Argo a spol.

V pondělní noc mírně mrzlo, ráno bylo jen těsně pod 0°C a na trávě jinovatka. Na stopu jsem stejně s Darem chtěla jít jak v úterý, tak následující den (tedy pokud se na poli nebudeme brodit v blátě), tak jsem využila počasí a udělala Darovi stopu opět na bližším poli … po oba dva dny na jinovatce.

Stopa 9.12.2014

Šli jsme s Darem z domu v 9 hodin, pošmourné ráno se postupně vyjasnilo a již při kladení stopy svítilo sluníčko, země byla zmrzlá a osení pod jinovatkou, takže stopa v něm byla pěkně vidět (i jednotlivé šlápoty) … opravdu parádní podmínky.

Našlápla jsem Darovi zase tvarově nádhernou stopu - improvizaci na místě, takovou „příšerku“ s délkou asi 1150 kroků, docela rychle (pochopitelně na sebe) jsem šlapala 11 minut. K nášlapu jsem tentokrát šla skoro z pravého úhlu, dala jsem na něj 2 půlky Froliku a na stopě pak jediný  Frolik, 6 předmětů - 2x koberec, látka, tlustý filc, sirky a na závěr kůži Gappay (původně jsem měla nachystané i dřevo, které se mi ale jaksi záhadně schovalo v kapse a našla jsem ho až doma). Na stopu se vešlo 13 lomů (2 ostré), oblouky, krátké i delší úseky Šli jsme pracovat opět bez stopovačky a prakticky hned, jen jsem došlapala – na těchto jinovatkových stopách není cílem cvičit stáří stopy, ale jen si potrénovat v takřka zimních podmínkách a zapracovat jak na přesnosti stopy, tak zejména na Darově disciplíně – a při označování předmětů zvlášť.

Co Dar čekal, nejspíš viděl 2 srnky, pasoucí se sotva 200m opodál, ale jak jsme šli na stopu, tak na ně hned zapomněl. Stopu si užíval, jen na jejím samém začátku jednou čichl vedle (byla tam bezprostředně vedle stopy jakási jamka), jinak šel krásně, přesně tak, jak se vlnila moje stopa (nikdy jsem si neuvědomila, že chodím tak klikatě, i když si myslím, že jdu rovně). Oblouky Dar pracoval nádherné, byly zcela čisté, ale přešel hned 2. lom, tam jsem dokonce musela na Dara zavolat, protože si šel klidně dál!! Ale pravda je, že jsem se trefila, aniž bych si to při šlapání uvědomila, do jakési jiné stopy, která Dara evidentně zaujala víc, než ta moje! Rošťák – to je holt ta jeho disciplína… Ale to byla naštěstí poslední taková darebnost. Všechny předměty byly dnes kupodivu označené, půlka nádherně, předpisovým zalehnutím, zbytek buď s rozvalením nebo drobným přejitím (hned 1. předmět měl Dar až pod hrudí). Na prvním ostrém lomu přišla nečekaně nejistota na začátku zpětného úseku, netuším, co Dara mátlo (možná to, že lom byl bezprostředně před hranou koleje od traktoru), tak se Dar vrátil zpět na lom si ho znovu ověřit, než šel až na podruhé po odchozí stopě (raději jsem Dara výjimečně pochvalou ujistila, že stopa jde opravdu tam, což už nedělám). Na šikmé spojnici mezi malými oblouky mi Dar, když jsem se zastavila před 1. obloukem a z boku se dívala, jak jej vypracovává, najednou zrychlil a zvedl si čumák nad stopu - dareba, stopu viděl a rozhodl se ji ošidit! i když ho možná z té jinovatky už trochu zábl nos, tak si udělal pár metrů "oddechovku". V závěru Dar poslední 4 lomy vypracoval trochu nepřesně, u toho 1. lomu si zjevně myslel, že stopa již půjde zpátky k nášlapu, a na dalších také hádal, kam jsem asi tu stopu otáčela, tak 2. a 3. lom z posledních 4 provedl s otočkou - ale aspoň že je nepřešel. Závěrečný úsek už měl Dar zase tendenci s vyšším nosem kus klusat, musela jsem na něho pořádně zakřičet, aby zvolnil a zase pěkně čichal. U konce věděl, že tam někde bude předmět, tak šel velice poctivě a předmět zalehl ukázkově ...

Se stopou jsem byla v celku spokojená, ale obávám se, že se ještě s Darem asi hodně nazlobím, než bude stopa konečně bez Darových „kreací“ a kulišáren. Jednu takovou novinku mi totiž předvedl i na dnešní stopě při označení jednoho z předmětů. Abych Dara přiměla, zalehávat předmět dle předpisů, totiž aby jej měl mezi předními tlapami před nosem, začala jsem Darovi po přesném označení předmětu dávat pamlsek přímo na předmět. Snažila jsem se mu tím vysvětlit, že pamlsek můžu položit na předmět, jen když má Dar předmět v téhle poloze. Když Dar zalehl předmět tak, že mu zůstal pod tělem a já proto předmět neviděla, zeptala jsem se Dara, kde předmět má – v takovém případě nastalo Darovo „šacování se“ – Dar se odvalil stranou, abych předmět viděla, a úslužně mi jej podal. S nesouhlasem jsem předmět od něj vzala (samozřejmě jsem nechtěla, aby mi ho podával!) a položila jej na správné místo Darovi mezi packy. Aby Dar věděl, kde má předmět ležet. Ovšem Dar, při druhém takovém zalehnutí předmětu, si z mé reakce vyvodil něco úplně jiného, než jsem chtěla: poté, co se z předmětu odvalil, zase jej vzal do zubů a chystal se mi jej podat, jenže si asi vzpomněl, že jsem předmět podat nechtěla, tak si jej rovnou položil mezi packy na správné místo sám. A s rozzářeným kukučem na mne koukal, kde že je ten pamlsek…!! Mazaný dareba … pochopil to prostě zase po svém. Takže teď budu muset Dara to dodatečné zvedání předmětu zase rychle nějak odnaučit, abychom neztráceli body pro změnu za tohle.

Stopa 10.12.2014

Na stopu jsme dnes s Darem vyběhli opět kolem 9. hodiny, když se již trošku oteplilo. Stopa byla ještě o trošku delší, bylo sice asi o maličko chladněji, než předchozí ráno, ale jinak stejné podmínky. Na stopu se 13 lomy a 4 oblouky jsem tentokrát umístila 8 předmětů (7 obvyklých + textilní sponka do vlasů - ta byla jako „kontrolní“ 5. předmět). Na nášlap jsem opět pohodila 2 půlky Froliku a další 2 Froliky byly na stopě, oba na jejím předposledním úseku. Stopu s délkou něco přes 1300 kroků jsem šlapala skoro 14 minut. Dar, jako při posledních stopách bylo obvyklé, zatím spořádaně ležel poblíž nášlapu a trénoval dlouhodobé odložení…

Zase jsem se s ním musela zlobit – stopu vypracovával sice přesně, ale když foukal vítr proti, tak s vyšším nosem po stopě uháněl a trochu „ignoroval“ i předměty. 3 přešel úplně (filc, koberec a sponku), zbylé měl při označení buď pod tělem (1) nebo je označoval s velmi pomalým leháním (asi u dvou předmětů by to bylo nejspíš hodnoceno jako změna zaujaté polohy – nejprve stoj-sed-leh a pak na druhém předmětu nejprve sed a až asi po 2 vteřinách pomalounké lehnutí) a sem tam i trošku nakřivo. Dnes jen jediný předmět byl označený vcelku pěkně, za něj by asi ani na závodě body nestrhli. U přejitých předmětů jsem Dara vracela - dokonce až z dalšího úseku, protože mezitím Dar stihl vypracovat lom (dnes až na jediný lom byly všechny lomy vypracovány krásně, ten 1 „nedokonalý“ byl přejitý sotva o krok s okamžitým napojením se správně na stopu). Ovšem oba Froliky ten můj dareba nepřešel... Stopu jsme pracovali 23 minut.

Zase jsem nemohla být úplně spokojená, ale přesto jsem Dara, i když jsme opravovali i poslední předmět (zase byl pod psem, tak jsem tentokrát Dara zavolala pár kroků zpátky a nechala ho udělat nové označení) pochválila a odměnila, protože pracoval s chutí a očividnou radostí.