Silvestrovská stopa 2014
Po vánocích začalo mrznout, napadlo trošku sněhu a po několika dnech prázdnin a odpočívání jsem se vydala s Darem na poslední letošní stopu. V prosinci jsme stopám již moc nedali, na poli si zastopovali naposledy na Štěpána a malou stopu na trávníku na ulici si zkusili včera. Ta dopadla dobře, Dar byl velmi ochotný i přesný, dokonce i pěkně označoval předměty, tak jsem mu dopřála větší stopu i v poslední letošní den.
Předběžně jsme byly domluvené s Evou, že stopu na sněhu pro zkušenost obou jejích holek uděláme spolu, ale Evě to nevyšlo, tak jsem nakonec šla s Darem sama. Až odpoledne, na středně dlouhou stopu, kterou jsem (jako teď běžně) nechávala Darovi pracovat ihned po našlápnutí. Mrzlo (na teploměru na zahradě bylo -6°C), osení bylo trošku namrzlé jíním a u kořenů mělo asi centimetr sněhu, značky do zmrzlé půdy zapíchnout nešly, ale šlápoty byly přece dobře v osení vidět, tak jsem značky ani nepotřebovala. A Dar, jak jsem si nejednou ověřila, se orientoval na stopě výhradně čichem, takže viditelnost stopy v tomhle ohledu nijak nevadila.
Stopu jsem dala v jednoduchém tvaru (IPO-FH) v délce cca 1200 kroků se 7 lomy (2 ostré na „Z“), obloukem a 7 předměty. Dara mi tentokrát dovedl na pole manžel, právě když jsem stopu došlapávala. Dar byl už natěšený, soustředěný, jak jsem jej pustila z vodítka a sundala mu košík, tak hned zamířil k trasírce, kde jsem na nášlapu dala obvyklé 2 půlky Froliku. Na manžela, který si zatím „šel po svém“, Dar okamžitě zapomněl. Na stopě měl dnes slušnou hrst pamlsků (ty jsem dávala hlavně pro svoji jistotu, že Dar jde správně, kdyby mi snad někde moje stopa zmizela). Šli jsme, jako často, zase na volno, já pár kroků za Darem (no, jak jsem stíhala, občas se mi vzdálil až na těch 10 či možná 12 metrů).
A Dar si stopu užíval. Větší chybu vyrobil pouze na hned 1. lomu, který v dychtivosti přešel a musel se asi metr vracet na začátek oblouku, oblouk byl maličko kostrbatý, ale pak už bylo sledování stopy prakticky bezchybné – pokud se Dar někde vůbec zastavil a začichal, tak jen kvůli položenému pamlsku, který mu zapadl hlouběji do osení. Prakticky celou stopu si Dar spokojeně pohupoval ocasem a také další lomy včetně obou ostrých byly vypracovány velmi přesně. Tak zase jen ty předměty… Označených bylo 6 ze sedmi (Dar přešel jen krabičku sirek) včetně gumové hadice, ale většina z nich nejprve sednutím a pak se teprve (i když jsem to po něm nechtěla a snažila se jej přesvědčit, aby zůstal nad předmětem sedět) Dar spustil do lehu – jenže právě tím lehnutím dostal předmět až pod hrudník, což bylo samozřejmě špatně, neboť jsem označený předmět neviděla. Ale musela jsem být ráda, že v tomhle mrazu Dar neváhal ho označit a lehl na zmrzlou zem. Takže jsem víc chválila a odměnila i takové zalehnutí, které jsme předtím opravovali. Nakonec aspoň ten závěrečný předmět byl zalehnutý zcela správně a stopa byla po zásluze odměněna. Následná procházka s páníčkem a poběhání si se zajíčky (jen pár desítek metrů – hej, zajíčku, kdo je rychlejší…?) byl pro Dara takový radostný bonus.
Nezbývá, než si přát, aby i v dalších letech Dara stopy takhle bavily a byl v jejich vypracování stále lepší a lepší...
