Argo a spol.

Společné stopy jsme si s Evou zopakovaly i v tomto týdnu. Mírně mrzlo, podmínky zůstávaly podobné, jako v neděli, tak jsme našim stopařům dopřáli další zimní stopařské vyžití.

Pro tříkrálovou stopu mi Eva nabídla, že ji Darovi našlápne, tak zase já naopak připravila Darovu nedělní stopu v mírně zkrácené verzi pro Elišku. Stopy byly v osení místy vidět, zvláště tam, kde bylo osení vyšší a hlavně hustší, byly znát i jednotlivé (moje) šlápoty, země byla sice trochu zmrzlá, ale dřevěné tyčky na lomy šly přesto zarazit, tak jsme se nemusely bát, že bychom na stopě někde zabloudili.

Eva, když jsem jí stopu ukázala (tvar IPO-FH se 7 předměty, ale asi jen v poloviční délce), se sice zprvu tvářila mírně skepticky, že zrovna moc s holkama nestopovala, ale já Elišce věřila, vždyť jsem ji na pár stopách již viděla a dnešní podmínky i stopa nebyly zase, zvlášť pro zkušené stopaře, až tak těžké. Eliška se na stopu nadšeně hnala, moc se těšila a se stopou si poradila bez problémů. Bezchybné rovné úseky i pravoúhlé lomy, maličké hledání na 1. ostrém lomu, 2. ostrý lom ale už „jako vystřižený“ a v mírně korigovaném napojení se na oblouku i celý zbytek oblouku přesně vypracovaný. Škoda jen „přehlížení“ předmětů … byla to pěkná stopa a Eliška si ji užila. Arwen Eva našlápla stopu s více pravoúhlými lomy a několika předměty. I Arwen šla stopu pěkně, i když se na ní nevyvarovala dvou chyb, zato označení předmětů bylo všech a exkluzivní. Dar šel poslední, celou dobu zatím čekal odložený opodál, a možná právě to se trochu podepsalo na jeho (zejména úvodní)  „roztržitosti“. Eva si pro něj nachystala stopu (odhadem) kolem 600 kroků a pořádně „capratou“ s pravoúhlými, ostrými i tupým lomem. Na nášlapu jsem Dara musela opět přidržet za kožich, aby jej vysbíral, a pak jsem jej nechala jít na volno po stopě. První úsek byl bezchybný, ale hned na 1. lomu u sloupu si Dar poodešel kamsi úplně jinam (u sloupu to vypadalo, že tam zřejmě nocovaly srnky), že jsem na něj musela zakřičet, kde má stopu … a v průběhu stopy pak ještě jednou! Hned dvě taková vyjití ze stopy nepamatuji u Dara snad rok (!!) Aby toho nebylo málo, nepřesně prošel snad půlku lomů, ze 4 předmětů přešel hned tři a závěrečný úsek zase docela uháněl. Ne, že by se na stopu nebyl těšil či jej snad nebavila, ale v konci  se už zřejmě viděl, jak si po skončení stopy ještě pohraje a poskáče s Arwen… a nebo se vyběhá. Takže já, na rozdíl od celkem spokojené Evy, být dnes spokojená vůbec nemohla.

Stopy jsme si zopakovali již následující den. O trochu víc mrzlo, ale mráz přece jen nebyl zase až tak silný (-5°C) – ovšem tyčky Evě zapíchnout nešly a tak dobrou službu na označení lomů udělaly opět plastové čtverečky. Stopy byly našlapány podobně jako včera, jen já tu „naši stopu“ šlapala dnes (o trošku kratší) pro Arwen. Zase 7 předmětů (včetně plastové hadice). Arwen šla pracovat první … a byla výborná. Na provedení stopy by se těžko hledala chybička, pěkně vypracované rovné úseky i všechny lomy, čistý oblouk a předpisově označené i všechny předměty včetně té hadice, kterou Arwen nikdy předtím neviděla!!! Úžasný výkon! A celou stopu radostně se vrtící ocas. Eva byla pochopitelně moooooc spokojená a byly jsme zvědavé na výkon Dara s Eliškou, kterým šlapala stopy Eva. … No – oba tak „do jednoho pytle“, zkrátka – jeden za 18, druhý bez 2 za 20… Stopy včetně lomů a u Dara i malého oblouku pracované pěkně, ale s nečekanou chybou (u obou – poodejití ze stopy … kamsi … za „zajímavějším“) a ty předměty… !! Dar zase přešel dva (1. a 3.) a ten poslední, označený, byl zalehnutý úplně našikmo. … Stopa byla příliš jednoduchá a dlouhý úsek čerstvé stopy asi pro Dara zjevně příliš nudný, tak si ho prostě „vylepšil“ po svém…

Počasí vydrželo, do rána napadl čerstvý poprašek sněhu, tak jsem podmínky musela využít a tak jsme si i následující ráno udělali stopu ještě jednou. Tentokrát již jen sami. Šlapala jsem Darovi zase tutéž stopu, co předtím Arwen a Elišce, jen s delšími úseky (2. a poslední úsek protažené každý o 100 kroků, travers o 50 resp. 100 a trošku i ty úseky vedle oblouku), celkem 1150 kroků. Stopu jsme zvedali po 20 minutách, občas zafouklo, ale nijak moc, stopa byla v osení pěkně viditelná. Položila jsem na ni 8 předmětů + stočené vodítko. Dar zase trošku zlobil, stopa mu byla skutečně až moc lehká. 2x mi poodešel 1 a pak 2 kroky na jakýchsi kříženích (asi zvěří) ověřovat, jednou  maličko přešel lom z ukončení oblouku - ale tady jsem byla trochu zlomyslná a dala mu těch pár kroků od konce oblouku po lom do holé (resp. slabě zasněžené) koleje traktoru, a půlka předmětů přejitá, jen 4 označené (+ to vodítko ke konci stopy), jediný perfektně. Když už mi Dar šel s nosem dole bezprostředně za lomem, tak začal vymýšlet zase další darebnost a popobíhal se zvednutým čumákem hned za předmětem. Jistě, ten vykutálený dareba moc dobře ví, že stopa za předmětem půjde pár kroků rovně a žádný další předmět tam není... Na druhé straně byly jak rovné úseky, tak ostatní lomy vypracovány zcela přesně a plynule včetně obou ostrých a krásně vykroužený oblouk, kupodivu i se slušně označeným předmětem, takže tady jsem mohla být naprosto spokojená. Ale říkala jsem si, že budu muset také i sama využít námět, který jsem dala včera Evě ohledně Elišky pro procvičení označení předmětů na stopě: v rámci delší stopy udělat Darovi její část - v našem případě zřejmě ten vcelku jednotvárný dlouhý závěrečný úsek - s několika předměty blízko za sebou a ty si dobře pohlídat. Je pravda, že Dar přesně ví, co je předmět (dokazuje mi to pokaždé, když na něj škrábne packou nebo do něj drbne čumákem), ví, že ho má označit, a prostě jen lajdá. Dnes jsem Dara opět vracela k předmětu třeba i 10m a po označení předmětu až na 2. pokus (po mém upozornění, že přešel předmět) už jen Dara po označení pochválila, resp. konstatovala, že tak je to v pořádku, a jinak neodměnila. Doufám, že si to Dar brzy v hlavě srovná.

Ovšem jestli jsem si nebyla snad jistá, zda Darovi slabý mráz (bylo asi kolem -4°C) nedělá problém na čumák, tak mi hned po stopě ukázal, že určitě ne. Sotva totiž dostal volno, zaběhl si počichat kousek od nášlapu na jakési místo vedle stopy, kde jsem mu předtím nedovolila si při práci na stopě počenichat. Takže ... omrzlý čenich "ani náhodou".