Argo a spol.

Včera k nám dorazila paní Zima a všechno se pokrylo pořádnou vrstvou námrazy. Mrznoucí déšť vytvořil nádherné rampouchy, kam se člověk podíval. Měla jsem v plánu, když počasí dovolí, jít ráno na stopy a tak jsem využila námrazy i cca 2cm sněhu, které u nás v pondělní noci napadly, a zašla s Darem na bližší pole. Jednak aby Dar, v těchto dnech spíš jen lenošící či relaxující, něco dělal a pak také pro zajímavou novou zkušenost ... vždyť kdo ví, na čem může být příští MR hovawartů stopařů.

Stopa 2.12.2014

Na stopu jsme nakonec vyšli až těsně před polednem. Půda byla zmrzlá, osení pokryté slušnou vrstvou ledu, listy osení, vypadající jako zalité ve skle, stály „skoro v pozoru“  a krásně křupaly pod nohama. Ulička, která za mnou vznikala při kladení stopy, nebyla v osení nijak zvlášť výrazná, ale jednotlivé šlápoty byly přesto v půdě vidět. Nášlap jsem položila hned na začátku pole kousek od sloupu vysokého napětí, kde málokdy stopujeme – ale i zde bylo pár kolejí od traktoru a také nějaké uličky od zajíců. Stopu jsem udělala odhadem do 500 kroků, místo prvních 2 lomů oblouky (průměr asi 10m), pak ostrý lom a nakonec lom asi 60°, návrat ke sloupu a pár kroků před ním docela "brutální" výsmyčka (na spojce jen asi 7 kroků a lom těsně před kolej), závěrečný úsek po výsmyčce také jen asi 10 kroků. Na stopu jsem umístila 5 předmětů většinou do kolejí a několik Froliků - 3 malé kousky hned na nášlapu, abych Dara naučila ho řádně prohledat.

Šli jsme pracovat hned po uložení stopy. Na Dara jsem na nášlapu dohlédla, aby jej „vyčistil“, a pak už jen šla těsně za ním (bez stopovačky) a dívala se, jak Dar s chutí pracuje. S touto tak nezvyklou stopou si Dar poradil skutečně výborně. Darovo sledování stopy až k závěrečné výsmyčce byla naprostá nádhera, co jsem viděla, tak Dar poctivě pročichával každou šlápotu (i když jen jedné, vnitřní nohy) ale první 3 předměty, uložené kvůli jejich snadnějšímu nalezení v kolejích, Dar všechny přešel - nevím, jestli se Darovi jen nechtělo lehat (předmět byl vždy na znatelném snížení vůči poli) a nebo si jich vůbec nevšímal, přecházel totiž i v koleji položené pamlsky. Tak jsem Dara zase vracela před předměty a dohlédla, aby je na podruhé řádně označil. 4. předmět Dar konečně zalehl  - a nádherně, že jsem mohla pochválit a odměnit. Oba lomy výsmyčky v konci stopy byly pak s malým přejitím (1. lom asi o krok a hned s vrácením na stopu zpět, 2. do té koleje hned vedle stopy), tak jsem i zde Dara zavolala zpátky k sobě pár kroků před výsmyčku a nechala ho vypracovat ji ještě jednou a pořádně, závěrečný předmět byl už zase s hozením zadku trošku do strany.

Chápu, že v tomhle počasí a zimě je pro Dara jistě hodně nepříjemné, lehat na zmrzlou zemi – a navíc, má-li být předmět předpisově označený, tak málo osrstěným břichem, tak se teď Dara snažím naučit variantní označení, když by nechtěl z nějakého důvodu u předmětu lehat, a to ve stoje se škrábnutím packou na předmět a nebo aspoň s otočením hlavy ve stoje ke mně, abych si příště mohla být jistá, že jde opravdu o označení předmětu (2. předmět na zkoušce FH1). Dar zatím tuhle alternativu nechápe, ale máme na to celou zimu... Budu muset vymyslet, jak mu to vysvětlit.

Stopa 3.12.2014

Přichází obleva, tak jsem raději vyběhla na stopu s Darem hned po ránu, dokud poslední zbytky mokrého sněhu i ledový obal na trávě ještě trochu držel. Stopu jsem dnes našlápla podstatně delší (přes 1000 kroků), nášlap opět propamlskovaný, jinak bez pamlsků, a tvarově se zase na stopě „vyřádila“. Pravoúhlé lomy, ostré lomy, oblouky, krátké i delší úseky … něco dalšího už se sotva dalo vymyslet. 16 lomů, 6 předmětů, kladených tentokrát přímo do stopy mimo koleje. Stopa křižovala jiné stopy (zaječí, srnčí i lidské) a samozřejmě i několikery koleje od traktoru. Stejně jako včera jsme šli s Darem stopu zvednout hned po dokončení jejího kladení, bez stopovačky, já jen pár kroků za Darem.

Dar už se na stopu těšil a od nášlapu, který ochotně vysbíral, byl velice soustředěný. Stopu jsem opět mohla mít bez značek, byla dobře v osení vidět. Nevadil ani drobný zmrzlý déšť. Dar opět pracoval nádherně, přesné sledování stopy s nízkým nosem, časté pročichnutí šlápoty, prakticky přesné lomy a stejně přesně vykroužené i oblouky. Dnes Dar zalehl i 1. a 3. předmět (2. přešel a musel po vrácení před něj ho zalehnout bez odměny dodatečně), nad 4. předmětem zůstal stát – využila jsem toho a hodně Dara chválila s ujištěním, že tak je to moc dobře, kde předmět má, ať mi ho ukáže škrábnutím tlapky. Dar si ale sedl, tak jsem mu mohla vysvětlit, že změna polohy ne, to je špatně, a postavit jej zpátky. Takže chyba, které se Dar dopustil, byla pro nácvik jen dobře… a 5. předmět už byl zase zalehnutý, jen s malým navalením na bok (ale to jsem na zmrzlém, mokrém osení musela dnes tolerovat). Těsně před 5. předmětem začal Dar chvilkami zvedat od stopy trošku výš čumák, myslím ho v těch podmínkách začal trochu zábnout, tak jsem ho musela jak povely („čumák dolu!!“) tak pochvalami pobízet zase k precizní práci. Při tom menším soustředění Dar pochopitelně ztratil přesnost na lomech a začal je maličko přecházet … a ke konci, na úseku „tím správným směrem zpět k nášlapu“, ještě před vloženým „U“ zase Dar začal nabírat na rychlosti a lépe, než můj povel, jej zbrzdil po pár krocích lom, po němž si Dar pak už zase dával pozor. Poslední 2 lomy byly opět čistě vypracované a závěrečný (kupodivu poctivě pročichaný!) úsek Dar ukončil krásným zalehnutím závěrečného předmětu. Asi nemusím dodávat, jak moc jsem byla s Darovou prací dnes spokojená a že si Dar zasloužil nejen krabičku odměn, ale i moje srdečné pochvaly…!

Jsem velice vděčná za tuhle zkušenost, kterou jsem se mohla Darovi odvážit poskytnout jen díky jeho vášnivému stopařskému pudu – a Dar mi ukázal, jak moc tuhle práci miluje. Byl výborný a udělal mi velkou radost.