Návštěva štěňátek v CHS Duo custodes
V sobotu 22.2.2020 jsme se spolu s Evou, paní táty Karta, zajely poprvé podívat na štěňátka, Už jsme se obě velice těšily, až je uvidíme „na živo“. Včera načaly 4. týden svého života. Kromě potěšení se se sametovými kulíšky mne čekalo definitivní rozhodnutí, kterého z obou větších černoušků si za měsíc odvezeme domů.
Po velmi srdečném přivítání se s chovateli a našimi přáteli zároveň jsme se šli podívat na štěňátka. Právě všechna spala, ale pohled na ně byl nádherný. Podle váhy bych čekala „boubelky“, ale to „ani náhodou“! Štěnda byla přesně taková, jaká mají být – pod sametovými kožíšky silná tělíčka i tlapky s ocásky, krásné hlavičky, sytě černé kožíšky a u plavých zřetelná zesvětlení i pěkně se rozvíjející pigmentace. Už jim začaly růst i zoubky (jak Eva zjistila na vlastní kůži – tedy prst). Ta štěňátka byla prostě … dokonalá! Panička Marcela vlezla za nimi do ohrádky a spáči se pomalu v naší přítomnosti probouzeli. Hledala jsem podle obojků toho našeho černouška – tři silná černá štěňata ležela spolu a přestože jsem neviděla u všech obojky, byla jsem si jistá, že „ten náš“ je natažený na bříšku hned u přepážky – okamžitě mi k sobě přitáhl pohled. Vzápětí mi jej Marcela podala – říkali mu Brňák 1, pejsek s modrým obojkem. Právě on byl tipován i chovateli, že si jej vyberu. Vzala jsem si ho do náruče a pejsek mi vzápětí začal lízat bradu. Až mi vhrkly slzy do očí. Ano, Dar byl zpátky a přihlásil se mi! Víc ujištění jsem skutečně nepotřebovala. Ponese nádherné jméno Bellus Dare Duo custodes ... tedy ve volnějším překladu Krásný Dar Dvou strážců. Pro mne to je Dare. Ještě jsem si pochovala i „Brňáka 2“, pejska s fialovým obojkem, ale nic se nedělo, narodil se pro jinou rodinu.
Chvíli jsme poseděli a nastal čas krmení. Masové kuličky ze škrábaného masa, pro každé štěně dvě. Aby se dostalo na všechny rovným dílem, Marcela musela jídlo dávkovat přímo do tlamiček! Štanda mezitím už zase spaly, ale jen se štěněti přiblížila voňavá kulička k nosánku, okamžitě bylo štěně vzhůru a dožadovalo se potravy! Ti největší nenasytové chtěli další, takže to za chvilku připomínalo krmení dravé zvěře. Ale panička dohlédla, aby se najedli všichni. Chvilka „vyvenčení“, při níž některá štěňátka již začínala prokazovat sklon k čistotnosti a vybírala si pro potřebu místa u stěn mimo ležení, a pak už zase slastně spát. Náš Dare se přibatolil až k místu, kde jsem se skláněla nad ohrádkou, a když si lehl k odpočinku, mohla jsem jej drbat na hrudníku a bříšku, jak to měl rád Dar a předtím miloval i Argo. Otočil se na záda a usnul nanejvýš spokojený.
Další krmení už měla na starost máma Eni. Samozřejmě jsme ji v tom nerušili, jen syn chovatelů pomáhal … 8 cecíků je na 11 štěňat opravdu málo… Když jsme se pak loučili, mohli jsme se ještě pozdravit s Eni. Eni mne vítala jako starou kamarádku, zjevně byla ráda, že mne vidí. Byla krásná – bylo naprosto neuvěřitelné, že sotva před 3 týdny přivedla na svět hned 11 štěňat. To mateřství jí zjevně velmi svědčilo.
Vřele děkujeme přátelům za nádherný den a moc se těšíme na další návštěvu – již za 2 týdny, tentokrát i s manželem a tátou Kartem.
8.3.2020
Dnes jsme se byli po dvou týdnech opět podívat na Darova vnoučata. Tentokrát už s manželem (a budoucím Dareho páníčkem), Evou a také a tátou štěňat Kartem.V pátek načala štěňátka 6. týden svého života, ale jsou tak velká a čilá, že bych jim hádala (a jistě nejen já) o nějaký ten den víc. Náš Dare má stále nejrychlejší růst ze všech, je nepřehlédnutelně největší a vede i v nabírání váhy, v pátek, 36. den života při vážení měl rovných 5,0kg, ostatní bráškové 4,70 a 4,50kg (černí) resp. 4,60kg (plavý). Už i ta nejslabší fenečka přesáhla (o 10dkg) 4,0kg! Manžel si hned vzal Dareho do náruče a pejsek v ní byl zjevně spokojený. Ale všechna štěňátka jsou naprosto úžasná, zcela bez respektu vůči návštěvám, žádné okoukávání, hned se vrhnout na vše zajímavé, třeba na nohavice nebo boty návštěvníků... Už chodí ven (malá demoliční četa) a seznámila se i s domácí kočkou. Prý byla z toho seznámení se nesvá jen kočička – štanda se na ni shrnula s takovou vervou, že ji domácí museli před nimi zachraňovat! A zcela stejně bez respektu dopadlo i seznámení se s tátou Kartem.... ani vůči němu nebyl nejmenší ostych, pár "nejdrzejších" si od něj, byť byl Kart hodný a trpělivý, vysloužilo i zavrčení, když na něj štěnda dotírala a hledala bradavky k pití. Z míry štěňata nevyvedly ani hlasité zvuky, prostě se ničeho nebojí! To je ta nejlepší vizitka pro chovatele a jejich skvělou práci v socializaci.
Dareho jsem si samozřejmě pochovala v náručí i já a Eva. Když jsme si jej převrátily v pažích na záda, mručel a vzpíral se, chtěl si zachovat kontrolu, ale už po pár vteřinách konejšivého pochování a drbání na bříšku zjistil, že je mu tak vlastně moc dobře, poddal se a chování si užíval. Bylo to takové první učení se štěněte podřízenosti tou nejpříjemnější formou. Ale pomazlili jsme a pohráli si se všemi. Eva pak postupně všech štěňátkům ostříhala drápky (ostré jako kočičí) na předních nohou, aby štěňata při kojení nepříjemně nedrásala mámu – Eni totiž se podvoluje kojení stále méně ochotně, byť mléka má neustále dostatek a mělo by být odsáváno – Eva měla zkušenost, že na vině jsou právě ostré drátky na předních tlapkách, jimiž štěňata pro lehčí pití masírují mléčnou lištu. Zoubky nevadí, drápky ano. Potrava štěňat už je převážně příkrmová, zatím spíše lehce kašovitá, ale nechybí kvalitní maso, jogurt, tvaroh, žloutky, mléko, mrkev i přílohy i v polévce lehce namočené štěněcí granulky. A tak štěňátka rychle rostou do krásy i velikosti.
Opět to byla nádherná návštěva, moc děkujeme přátelům chovatelům, že jsme mohli přijet.. byl to opět den, na jaký se nezapomíná. Díky! Příště již si pojedeme pro Dareho.
Fotografie přidány do alba na rajčeti.
