Víkend s Darem na chatě
Počasí nám pro stopařský výcvik v posledním týdnu zrovna moc nepřálo, na deštěm rozblácené pole se mi opravdu nechtělo, navíc začaly růst houby a tak jsem sebrala Dara a vyjela po delším čase na chatu rodičů na vysočině – na stopařský (a houbařský) víkend.
Na chatu nás dovezl syn, zpátky nás měl vzít v neděli manžel. Na stopy jsme měli hned 3 ekologicky vedené louky, jejichž porost byl v příjemné výšce a jen stébla jitrocele a ještě čehosi odkvetlého čouhala z trávy asi 10cm vysoké. Jen jsme dojeli, vytáhla jsem syna našlápnout aspoň kratší "rozběhovou" stopu, asi tak do 500 kroků (ale synových delších), Bylo to moje oblíbené velké "U" s vloženým menším "U" na 1. delší straně a čímsi jako "Z" na zpátečním úseku, se 6 předměty a několika pamlsky. Syn to při šlapání trošku spletl, položil všech 6 předmětů již na stopě, tak mu chyběl závěrečný - po prošacování se našel aspoň balíček papírových kapesníků, kterým nakonec nouzově stopu ukončil... Stopu jsme šli s Darem vypracovat po 55 minutách. Dar ji šel celkem slušně - aspoň ty rovné úseky, ale nechtělo se mu (opět!!) označovat předměty. To jsem mu samozřejmě nemohla trpět a tak jsem Dara vrátila jak na 1., tak na 2. ignorovaném předmětu (nad tím druhým zůstal chvilku stát, ale já to jako označení nepochopila), aby je označil dodatečně a pohlídala si i pěkné lehnutí. Tak si Dar dal říci a 3. až 5. předmět označil skoro předpisově. Šestý opět přešel (asi už myslel na konec stopy) a ty kapesníky na závěr ignoroval hned 2x… No - část lomů byla celkem slušná, část odbytá. Nechala jsem Dara odpočívat v chatě a na houby jsem pak vyrazila odpoledne sama, Darovi se totiž moc nechtělo poslouchat, pachy v přilehlém lese byly prostě neodolatelné, tak musel zůstal v chatě.
Nedělní stopy jsem udělala hned 2 - ráno na dvou loukách pod chatou, tam jsem šlapala asi čtvrt hodiny, a pak ještě na poslední louce těsně před odjezdem. Tu ranní stopu jsme šli po 2 hodinách a přes dvě vracení se k přejitým předmětům a jednom odložení (šla jsem si pro trasírku o pár kroků dál, abych se pak nemusela vracet) jsme ji zvládli za 20 minut. Dar tady chodil nějak rychleji. První dva předměty kupodivu označil - a pěkně, nechtělo se mu lehat až ke konci, lomy byly některé přejité, pár naopak velice přesných, včetně jednoho ze dvou ostrých. Zase jsem Dara odměňovala za každý předmět, aby měl znovu větší motivaci k jeho označení, ale stejně mi připadalo, že mu o ty pamlsky ani tak nejde. Hlavně si stopu odejít a pak si jít čichat "po svém".
Po stopě jsem zkusila vzít Dara sebou na houby do lesa, jenže to už Dar jaksi „neslyšel“ vůbec, dokud se trochu nevyběhal po těch úžasných stopách kolem. Musela jsem jej po chvíli vzít raději na vodítko, ale z toho jsme neměli radost ani jeden z nás…
Odpolední stopu jsem Darovi našlápla těsně před odjezdem domů. Stopa byla také jen asi 500 kroků dlouhá, měla 10 lomů (závěrečné dva ostré "Z"), 5 předmětů. Šla jsem docela rychle a stopu jsme pracovali hned, jak jsem ji došlapala a vrátila se. Dar se sice divil, že zase stopa, nejprve koukal k lesíku vedle louky, že by si raději počenichal a zastopoval „po svém“ tam, ale jak strčil nos do nášlapu, tak už jako obvykle poctivě šel. Tahle stopa byla nakonec určitě nejlepší, asi půlka lomů byla vypracována zcela přesně, ostatní jen s malým přejitím, první ostrý lom byl s kratičkým hledáním, 2. už prakticky "na jistotu", všechny předměty označené, i když zase už s tím drobným lajdáním při zalehnutí... Skoro mi připadalo, že Dar mi předtím ty předměty snad přecházel naschvál, abych si pak považovala toho, že je zalehne aspoň takhle - s navalením na stehno. No, dosáhl tak trochu svého, sice jsem ho po zalehnutí rovnala, ale za každý předmět přesto odměnila. Kdyby mi při předposledním zalehnutém předmětu (těsně u lesa) Dar nezačal místo toho, aby si vzal odměnu, čenichat do vzduchu a nasávat (určitě tam byla v houští nějaká srnka), tak jsem byla se stopou docela (tedy docela hodně) spokojená.
Dojeli jsme domů, Dar vyskočil ještě na ulici z auta a ... vyběhl na sousedův plot prohnat slepice za ním...!!! No jo, pěkně mi za ten víkend na chatě zvlčil...
Ovšem doma pak z něj byl už zase docela poslušný pes.
Náhledy fotografií ze složky Dar na chatě - srpen 2014