Přibyla nám kočička
Tak zase máme po čase doma malé kotě. Tentokrát čistokrevnou kočičku plemene ragdoll.
Její příchod byl tak trochu krásná náhoda. Co nám odešel Čičánek, bylo mi už zase smutno po kočičí nátuře a přemýšlela jsem o kotěti. Tentokrát jsem chtěla raději kočičku, ty se u nás nikdy netoulaly a držely se domu … a nás. Mám ráda jednobarevné a zvláště dlouhosrsté kočky a tak jsem se nedávno cestou autem zmínila kolegyni o své touze – zase mít doma bílou popř. černou či rezavou kočku. Kolegyně mi ukázala video koťat, která se narodila u jedné naší klientky … a kotě, které jsem na videu viděla, mne na první pohled chytilo za srdce. Nebylo sice čistě bílé, ale jemně smetanové s černým čumáčkem, oušky a tmavě šedým ocasem, ale ten jeho pohled… Byla to kočička a byla volná… dostala jsem ji nakonec velkorysým darem. Oběma dárkyním za kočičku ze srdce děkuji! Kočička se spolu se dvěma sourozenci narodila 31.3.2017. Je polo dlouhosrstá, tzv. „hadrová panenka“, rodiče s PP. Jedná se o druhé největší kočičí plemeno na světě. Oba rodiče jsou (aspoň zatím) na spodní hranici velikosti a váhy. Máma bude mít 2 roky, je světlá (moje kočička je zjevně po ní), váží asi 4kg, táta je tmavý, má rok a 7kg.
Pro kotě jsem si jela dnes odpoledne. Paní ji měla doma ze tří narozených koťat již poslední, číča byla mazílek a spala s ní v posteli...
Kočička byla cestou moc hodná, Musela jsem ji vézt v přepravce na klíně, jinak mňoukala a bála se. Je už docela velká, sotva kdy jsem si brala tak velké kotě, má krásné modré oči, dlouhou smetanovou srst s šedými a černými znaky a kouzelný výzor. S Darem už má první seznámení se za sebou. Kočičku jsem Darovi ukázala hned po příjezdu ještě v cestovní přepravce, pak dala číču na rozkoukání (a okoukání se) do obvyklé klece v obýváku, která kotěti zajišťuje v prvních dnech naprosté bezpečí (samozřejmě je ta klec jen pro chvíle, kdy zůstává kotě samo a nemohu na ně dohlížet). Dar občas přijde ke kleci kotě zkontrolovat. Kotě, které dosud ještě žádného psa (natož tak velkého) nevidělo, se ho (aspoň zatím) bojí, vrčí a když se Dar víc přiblíží, tak prská. Ale pes je v klidu, lehounce vrtí ocasem a jen opatrně natahuje hlavu ke kleci. Tak doufám, že si oba na sebe brzy zvyknou…
Kočička zatím pomaličku tmavne a srst se prodlužuje, vzhledem (zejména zbarvením) připomíná birmu, která se na vzniku plemene ragdoll významně podílela.
Jméno jsem kočičce vybrala Moira - Maurii, či prostě Maurinka. Věřím, že nám její přítomnost a soužití s ní přinese jen radost.
