Rok 2020 končí…
Již jen posledních pár hodin a další rok – 2020 – bude také minulostí.
Byl to rok velmi zvláštní, poznamenaný celosvětovým šílenstvím kolem nákazy covid 19, pro nás osobně rok radosti i smutku. Vstupovali jsme do něj poprvé po mnoha letech bez psího parťáka jen se třemi kočičkami – Maurii a dvěma jejími koťaty Matyldou a Lucíškem II. A zároveň s nadějí a těšením se na našeho 3. pejska, Darova vnuka.
Naše nové štěňátko se narodilo spolu s dalšími 10 sourozenci 31.ledna. Vlastně již od jejich narození jsem vybrala černého pejska, jemuž jsem později dala jméno Bellus Dare, tedy vlastně Dar po jeho dědovi. Jen o dva týdny později jsme byli velmi smutní – ztratila se totiž naše Maurii a domů se již nevrátila. 22.března jsme si po předchozích dvou návštěvách štěňat jeli na Slovensko pro našeho Dareho. Nádherné, silné, živé štěně „jako pytel blech“, velký rošťák ale zároveň i miláček všech. Nastaly nám perné dny výchovy a her, první lekce na cvičáku s dalšími štěňaty a 1. července, kdy Dare načínal 6. měsíc svého života, i počátek výuky stop, pro které od prvních lekcí jevilo štěně velké nadání i vášeň k práci. Než jsme v počátku září odjeli na Dareho 1. výcvikový tábor na Staré Myjavě, měli jsme za sebou již dobře na 25 stop. Mezitím jsme koncem června absolvovali Dareho 1. výstavu – klubovou HwK ve třídě štěňat s výsledkem „nic moc“. O to lepší výsledek byl na Dareho 2. výstavě již ve třídě dorostu na Staré Myjavě. Během podzimu jsme pokračovali (jak deštivé počasí dovolilo) ve stopách a také na cvičáku Mix klubu, kde jsem začínala před 10 lety s Darem a skoro před 20 lety syn s Argem, poslušnost. Žel právě v této tak důležité době pro vývoj štěněte nás opakovaně omezovaly koronavirové restrikce a tak jsme se na cvičák dostávali jen sporadicky.
V půlce července nás postihla další bolestná ztráta – Lucíška II srazilo auto a nám tak zbyla jen kočička Matylda. Čekala koťátka, 29.7. se jich narodilo pět a u nás doma zůstaly shodou různých okolností hned tři. Kocourek Orion (Ori – Oříšek), podobný své babičce Maurii, kočička podobná bráškovi až na kouřové tlapky, která dostala jméno Miňonka – Mína a „modrá“ Myška, připomínající britskou kočku s částečně dlouhosrstým kožíškem. Všechny tři jako by se na nás snad smluvily – živé, hravé, stejně jako Dare neposedné „pytle blech“.
Do Nového roku vstupujeme s naším psím juniorem a čtyřmi kočkami. Co si přát víc, než abychom i další rok prožili ve zdraví, radosti a v plném počtu.
A co bych ráda zvládla v nadcházejícím roce s Darem…? Snad už to situace dovolí a budeme moci vyrazit alespoň na nějakou výstavu, hlavně klubovou v květnu, a během prázdnin pak absolvovat výcvikový tábor. Samozřejmě budeme pokračovat ve cvičení poslušnosti a zdokonalovat se na stopách. Snad se podaří složit aspoň nějakou zkoušku, hlavním cílem je zkouška BH … a kdo ví, třeba se poté zadaří i nějaká stopařská – FPr1, FPr2?? Ale to už tiše sním. Během jara bychom také chtěli udělat vyšetření DKK a absolvovat svod mladých.
Tak teď už zbývá jen si přát, aby ten příští rok byl už co nejvíc zase normální.
