Skončil rok 2025
Další rok je v nenávratnu a tak se opět můžeme ohlédnout, co nám přinesl i bilancovat, co se z našich loňských plánů podařilo (či nepodařilo) uskutečnit. Ale tím hlavním a nejdůležitějším pro život je, že konečně jsme vstoupili do dalšího roku všichni a ve zdraví (samozřejmě uměřeně věku hlavně nás lidí…)
Dare je právě na vrcholu nejlepšího psího věku, posledního ledna dovrší 6 let, a také všechny tři naše kočičky. V jejich vzájemném vztahu „nic nového“: Surikata stále soupeří s Matyldou o vůdčí postavení doma, občas se spolu trošku kočkují a Suri pak rychle vyklízí pole, Myška díky počasí je zase už více doma – obsadila si místo v květináči, v němž lehávala ještě jako kotě s bráškou a mámou. Dareho jsme museli v létě naučit znát jeho místo v naší pospolitosti – jako bychom s manželem zapomněli, co nás naučil ve vzájemném vztahu Adar, opakovali jsme hloupé začátečnické chyby a náš chlupatý kluk dokázal naší benevolence pořádně využít… zkrátka nám „přerostl přes hlavu“, takže nezbylo, než vrátit se k přísné důslednosti. A hlavně ji držet (s čímž má problém hlavně manžel). Neukázněný velký pes je pro každého majitele a lidského partnera pořádná pohroma.
Jak na tom s naší autoritou u Dareho jsme, se ostatně viditelně promítalo do výsledků zkoušek a závodů (byť nejen do nich). Hned v březnu jsme se vcelku úspěšně zúčastnili závodu na Rybníčku při Memoriálu Jiřího Hammera, kde jsme v obvyklé kat. ZZO1 obsadili 2. místo. V dubnu se podařilo složit tuto zkoušku v Rajhradě s pochvalou od p. rozhodčího za některé pěkné prvky – s Dareho prací při zkoušce jsem mohla být tehdy konečně spokojená. A na konci dubna jsme se opět zúčastnili Stopařského přeboru v Novém Malíně, tentokrát již v nejvyšší kategorii C. Konečné 7. místo bylo pro nás nečekaným úspěchem. Ale pak v květnu jsme žel „usnuli na vavřínech“ – tedy polevili v pozornosti a hlavně v důslednosti. Výsledkem byly nejen nezdařené, ale naprosto Darem ignorované dvě stopařské zkoušky s totálním výbuchem na druhé z nich. To byla ta pověstná „poslední kapka“ a následovala nevyhnutelná náprava vztahů. V září Dare doslova zazářil krásným výkonem na závodě poslušnosti kat. ZZO1 v Rajhradě, naše 2. místo bylo s krásnými body. MR stop HWK ČR se nám ani do třetice nepodařilo, ale podzim jsme ukončili přece jen vcelku úspěšně dvěma složenými stopařskými zkouškami.
Obranám, které jsem měla v plánu, jsme se loni takřka nevěnovali a rovněž výstavy již jsou zřejmě minulostí – s Darem nemá kdo kvalitně běhat.
Co plánujeme na nadcházející rok…?
Během zimy a v brzkém jaru, jak počasí a terény dovolí, pak koncem léta a na podzim poctivé tréninky zejména stopařské, a k posílení disciplíny i poslušnost. Koncem dubna plánujeme další účast na Stopařském přeboru v Novém Malíně. A na podzim účast na MR stop HWK ČR – na počtvrté se nám snad konečně MR vydaří.
Ze všeho nejvíce si však přejeme, abychom všichni zůstali zdraví a pospolu se všemi našimi blízkými i přáteli. Tak ať se nám všem v Novém roce moc a moc daří!!!
