak trochu testovací a netypický – „capratý“ odstřižek tenké hnědé kůže cca 3x4cm.
Dar, po včerejší zkušenosti s dlouhým čekáním, dopoledne pospával a na stopu jsem ho pak raději vedla delší cestou, abychom se vyhnuli všem těm štěkajícím psům. Ale i tak jsem dala po příchodu na pole Darovi ještě chvilku na vydechnutí. Když jsem pak Dara přivedla na nášlap a začali jsme pracovat, do tří hodin od nášlapu chybělo již jen pár minut. Bylo sice již tepleji než ráno, ale podmínky stále ideální, vydržela i mírná rosa v osení, takže má stopa byla skoro jako dálnice… Však také Dar šel první úseky výborně a já se zlobila zase jen na předmětech, když je postupně označoval sice spolehlivě a okamžitě, nicméně se zadkem na stranu a rozvalením… Chyba – a pořádná přišla až na 4. předmětu, položeném přímo na křížící stopu srnek (přes jamku po kopýtku). Dar sice předmět jistě označil, jenže pak místo pokračování po mé stopě si to „bez mrknutí oka“ namířil přímo po příchozí stopě srnky! Musela jsem na něj být opravdu hodně nepříjemná, než se vrátil k mojí stopě. Další úseky byly opět velice pěkné, označený ten testovací předmět, pak čisté vyřešení i té přidané 2. výsmyčky a teprve až na 1. ostrém lomu (jen 10 kroků za pravoúhlým lomem, ukončujícím výsmyčku), trochu hledání z lomu odchozí stopy. Šikmý úsek a 2. ostrý lom byl prakticky bez chyby. Již jsem si říkala, jak pěkně dnes Dar jde, když jsem skoro stoupla na první přejitý předmět (2. hadice). Dara jsem vrátila, nechala jej předmět pořádně označit (a pohlídala jsem si ovšemže i „předpisové“ lehnutí). Zbytek úseku i další dva lomy byly v pořádku, jenže pak přišel oblouk. Na jeho první části se Dar přestal dost soustředit, myslím, že už chtěl mít stopu za sebou, a tak z obloukové čáry byly zase z valné části „schodečky“ a nakonec i přejitý 9. předmět na vrcholu oblouku. To už jsem byla na Dara opět hodně nepříjemná, vrátila jej vypracovat kus oblouku ještě jednou a pořádně, samozřejmě včetně označení předmětu, a po mé „bouřce“ byl zbytek stopy už zase zcela v pořádku. Jediné malé nepřesnosti byly až docela u konce stopy, kde moji stopu v ostrém úhlu křížily koleje od traktoru. Ovšem závěrečný předmět byl onačen už úplně předpisově. Dar nevypadal po konci stopy ani nějak zvlášť unavený, hned se sháněl po odměně a když ji slupl, odběhl si (také za odměnu) počichat do trávy a křovíček u plotu zahrady jen pár metrů od nás.
Touto stopou jsme tedy zakončili trénink na naše první MR hw stopařů. Šli jsme ji jen maličko přes půl hodiny a přestože Darův výkon nebyl ani zdaleka 100%, byla jsem vcelku spokojená. Dar se i s mými „naschvály“ (o lomech v kolejích či mezi nimi jsem již ani nepsala) vypořádal až na to zalajdání (po 4. předmětu odchod po stopě srnky) myslím velmi dobře a za to další lajdáctví na oblouku (tam možná už působila i trocha psychické únavy po tvrdém tréninku posledních dní) dostal ode mne „svoje“ – pozitivní pro mne bylo, že se dokázal zase zkoncentrovat a stopu slušně dojít.
Myslím, že s ohledem na závod jsme s Darem udělali, co jsme mohli, ozkoušeli jsme si všechny možné situace i různé terény, ranní stopy i stopy v době největšího Darova útlumu. Na závod jedeme jako největší outsideři, Dar je jediný čtyřletý pes a s nejnižšími složenými zkouškami mezi staršími, vesměs zkušenými a úspěšnými soupeři. Nemáme snad ambice vyhrát, ale zkusit si závodní stopy vrcholové stopařiny a odejít je se ctí. Pokud se nám při tom podaří složit zkoušku a nebo dokonce po dobrém výkonu i získat pěkné umístění, bude to už ta pověstná třešinka na dortu. Tak snad k nám bude paní Štěstěna milostivá a hlavně se k nám neotočí zády.
Držte nám prosím palce!!
Zítra bude Dar opět odpočívat a v pátek si uděláme už jen na trávníku na ulici naši obvyklou malou stopu „pro radost“. Dara (a snad i mne) by měla na víkendový závod pozitivně naladit.
