Rok 2020 končí…
Již jen posledních pár hodin a další rok – 2020 – bude také minulostí.
Byl to rok velmi zvláštní, poznamenaný celosvětovým šílenstvím kolem nákazy covid 19, pro nás osobně rok radosti i smutku. Vstupovali jsme do něj poprvé po mnoha letech bez psího parťáka jen se třemi kočičkami – Maurii a dvěma jejími koťaty Matyldou a Lucíškem II. A zároveň s nadějí a těšením se na našeho 3. pejska, Darova vnuka.
Naše nové štěňátko se narodilo spolu s dalšími 10 sourozenci 31.ledna. Vlastně již od jejich narození jsem vybrala černého pejska, jemuž jsem později dala jméno Bellus Dare, tedy vlastně Dar po jeho dědovi. Jen o dva týdny později jsme byli velmi smutní – ztratila se totiž naše Maurii a domů se již nevrátila. 22.března jsme si po předchozích dvou návštěvách štěňat jeli na Slovensko pro našeho Dareho. Nádherné, silné, živé štěně „jako pytel blech“, velký rošťák ale zároveň i miláček všech. Nastaly nám perné dny výchovy a her, první lekce na cvičáku s dalšími štěňaty a 1. července, kdy Dare načínal 6. měsíc svého života, i počátek výuky stop, pro které od prvních lekcí jevilo štěně velké nadání i vášeň k práci. Než jsme v počátku září odjeli na Dareho 1. výcvikový tábor na Staré Myjavě, měli jsme za sebou již dobře na 25 stop. Mezitím jsme koncem června absolvovali Dareho 1. výstavu – klubovou HwK ve třídě štěňat s výsledkem „nic moc“. O to lepší výsledek byl na Dareho 2. výstavě již ve třídě dorostu na Staré Myjavě. Během podzimu jsme pokračovali (jak deštivé počasí dovolilo) ve stopách a také na cvičáku Mix klubu, kde jsem začínala před 10 lety s Darem a skoro před 20 lety syn s Argem, poslušnost. Žel právě v této tak důležité době pro vývoj štěněte nás opakovaně omezovaly koronavirové restrikce a tak jsme se na cvičák dostávali jen sporadicky.
V půlce července nás postihla další bolestná ztráta – Lucíška II srazilo auto a nám tak zbyla jen kočička Matylda. Čekala koťátka, 29.7. se jich narodilo pět a u nás doma zůstaly shodou různých okolností hned tři. Kocourek Orion (Ori – Oříšek), podobný své babičce Maurii, kočička podobná bráškovi až na kouřové tlapky, která dostala jméno Miňonka – Mína a „modrá“ Myška, připomínající britskou kočku s částečně dlouhosrstým kožíškem. Všechny tři jako by se na nás snad smluvily – živé, hravé, stejně jako Dare neposedné „pytle blech“.
Do Nového roku vstupujeme s naším psím juniorem a čtyřmi kočkami. Co si přát víc, než abychom i další rok prožili ve zdraví, radosti a v plném počtu.
A co bych ráda zvládla v nadcházejícím roce s Darem…? Snad už to situace dovolí a budeme moci vyrazit alespoň na nějakou výstavu, hlavně klubovou v květnu, a během prázdnin pak absolvovat výcvikový tábor. Samozřejmě budeme pokračovat ve cvičení poslušnosti a zdokonalovat se na stopách. Snad se podaří složit aspoň nějakou zkoušku, hlavním cílem je zkouška BH … a kdo ví, třeba se poté zadaří i nějaká stopařská – FPr1, FPr2?? Ale to už tiše sním. Během jara bychom také chtěli udělat vyšetření DKK a absolvovat svod mladých.
Tak teď už zbývá jen si přát, aby ten příští rok byl už co nejvíc zase normální.
Ohlédnutí za rokem 2019
Rok 2019 dnes již také končí…
Co přinesl, co naopak vzal? Vstupovali jsme do něj s chřadnoucím Darem a vědomím rozluky s tímto naším druhým hovíkem. Ale nejprve přišly v dubnu radostné starosti – naše kočička Maurii si obstarala koťátka a dvě z nich, mámě podobný „ragdollák“ kocourek Lucíšek a černá (resp. temně čokoládová) kočička Matylda zůstala s mámou u nás. Jsou z nich nádherná zvířata, která nám přinášejí hodně radosti.
V květnu dovršil Dar své 9. narozeniny a po nelehkém létě jsme se s ním museli v půli září náhle rozloučit. O dva dny později by to bylo právě 9 let, co jsme si jej jako tehdy právě čtyřměsíční štěně dovezli ze Šenova.
Následující prázdnotu po Darovi pomáhaly překonat naše kočičky ale především naděje, že se – byť až po pár měsících – naše zvířecí rodina opět rozroste: o třetího hovíka – Darova vnuka a nástupce. První krok ke splnění našeho přání byl učiněn koncem listopadu, když do Brna přijela za svým určeným partnerem Darova dcera Eni - Aenigma Duo Custodes. Po nadějně proběhlém krytí přišel právě v dnešní odpoledne nádherný novoroční dárek v podobě zprávy z vyšetření Eni na UZ … „naše“ Eni je březí. Tlukoucích srdíček nových tvorečků se ukázalo nejméně šest.
…
První týdny roku 2020 tak budou naplněny radostným čekáním na narození štěňátek. Měla by spatřit světlo světa na přelomu ledna a února. Velice se na ně všichni těšíme.
Rok 2018 skončil...
Další rok je za námi...
Když byl právě uplynulý rok 2018 na svém prahu, dívala jsem se mu vstříc s jistou nadějí a docela velkými plány. Ale mnohé pak bylo úplně jinak.
Nejprve to dobré: do r. 2019 jsme vstoupili celá rodina s Darem a Maurii. Maurii za loňský rok dospěla a je z ní nádherná, zdravá, vitální kočička.
Dar ... počátkem roku nic nenasvědčovalo tomu, že se již koncem února doslova "rozsype". Začalo to bolavým obratlem a padáním doma na dlažbě či na schodech - to se ještě podařilo jakž takž dát do pořádku, i když jsme byli smíření s brzkým zhoršením zdravotního stavu a snad i rozloučením. Nemínili jsme to ale vzdát bez boje a tak jsme pracovali tak, jako by Darovi vůbec nic nebylo. A ejhle: o velikonocích se konečně poštěstilo složit poslední stopařskou zkoušku IPO-FH a v květnu ještě velice kvalitně odejít FH2 na volno, čímž jsme splnili podmínky pro účast jak na výběrové soutěži MR stopařů, tak posléze i na MS hw stopařů. Ale naše radost i probuzené naděje netrvaly dlouho - Darův stav se o prázdninách rychle zhoršil a zjištěná velmi silná toxoplazmóza udělala svoje. Podzimní soutěže stopařů již byly bez nás. Zhoršil se i můj vlastní stav, takže jsme se na procházce s Darem doplňovali v pajdání. Jen se podařilo spravit jeden Darův zdravotní (a pohybový) zádrhel, hned se objevil jiný. Šťastní můžeme být jen z jediného - že se Dar dosud drží a zvládá procházky na vlastních tlapkách bez pomoci.
Co si přát pro začínající rok 2019...? Zdraví, zdraví a opět zdraví bez bolestí a strázní. Mne čeká brzká operace, Dara další rehabilitace. Snad vše dobře dopadne. Rok 2019 by mohl být u nás také rokem mláďat. Ráda bych měla koťátka od Maurii (optimálně s mainským kocourem, ale kolem našeho chodí i jeden moc pěkný černý huňáč) a během roku snad i Darova následníka - vnuka po dceři Eni. Aenigma v září úspěšně vládla bonitaci, je na Slovensku v chovu a pomalu jí vyhlížíme toho "nej" ženicha. No ... na tyhle stránky to asi moc nepatří, ale v červnu se rozroste i synova rodina o naši druhou vnučku.
Tak ať je pro nás všechny tenhle začínající rok konečně š'tatsný!!!
Co přinesl rok 2017
Další rok končí a nastává čas na ohlédnutí se za ním …
Nebyl to pro nás jednoduchý ani příliš úspěšný či šťastný rok, dával nám hodně zklamání, neúspěchů, ale přes to vše přece jen i pár radostí.
Hned v únoru se od nás odstěhoval náš černý kocour Čičánek II. Občas jsme ho pak vídali v zahradách, takže si jen našel jiný domov … který nemusel sdílet s Darem. Divoké povaze kocoura zřejmě nový život vyhovuje mnohem lépe, tak nás alespoň mohlo těšit vědomí, že je náš kočičák v pořádku. Samozřejmě mi už po pár týdnech chyběla kočičí přítomnost, tak jsem v červnu doplnila naši domácnost o nové kotě, tentokrát čistokrevnou polodlouhosrstou modrookou kočičku, která dostala jméno Maurii a přezdívku (od manžela, ale už jí tak říká celá širší rodina) Múra. Maurii je totiž velice zvědavá a zvizitýruje, resp. „zmůruje“ kde co. Ale máme ji moc rádi a tak věříme, že kočička bude s námi sdílet domov po mnoho dalších let.
S Darem byl rok 2017 rokem, v němž se takřka nic nedařilo a naopak nás skoro ve všem našem počínání provázela „věrná družka smůla“. Žádná nová složená zkouška, žádný úspěšný závod a ani na čtyřech výstavách, které jsme letos absolvovali, jsme si nějaký výraznější úspěch neodnesli. Jedinou radostí z nich byla vždy známka výborná a bezvadný posudek od renomovaných rozhodčích. O lepší výsledek nás připravilo hlavně pošramocené zdraví jak moje, tak manžela – nemohli jsme Dara předvést v optimálním běhu, já nemohla poslední dvě výstavy předvádět vůbec, manžel sotva kulhal a s nikým jiným se prostě Dar předvést nechtěl. A tak jednou z mála radostí byly výsledky vyšetření Darova srdce a očí v létě – Dar přes problémy se sluncem je v pořádku. Na počátku listopadu jsme se poprvé mohli zúčastnit jako reprezentanti českého HWK na MS IHF ve stopách IPO-FH. Dar v něm statečným výkonem vyčenichal velmi pěkné 5. místo a dokázal, že mezi stopařskou elitu skutečně patří.
V nadcházejícím roce 2018 dovrší Dar v květnu 8 let, tak jsme již brzy na jaře definitivně ukončili všestranný výcvik (a zkoušky) a posledním dnem r. 2017 se po více, než 5 letech rozloučili i s cvičákem na Rybníčku. Cvičíme už jen pro radost a zábavu a sportovní aktivitu již budeme věnovat jen stopám. Dar stopařinu miluje a tak se do ní „obujeme“ naplno … jak nám zdraví nás všech (a také terény a počasí) dovolí. Osmička je pro mne vcelku šťastné a sympatické číslo (na rozdíl od sedmičky, což nakonec prokázal i právě skončený rok), tak věřím, že v r. 2018 se vše obrátí k lepšímu a usměje se na nás i ten kousek štěstí. Prosím, přejte nám ho a držte všechny palce.
Rok 2016 … jaký byl?
Končí rok 2016 a je čas se ohlédnout…
Rok 2016 byl rokem, který přinesl jak hodně radosti, tak i dílčí neúspěchy, zklamání, smutek. Ta nejlepší zpráva hned na začátek: do dalšího roku vstupujeme vcelku zdraví, s elánem a celá naše malá rodina … s Darem, který dovrší v květnu již 7 let, i naším kočičím třeštidlem, černým kocourem Čičánkem (Čičanem), jemuž budou v květnu 2 roky.
V únoru přijela za Darem jeho první (a zatím jediná) nevěsta Nimba. Spojení bylo úspěšné, narodila se krásná štěňátka, ale zůstala jen nejmladší fenka, černá Aenigma, která jako by v sobě plně nesla svého tátu. Byť žije daleko od nás, dělá nám zatím velkou radost.
Výstavy Dar absolvoval jen tři – odnesl si dvakrát výbornou, z poslední výstavy odešel s VD. A nedařily se ani zkoušky, vrchovatě jsme si při nich vybírali „kopec smůly“. Ale naopak velmi povedená zkouška FH2 v létě nám umožní v příštím roce hlásit se poprvé na výběrový závod MR stopařů.
Zúčastnili jsme se opět soutěže Nejúspěšnější pracovní hovawart r. 2015 a obsadili krásné 5. místo.
Uplynulý rok jsme již více věnovali závodům. Zkusili jsme si dvoudenní stopařský speciál, zúčastnili se 4. ročníku č-s závodu ale hlavně potřetí absolvovali MR hw stopařů, které nám přineslo zřejmě největší úspěch roku: Dar obsadil 2. místo a kvalifikoval nás tím na MS hw stopařů v r. 2017 na Slovensku.
Co nás čeká v nadcházejícím roce 2017…?
Plánujeme účast na 3 výstavách … nejprve v únoru v Brně na DUO CACIB, pak na Klubové a Speciální … a možná přibude ještě i výstava na Slovensku slovenského hw klubu
Pomalu končíme s všestranným výcvikem a stále více se orientujeme na stopařskou práci. Na jaře se ještě naposledy pokusíme o zdolání některé zkoušky, ale hlavně se těšíme na závody – samozřejmě zejména stopařské. V dubnu si zřejmě zopakujeme Stopařský speciál, v září pak 5, ročník č-s závodu v Brně. Vrcholem sezóny bude MR a MS hw stopařů a VS stopařů na MČR. Při nich budeme potřebovat spoustu štěstí … tak nám, milí přátelé, držte všechny palce. Snad bude tenhle náš rok rokem úspěšným.
Co přinesl rok 2015
Rok 2015 právě skončil…
Přinesl radosti z úspěchů i smutek a zklamání, když se nedařilo, ale to dobré v něm přece výrazně převážilo.
Na jaře jsme koncem března přišli po takřka 11 společně strávených letech o naši poslední kočičku Číču II. Smutek po ní i touha po kočičím kamarádovi nám počátkem léta přivedla černého kocourka Čičánka II, který zaplnil prázdné místo.
Dar dovršil v půli května 5 let. V právě uplynulém roce jsme se s ním věnovali hlavně tréninku na zkoušky, kterých se nám nakonec i přes podzimní neúspěchy podařilo složit dalších pět - včetně třístupňové ZM a náročné stopařské zkoušky FH2.
V květnu byl Darovi přiznán titul Českého šampiona, opravňující na výstavách předvedení ve třídách pracovní a šampionů či vítězů a také zařazení do výběrové třídy chovnosti. Zúčastnili jsme se poprvé soutěže o Nejúspěšnějšího pracovního hovawarta (r. 2014) – a obsadili skvělé 9. místo. Na podzim jsme se s Darem zúčastnili i několika závodů a hned ten první z nich znamenal Darovo premiérové vítězství – v kategorii stopařů na III. ročníku č-s závodu hovawartů.
Výstavy jsme v r. 2015 absolvovali jen tři. První z nich v únoru v Brně nebyla úspěšná (VD), ale vše jsme si vynahradili na následujících dvou výstavách – v srpnu v Bratislavě získal Dar 4. CAC Sk a s ním i svůj 2. titul šampiona – Šampion krásy Slovenska, a na Klubové výstavě v září další výbornou a poprvé s pořadím.
A co plánujeme v začínajícím roku 2016…?
Již příští neděli 10.1.2016 se Dar představí v Brně na Hanácké NV (třída pracovní) a během roku na obou klubových výstavách. Ještě letos se budeme věnovat v tréninku obranám a zkusíme přidat nějakou další třístupňovou zkoušku. Na stopách se budeme snažit zlepšovat techniku vrcholné stopařiny a práci zúročit úspěšným složením nejvyšší stopařské zkoušky i důstojnou účastí na MR hw stopařů Znovu se zúčastníme soutěže o Nejúspěšnějšího pracovního hovawarta (r. 2015) a těšíme se i na několik závodů.
Je před námi další perný pracovní rok … prosím, přejte nám, aby byl také úspěšným.
Jaký byl rok 2013
DAR
Letošní rok byl pro nás velmi úspěšný. Dar v něm složil dvě základní zkoušky, nejprve na jaře ZZO, na podzim BH. Zúčastnili jsme se dvou výcvikových táborů a navíc i výcvikového víkendu. Začali jsme pravidelně cvičit i obrany.a na podzim stopy. Během roku se Dar v práci stále zlepšoval, plně dospěl po fyzické, ale i psychické stránce a to se nanejvýš kladně odrazilo na naší spolupráci s ním. Ve vánočním klubovém závodě na Rybníčku, vlastně našem 1. „vážném“ závodě, jsme obsadili krásné 2. místo.
1. června Dar dobře zvládl bonitaci a s pěkným bonitačním kódem byl zařazen do chovu. V rámci podzimní klubové výstavy jsme se prezentovali i na našem 1. svodu plemeníků.
Rok 2013 byl pro Dara velmi úspěšný i výstavně. Absolvovali jsme v něm celkem 11 výstav a z deseti z nich jsme si odnesli známku „výborná“ a to od devíti různých rozhodčích. 6x byl hodnocen jako Výborný 1, dvakrát (hned v úvodu sezóny) získal titul CAC, třikrát titul CAC Sk a 1x r. CACIB. Pouze jednou mu byla zadána známka VD (od finského rozhodčího).
KOČIČKY
V půlce roku se nám ztratil náš roční kocourek Zrzeček. Abychom trochu zaplnili prázdné místo, přijali jsme na podzim do rodiny nové kotě, tříměsíčního černého kocourka, který pro svoji živost a nezbednost dostal jméno Čertík. Naše stará kočička Číča se těší v 9,5 letech dobrému zdraví a věříme, že s námi ještě dlouho zůstane.
Přejte nám prosím, ať je náš další rok stejně (a nebo ještě více) úspěšný…
