Darův rituál
Už před pár týdny začaly Darovi prázdniny … terény na stopy odrostly, mne navíc pořádně zlobí záda, že ani na cvičák se nedostaneme, tak jedinou zábavou (a pro Dara i trošku prací) je občasné ranní hledání nábojnic u nás na trávníku.
Tak i dnes ráno. Nachystala jsem Darovi snídani a šla rozhodit dozadu na zahradu 6 nábojnic. Nábojnice jsou již pořádně vyčichlé, některé i víc, než rok, tak jsem je (rukou navlečenou do plastového sáčku) rozházela porůznu po kouscích trávníku. Dar byl zatím zavřený, aby neviděl, kam je házím.
Musím přiznat, že se Dar už na práci opravdu těšil. Ani si nevšiml misek se snídaní a vyletěl ven hned hledat. Koukla jsem na hodiny, abych měla přehled, jak dlouho mu bude práce trvat, a šla za ním. Dar jako obvykle zkusil nejprve místa, kde bývají nábojnice nejčastěji, ale když nic nenašel, pustil se do hledání pořádně a čichal tak poctivě, že jsem ho slyšela na pár metrů. Netrvalo snad ani půl minuty, když Dar označil první nalezenou nábojnici. Dnes jsem mu zapomněla vzít dílčí odměny za jednotlivé nalezené nábojnice, tak se musel spokojit se slovní pochvalou. Ale zřejmě mu to vůbec nevadilo, o to rychleji a nadšeněji pokračoval ve hledání dalších. Když v malé chvilce ukázal už 3. nábojnici, nevydržela jsem to a slíbila mu jeho oblíbenou „velkou tyčinku“ (od firmy Frolic, kterou Dar miluje a dostává ji jen za mimořádnou práci). Příslibu Dar už velmi dobře rozumí a tak další hledání bylo neskutečně rychlé a zároveň nadšené. Poslední dvě nábojnice byly na nečekaných místech (třeba těsně u cestičky, ale Dar prohledával i okraje hromady ostříhaných větví), tak jsem Dara navedla pokynem, kde má hledat … výsledkem bylo všech 6 najitých nábojnic v pouhých 5 minutách. Byla to skvělá a rychlá práce, tak jsem Dara poslala k miskám, aby si za odměnu sežral snídani. Ale Dar nešel, koukal na mne a v radostném očekávání vrtěl ocasem. Jasně, nejprve přece ta slíbená tyčinka!! Dostal ji a samozřejmě si ji také patřičně vychutnal. Jenže pak přišel zase za mnou a místo aby se pustil ještě i do snídaně, opět na mne v očekávání koukal – snídaně se přece bez našeho obvyklého rituálu s malým pocvičením (pár poloh a obratů u nohy) sežrat nemůže! Tak jsme jako obvykle pocvičili, Dar při tom na mne už nedočkavě štěkal, a snídani si vzápětí vychutnal o to víc…
…
S Darovou rychlostí v hledání nábojnic mne to už trošku zlobí … nevím, co mu zadat, když nemůžeme na pořádnou stopu, aby si aspoň trochu víc zapracoval. Zřejmě budu muset příště poházet těch pár nábojnic snad po celé zahradě…
