Argo a spol.

Dnešní ráno jsme se po delším čase zase sešly s Evou na společnou stopu, první v letošním roce. Bylo pěkné počasí, těsně kolem nuly, na zemi poprašek sněhu a jedinou komplikací byl docela silný vítr, občas měnící směr i sílu. Eva našlápla svým holkám trochu jednodušší stopy, já Darovi stopu středně dlouhou (kolem 1250 kroků) v základním tvaru IPO-FH, ale navíc trošku ztíženou a „vyšperkovanou“ jedním vloženým „U“ a jedním malým obloukem na koncovém úseku – výsledkem bylo 13 lomů (z nich dva ostré na „Z“), 2 oblouky a 9 předmětů (jedním z nich byl použitý papírový kapesník). Na nášlap jsem pohodila 3 kousky Froliku a v konci stopy pak ještě dva navíc. Stopa byla opět čerstvá, šli jsme ji pracovat sotva po půl hodině.

Nebyla to naše úplně první letošní stopa – tu jsme si odešli již 1. ledna, byť jen na trávníku na ulici. Tehdy bylo na zemi pár centimetrů sněhu a v nich to bylo zase něco málo obvyklého a navíc velmi zajímavého. Stopy byly samozřejmě krásně vidět a Dar šel přesně po nich - s jedinou výjimkou 1. ostrého lomu, kdy si na něm udělal malý oblouček. Právě to mi dokázalo, že se Dar neřídí ani na sněhu s ojedinělými šlápotami těmi šlápotami vizuálně, ale možná jen trochu oční kontrolou. Ty šlápoty byly Darem krásně pročichané a to opravdu každá – tak jsem měla ze stopy samozřejmě radost … a Dar také.

Na tu dnešní (nedělní) stopu mi manžel Dara dovedl až těsně před stopou a ve mně při Darově objevení se pořádně zatrnulo: Dar totiž manželovi utekl, myslím již od branky, tryskem přeletěl silnici a mazal ke mně s Evou. Bylo velké štěstí, že na té obvykle rušné vozovce právě nikdo nejel… Jistě, Dar věděl, že půjdeme stopu a potká se na ní s kamarádkami, ráno, když jsem vycházela šlapat, jsem mu to řekla, tak se těšil a pospíchal, ale musela jsem jej za to „odměnit“ místo radosti pořádným vynadáním (další vyhubování pak dostal ovšem i od manžela). Dar se pak chvilku tvářil docela provinile, ale jen uviděl Arwen, s níž Eva stopu začínala, už to byl zpátky ten náš obvyklý rozverník. Kupodivu, po krátkém pozdravení se s kamarádkou hned sám zalehl na místě, kde obvykle čekal odložený, než stopu našlapu – což bylo znamením, jak moc už se na stopu dnes těšil. Pro jistotu jsem jej dnes vzala na stopovačku, aby snad v nějakou chvíli neodběhl za Arwen či později za Eliškou, ale nebylo to potřeba. Sotva Dar uviděl nášlap, existovala pro něj již jen ta stopa. A šel ji velmi pěkně – nejméně půlka lomů zcela přesná, žádná odchylka od rovných částí stopy, žádné čichání vedle. Největší chyby byly na 6. lomu, umístěném přímo mezi dvojici kolejí (lom přešel k druhé koleji a pak se Dar sám vracel), pak na 1. ostrém lomu (opět malé přejití) a nakonec přejitý i předposlední lom na vloženém malém oblouku, ale také s rychlou nápravou. Předměty byly tradičně horší – z 8 předmětů bylo označených 7, ale víc než polovina ze šikma, 1 přejitý po krátkém vyhodnocování (dřevo) a kapesníčku si Dar vůbec nevšímal. Chybné bylo i vyjití po jednom z předmětů na další úsek stopy bez povelu. Ovšem na těch přejitích lomů se mohl trošku podepsat i ten nepříjemný silný vítr. Naproti tomu bylo sledování stopy na velkém oblouku prakticky přesné a bez chybičky byl i vcelku delší traversový úsek… takže jsem se stopou mohla být zase velmi spokojená (tedy až na to lajdáctví při zalehávání některých předmětů). Dar si stopu také užil a odměnu za ni si náležitě vychutnal.

Eva zatím byla v půlce stopy s Eliškou. Co jsem viděla, šla Eliška moc pěkně a pak si stejně jako Dar trošku zalajdala na posledním předmětu (také zalehnutý šikmo). Ale Eva byla s oběma holkama spokojená – po delší době, kdy nestopovaly, to byl od obou velmi pěkný a poctivý výkon.

První lednové stopy jsou tedy za námi. Je tu zima, ale snad se aspoň občas podaří si nějakou stopu zase udělat. Hlavně Darovi, ale jistě i Eviným holkám, by ta práce opravdu chyběla.