Dar, balkon a výtah
Poslední dobou častěji jezdíváme navštívit moje rodiče, ukázat se, popovídat, zkrátka „na kafe“. A Dara bráváme sebou. Rodiče bydlí v prvním patře bytového domu s balkony a výtahem. Jak balkon, tak výtah byly pro Dara něco nového, s čím se zatím nesetkal.
Prvním místem pro novou zkušenost byl balkon. Sice jen jedno patro nad zemí, ale zábradlí pouze z ocelových jeklů a tenkých pásovin, ke kterým jsem kdysi jako dítě neměla valnou důvěru ani já. Chvíli trvalo, než se Dar dal přesvědčit, aby poslechl svoji zvědavost a vyšel na balkon. Rychle jsem za ním zavřela dveře, aby se nemohl okamžitě vrátit do bytu, a nechala ho tam pár minut. Dar se zjevně bál, celou dobu pobytu na balkoně byl doslova nalepený na dveře a puštění domů vzal s velkou radostí. Ovšem hovíci jsou zvědaví … a tak se Dar na balkon při dalších návštěvách vracel a pomaličku se odvažoval jít po balkoně dál. Nakonec si dodal odvahy natolik, že se přiblížil až k zábradlí a začal do něj strkat packou – zjevně aby vyzkoušel jeho pevnost. A když se zábradlí ani nehnulo, byl poslední zbytek strachu z výšky pryč a Dar si začal pobytů na balkoně užívat.
Výtahem samozřejmě není důvod jezdit jen jediné patro, ale nakonec jsme se i ten rozhodli vyzkoušet. Když se otevřely dveře výtahu a Dar viděl malý prostor kabinky, ihned se otočil a pelášil raději nahoru po schodech, ale já se přece při poslední návštěvě u našich rozhodla jej seznámit i s cestou výtahem. Nezbylo mi, než Dara do výtahu prostě vtáhnout. Jakmile se zavřely dveře, Dar se poddal a zcela v klidu těch pár vteřin počkal, až se zase dveře otevřou. Potěšilo mne, že na něm nebylo po opuštění výtahu znát žádné napětí. Když jsme pak jeli výtahem pro upevnění zkušenosti i cestou dolů, Dar jen maličko zaváhal při vstupu do kabinky, ale pak už vše zvládl jako rutinér.
On se občas i starší pes dokáže naučit novým kouskům … zvláště, když tím psem je hovík.
