Dar a slepice
Včera, když jsme se vrátili ze stop a Dar s Eliškou vyskočili z auta a vyběhli na trávník na ulici, tak jsem si teprve všimla malého hejna slepic našich sousedů, které jim i s kohoutem utekly ze zahrady. Docela ve mně hrklo – Dar ani Eliška nebyli na vodítku a neměli ani košík. Slepice museli oba vidět – stály sotva pět metrů od nás a koukaly na psy. Křikla jsem na Dara, aby zůstal stát, Eva na Elišku, a oba okamžitě poslechli. Ba co víc – tvářili se, jakoby tam na trávníku ani žádné slepice nebyly! Obě nás to s Evou samozřejmě potěšilo – právě takhle tolerantně k jiným domácím zvířatům by se měl správný hovawart chovat. … I když na druhé straně tento (pro dřívější hovíky typický a nutný) snížený lovecký či kořistnický pud je docela problém pro sportovní kynologii a zejména obrany. Psi pak necítí "potřebu" lovit ani figuranta, ani jeho rukáv…
Když se pak odpoledne vracel manžel z vycházky, tak slepice ještě běhaly po ulici. Dar měl košík a byl na volno, ale opět si jich nijak nevšímal. Manžel to přičítal nedávné Darově zkušenosti. Před pár týdny, když sousedovi utekla poprvé jedna ze slepic a Dar ji uviděl popocházet kolem plotu na ulici, vyběhl za ní, chytil si ji a trošku pomuchloval košíkem. Od manžela za to dostal pořádně vynadáno … a to zjevně stačilo. Dar už si to pamatoval. I když si myslím, že takovou kočičku (nebo zajíčka, který občas o ulici dál také proběhne) by určitě jen tak bez povšimnutí přeběhnout ulicí nenechal – páníček nepáníček.