Dobojováno … rozloučili jsme se s Darem
V pondělí 16.9.2019 jsme se v podvečer navždy rozloučili s Darem…
Byli jsme smíření s tím, že ta chvíle přijde, možná již za pár týdnů, ale to, jak se to stalo, nás hodně zaskočilo. Nebylo v důsledku DM, které jsme se obávali - ta se u Dara zjevně neprobudila. A co víc, jak v počátku září pominula vedra, zase jsem začínala mít naději, že se Dar ještě může postavit na nohy. Zase totiž začínal chodit, byť s vydatnou pomocí a během krátké vycházky jen pár desítek kroků mezi odpočinky,, reagoval na tlapkách i na malé zalechtání v chloupcích mezi polštářky. Dokázal se sám přesunovat pomocí kolen, jen ty svaly na zadních prostě nebyly... Začala jsem přemýšlet, zda jej nevzít na odběr krve, zda se nejedná o nějaké svalové onemocnění, možná nějaký nový typ leptospirózy, které očkování nepodchytilo. Dar totiž měl problém s močením ... a nebo se mu možná jen nechtělo na venčících procházkách nějak výrazněji značkovat, když nebylo co. Díky létu mohl být venku, tak to nevadilo. Minulou neděli se najednou začal intenzivně lízat kolem bederní páteře a pak si rvát z toho místa chlupy. Pak i z druhé strany. Několik dní předtím byl silně cítit, byť jsme jej opakovaně umyli, a bederní páteř s horní částí stehen mu napadala hejna much... Zdálo se, že zakrytí tenkou látkou pomohlo, jenže Dar ztratil chuť k jakékoliv potravě a v úterý před týdnem jsem Darovi při česání našla na kůži ve stehnech i zadní části hřbetu neskutečná hnízda červů. Česali jsme, čistili, ošetřovali, vypadalo to na infekční zánět kůže. Dar měl večer horečku, do rána spal zakrytý silnou zimní bundou a čekali jsme, že možná sám odejde. Přežil, začal i trošku žrát, ale bránil se ošetření, vzdaloval se nám, probouzel se v něm stále více vlk. V poledne jsem na nátlak rodiny volala veterinářce, měla večer přijet, ale zdrželi ji jinde, tak jsme v tom viděli zásah shůry a pokoušeli se Dara ještě zachránit. V pátek to vypadalo na dobré cestě, ale pak další rozvoj infekce.. Opět zdánlivé zlepšení stavu a zastavení postupu infekce, takže jsem předevčírem ráno požádala pí veterinářku, zda by se u nás zastavila a Dara prohlédla s odborným ošetřením. Žel během dne došlo k drastickému postupu, nezastavitelné nálety much, silný zápach, který se od Dara linul už několik dní. Ta infekce byl projev něčeho velmi zlého v těle. Dar slezl za dům na žumpu a začal se zahrabávat do přísavníku na domě. Ke konci odpoledne už mne k sobě vůbec nechtěl pustit, na každé moje přiblížení se reagoval vrčením a ceněním zubů. Mohli jsme mu už jen pomoci k rychlému odchodu.
Po mnoha letech jsme bez psího člena rodiny. Drží nás jediné... naděje na štěňátko po "naší" Eni. Darův odkaz a věřím, že i Argův návrat - přivolávám si jej již nějaký čas, co se těším na Darova vnoučata. Budeme čekat pár měsíců, zřejmě bezmála půl roku, ale to štěňátko je světlo na konci tunelu ... budeme doufat, že nám život daruje ještě jednoho úžasného hovíka společníka.
