Výcvikové soustředění obranářů v Hartvíkovicích 13.-17.11.2015
Na soustředění jsem se dostala trochu souhrou náhod, díky nahlášené zkoušce. Bylo místo, já si vybrala pokus o další třístupňovou zkoušku a na takovou bylo nemyslitelné přijet na úplně neznámý cvičák bez předchozího seznámení se s ním… Dar mi nechtěl na Rybníčku vůbec aportovat, tak jsem zvolila (tak nějak „na poslední chvíli“) zkoušku ZVV1, kde máme zřejmě nejlépe zvládnutou poslušnost (tedy až na ten otazník s aportem a střelbou při odložení), ale zase jsme nedělali obranu… tu se tu musíme pokusit nějak „rychlokurzem“ zvládnout…
Na soustředění jsme přijeli v sobotu ráno před začátkem obran. Obrany probíhaly na místním fotbalovém hřišti Sokola Hartvíkovice, ubytování bylo zajištěno v budově (turistická ubytovna) hned u hřiště.
Obrany byly jediným „pevným“ programem soustředění a k dispozici nám byli hned 2 figuranti – Ivan Tomšík, s nímž „koušeme“ poslední už víc než rok, a Jiří Bravenec. Na zkoušky (zde musím všem poděkovat, že mi vyšli vstříc) bude jako figurant právě Ivan, tak jsme i zde cvičili výhradně s ním. Ubytovali jsme se, rozloučili s manželem, který odjížděl a vrátí se pro nás až v úterý po zkouškách, a jako jedni z prvních vyběhli na plac. Dar už byl na obrany natěšený, po krátkém rozkousnutí na vodítku jsme zkusili zkrácený revír a vyštěkání a pak už se věnovali jen prvkům zkoušky ZVV1. „Kamenem úrazu“ byla obrana psovoda na konci výslechu – Dar při poklidné „hlídačce“ po revíru a vyštěkání padl do útlumu a nebylo jednoduché jej probrat na zásah. Naopak zadržení při útěku figuranta dělal s nadšením a následný kontrolní zákus s prověřením odolnosti psa již byl bez problémů.
Odpoledne jsme využívali volné hřiště pro nácvik revíru a také poslušnost. Poslušnost byla k mé radosti velice pěkná, Dar zase začal předvádět i pěkný aport (a nejen „volný“, ale i přes metrovku), bezproblémová metrovka a už i cosi jako náznak vysílačky… možná jsme mohli zkusit i to IPO1 (tedy jsem si to po všech poslušnostech během soustředění myslela)… V neděli jsme si mohli vyzkoušet střelbu a „naposlouchat“ konkrétní zvuk pistole. Na stopu jsem šla jen jednou, hned na pole před areálem, s pěkným terénem s řídkým osením byť trochu rozrytém prasaty – ale to rozrytí Dar nijak neřešil. Stopu jsem dala jako prodloužení zkouškové stopy ZVV1, hlavně abych Dara převedla z tříhodinových stop na půlhodinovou a Dar mi na zkoušce nedělal z nudy zbytečné darebnosti.
Celé soustředění bylo velice příjemně strávenými dny. Potkala jsem se s milými, přátelskými lidmi, s nimiž se velice dobře večer posedělo a popovídalo. Většinou to byli majitelé dobrmanů (a pořádných hafanů, jaké si pamatuji hlavně z dřívějších dob) a ke svým psům přistupovali jako ke skutečně pracovním, což, přiznávám, pro mne bylo jako „z úplně jiného světa". Byla to zajímavá zkušenost. Mezi psy byla hárající fenka (dobrmana), jejíž přítomnost na hřišti a pár stop po ní byly pro Dara hlavně 1. den velice vzrušující, a pak holandský ovčák, který Darovi snad učaroval. Myslela jsem si, že se jedná o „voňavou“ fenku, když Dar tak vyvádí (vrtění ocasem, kňourání), ale ke svému úžasu jsem se dověděla, že jde o staršího psa. Nevím, zda Darovi na dálku připomínal vzhledem fenku NO, které Dar miluje, nebo zda byl holanďan načichlý fenkou, se kterou doma žije, ale pro Dara byl zkrátka neodolatelný.
V úterý soustředění zakončovaly zkoušky dle MZŘ a NZŘ, rozhodčí p. Bořuta. Na zkoušku ZZO přijela Eliščina dcera Brannan, Dar šel na ZVV1, ostatní zkoušky byly dle MZŘ.
Darovi se zkouška složit nepodařila. Prošli jsme stopou, „přežili“ i poslušnost, ale vyhořeli jsme (víceméně dle předpokladů) na obraně.
Ale po pořádku: stopa byla ohodnocena 90 body (75 sledování stopy, 15 za předměty). Terén byl pěkný, jeli jsme na něj z Hartvíkovic pár kilometrů dál, krásné nízké oseníčko, ale spousta kolejí přes pole, které Darovi zjevně smrděly, tak byl zase očividně vystresovaný a oba předměty zasedl tak, aby ztratil co nejméně energie a zároveň si odpočal - zešikma na kýtu, což znamenalo ty poměrně velké bodové ztráty, pořádné porytí pole prasaty na posledním úseku stopy naopak Dar vůbec neřešil. Následnou poslušnost jsme dělali kvůli kladině, která v Hartvíkovicích nebyla, na 2 cvičácích ... do Náměště na kladinu jsme jeli ze stop (vezl nás Ivan) a když již jsme na tamním cvičáku byli, udělali jsme tam zrovna i metrovku a áčko. Na metrovce Dar hodně nečekaně ztratil body pro jemné brnknutí drápy tam i zpět… což znamenalo, že je citelně unavený. Pak „domů“, čtvrthodinka odpočinku v pokoji a následovala 2. část poslušnosti na hřišti v Hartvíkovicích. Na place byl právě na odložení ten velezajímavý holanďan, na ose postupu se nám skoro v místě dopadu aportu vyčurala Brannan, takže Dar měl místo poslušnosti v hlavě jen toho psa a skvrnu… Přivolání bylo na 2x (Dar nadšeně běžel k Holanďanovi), naše jindy parádní štěkání až po jemném žduchnutí a i tak Dar jen 2x ňafl fistulí, než poté doštěkal, aport už zase nula, polohy - stůj na 2. povel, odložení za chůze ... Dar mi zůstal stát na výchozím bodě a koukat na holanďana, musela jsem ho volat k noze. Prostě (opět!) černá můra psovoda. Snad jediným pozitivem bylo, že střelbu v odložení tentokrát Dar zvládl jen s malým trhnutím a pak zcela bez hnutí i dlouhodobé odložení. No, nějak jsme poskládali 73 bodů... Po pravdě jsem po téhle poslušnosti, když jsem viděla, jak byl Dar při odchodu z odložení a pak na pokoji ucloumaný, že hned lehl a začal pospávat, přemýšlela, zda nemám rovnou odstoupit, s obranami to vypadalo na pořádnou ostudu. Po půlhodince odpočinku jsme nakonec šli. Revír jsem Darovi nechala jen na 2 zástěny (po oběhnutí 1. jsem ukázala mezi 2. a 4. s figurantem, bylo mi jasné, že kdybych Dara nutila na všechny 4, tak skončíme snad hned u vyštěkání). Vyštěkání bylo takové všelijaké, Dar štěkal s jiným psem, ale bylo, hlídání s prohlídkou dobré, ovšem pak se Dar při útoku na mne vyhnul rukávu a konec. Pro závěrečný kontrolní zákus na vodítku se Dar stačil trochu vzpamatovat a měl ho bezchybný, takže jsme odešli aspoň jakž-takž "se ctí". Dar toho měl opravdu „plné tlapky“, v pokoji hned lehl a spal a když jsem ho vytáhla na plac asi za hodinu na to po skončení zkoušek, abychom si „dokousali“, k čemu jsme se při zkoušce již nedostali, byl Dar už zase odpočatý a „úplně jiný pes“. Začali jsme od prohlídky – Dar docela razantně odrazil ten předtím "nedaný" přepad a ostatní (zejména zadržení) byly už velmi solidní.... Ivan říkal, že takhle to dát na zkoušce, měli jsme ji. Velká škoda... Ale zkusili jsme si to a řekla bych, že výkon, co předvedl Dar po zkoušce, byl vzhledem k tomu, že obranu na ZVV1 jsme začali cvičit až v sobotu na soustředění a v úterý byly zkoušky, docela slušný... takže určitě nejsem zklamaná, i když to "nedopadlo". Zkusíme to opět příští rok, na trénink naplánovaných "kousacích" zkoušek teď máme celou zimu.
Závěrem chci moc a moc poděkovat, že jsem dostala možnost zúčastnit se tohoto soustředění, především paní Daně Cahové, která vše řídila. Moc ráda se se všemi zase někdy uvidím.