Argo a spol.

12.1.2020

Našim koťatům je dnes již tři čtvrtě roku. Překotný růst je již minulostí, i váhu nabírají jen pomalu. I přesto Lucíšek těsně přesáhl 4kg a Matylda má rovné 3kg.  Lucíšek se teď v zimě drží mnohem více doma, stal se z něj skoro povaleč či pecivál, Matylda je naopak stále mrštná (a štíhlá) jako veverka. Jí venkovní chlad, zdá se, vůbec nevadí. Doma jsou oba těmi úžasnými, přítulnými koťaty, jako dřív.

12.11.2019
Dnes jsou naše koťata o další měsíc starší (a dospělejší). Už se mnoho nového neděje – jen zase trošku nabrala na váze – a tentokrát matylda mnohem víc, než její bráška. Matylda má ve svých 7 měsících 2,90kg, Lucíšek přesáhl (i když jen o 3 dkg) 3,50 kila. Oba se začínají nasrsťovat na zimu a máma Maurii již má zimní kožich jako přerostlý plyš… Matylda miluje běhání po venku i v nevlídném podzimní počasí, to už musí hodně pršet, aby spěchala při zavolání domů – ovšem pak doslova překonává veškeré traťové rekordy přes zahradu (jako „ohnivá čára). Lucíšek je víc „pecivál“ a k mazlení začal vyhledávat i manželům klín. Takže tentokrát nemáme „tátovu čičinku“, ale kocourka. Kéž by to tak těm našim koťatům ještě dlouho vydrželo.

12.10.2019
Dnes je našim koťatům právě půl roku. Uběhlo to neuvěřitelně…

Vztah s mámou i s námi je stále stejný, Maurii je snad jen více protivná a odkazuje své potomky „do patřičných mezí“. Ale stále má chvilky, kdy nosí koťatům chycené myšky, někdy živé, jindy zakouslé, a když si pro myšku některé kotě přijde, tak je láskyplně olíže. Ovšem nohem častější agresi mámy se Matylda začíná bránit (hlavně když jde o pohodlí na okně v květináči), jenže je oproti mámě Maurii příliš malá váhová kategorie, tak raději řeší konflikt couvnutím. Lucíšek se naopak přitiskne k zemi, položený na bok, jakoby chtěl do země snad vrůst, a máminy facky i náznaky kousání trpělivě snáší, dokud Maurii nepřestane a s temným vrčením sama neodejde…Koťata jsem znovu zvážila (ještě se to povedlo na přesné kuchyňské váze) – z výsledku je zřejmé, že Lucíšek opravdu začal pořádně růst – navážila jsem mu 3,23kg. Když jej vezmu do náručí, už přece jen cítím trošku větší váhu, takže jsem zvědavá, kdy se Lucíškovi podaří dohonit mámu (Maurii má aktuálně 4,5kg, je pořádně huňatá a docela tlustá). Ale i Matylda už skoro dosáhla 2 a půl kg … přesně 2,43kg.  Je nádherná, milá, čilá kočička. Jsem moc ráda, že jsem si nechala i ji.

15.9.2019
Čas neúprosně běží a našim koťatům bylo ve čtvrtek již pět měsíců… V očích své mámy jsou již v podstatě dospělá, Maurii je občas tlapkami „umravňuje“, hlavně Lucíška, ale myšky jim přesto nosí stále.. V pátek jsem obě koťata ještě zvážila. Lucíšek v poslední době vypadal o poznání větší, než jeho černá sestřička, a pokud jsme ho neviděli spolu s mámou, abychom měli srovnání, vždy nám chvilku trvalo, než jsme podle vybarvení kožíšků poznali, zda vidíme Maurii nebo kocourka. Po zvážení bylo zřejmé, že Lucíšek opravdu začal rychleji růst – navážila jsem mu 2,71kg. Ale i Matylda už přesáhla 2kg … přesně 2,16kg. Při jejím neustálém běhání, lovení a šplhání, kdy spíše připomíná veverku než kotě (i štíhlým tělem a nádherným huňatým ocasem), není divu, že Matylda je tak velmi štíhlá. Ale k tomu i přítulná, stejně jako Lucíšek.

27.8.2019
Zase uběhly další dva týdny. Nemýlila jsem se, když jsem měla dojem, že u Lucíška nastává výměna zoubků. To náhlé (a nečekané) lehké kousání do mých nohou (a teď někdy při mazlení i rukou) zavinily právě nově rostoucí "dospělácké" zoubky. Při prořezávání dolních předních před 2 týdny bylo 1. kousací období, teď je Lucíšek kolozubý na horních předních zoubcích plus díry mezi špičáky (ty netuším, zda již jsou trvalé) a stoličkami. Právě tím kousáním si Lucíšek zjevně pomáhá k prořezání nových zoubků. U Matyldy jsem žádné změny v chování nezaznamenala, ale Matylda je méně mazlivá a nejspíš si zoubky prořezává na chycených myškách - na jejich lov už je přebornice. Včera nás ráno velice překvapila, když donesla z hloubi zahrady malou myšku a předložila ji bráškovi k snídani. Lucíšek si vděčně pochutnal. Od soboty už ho pouštíme zase ven - kocourek se drží na zahradě v blízkosti domu a zahradní chaty, je na zlomenou tlapku docela opatrný, co vidíme, tak více, než při zavření doma. Tak ho necháváme venku, jak sám chce.  Vztah s Matyldou se zase vrátil do starých kolejí, občas si spolu hrají a ta darovaná myška zřejmě byla nejlepším dokladem, že je mezi koťaty vše v nejlepším pořádku.

12.8.2019

Dnes jsou našim koťatům již čtyři měsíce. Matylda roste v černou krasavici s huňatým ocasem a překonává všechny dosavadní rekordy našich minulých koťat i koček v lezení. Žádný okolní strom jí není dost vysoký, dokáže se vydrápat až do korun starých meruněk a zvládá i šplh na takřka kolmo postavené dlouhé prkno, podpírající větve s bohatou úrodou. A co je nejdůležitější: jak nahoru, tak dolů, odnikud jsme ji nemuseli sundávat. Po kolmých kmenech (nebo prvně) se spouští dolů stejně, jako předtím šplhala nahoru a spáče na zem až z výšky 1 až 1,5m. Sežere toho docela hodně, kromě kapsiček a granulí doma si vylepšuje jídelníček chycenými myškami či hraboši a velmi úspěšně tak pomáhá nejen u nás, ale i v sousedních zahradách redukovat počet těchto hlodavců. Dnes jsem jí navážila 1,85kg, kterým bych ani nevěřila – kočička je štíhlá a mrštná jako malý pardál… Co postihlo před týdnem Lucíška, jsem psala v jiném článku (Lucíšek na operaci). Lucíšek už se zatím doma rychle zotavuje, dle možností má jakýs takýs klidový režim doma a vztahy s mámou a Matyldou se také pomaličku napravují.  Lucíšek také za poslední 2 týdny přibral, navážila jsem mu 2,15kg (jen těžko říci, co z té váhy dělá kovový hřeb se sponou na zlomené kosti).  S umírněným pohybem má i menší chuť k jídlu … se sestřičkou se to vůbec nedá srovnat. Připadá mi, že zřejmě přezubuje, v poslední dny mne totiž s broukáním rozverně kouše do holých nohou, když si za mnou vleze do postele. Matylda si zatím našla nové místo na spaní v kuchyni na okně, stranou mámy a Lucíška.

31.7.2019

V pátek bylo našim koťatům již 15 týdnů. V posledních dnech se obě krásně nasrsťují, což je znatelné takřka den ode dne zejména na ocáscích – ty už jsou pěkně chundelaté a silné. Obě koťata také povyrostla a z menší vzdálenosti již vypadají jako malé dospělé kočky. V pátek jsem také po 2 týdnech obě znovu zvážila (do misky kuchyňské váhy se už vejdou jen tak-tak). Je zajímavé, že obě přibrala za ty dva týdny prakticky shodně po čtvrt kg, takže Matyldě jsem navážila 1,75kg a Lucíškovi 1,90kg. Na mámě jsou stále méně závislí – Matylda už je zdatná lovkyně místních myšek a hrabošů a Lucíškovi se zřejmě už také podařilo nějakou myšku samostatně ulovit – aspoň před pár dny s jednou myší v tlamičce běhal po zahradě a hrál si s ní a máma Maurii přitom byla kdo ví kde. Bylo velice zábavné sledovat, jak Matylda sedí u jedné z myších děr na trávníku, strká dovnitř tlapku, zvětšuje otvor, aby se jí tam vešel i čumáček a snaží se nějakou myšku odtud vydolovat. Maurii už s koťaty netráví (alespoň přes den) mnoho času, chodí si po svých záležitostech, občas donese nějakou myšku koťatům a hlavně si s nimi hraje „dospělácké“ hry, jimiž koťata připravuje na kočičí život.. Občas je ještě vezme do náruče, ale když kotě máminy vstřícnosti využije, aby si ještě od ní cuclo mléko, Maurii už je zřídkakdy nechá aspoň dvakrát, třikrát potáhnout a už se zvedá a odchází. Během dne, když s mými rodiči, kteří jsou přes léto u nás na rekreaci v zahradní chatě, sednu venku na kávu, koťata i s Maurii přijdou za námi a Darem (ten si naši kávu a pamlsek k ní nemůže nechat ujít), lehnou pod naše židle či si chvílemi kolem nás hrají. Jak Maurii, tak koťata jsou  postupem času stále přítulnější – Lucíška a především Matyldu dříve moc nebavilo nechat se chovat a mazlit v náruči, teď ale je kontakt s našima rukama a náručí  začíná těšit stále více. A mazlí se i dříve dost rezervovaná Maurii.

14.7.2019

V pátek bylo našim koťátkům právě 13 týdnů a zároveň dovršila i 3 měsíce.  Rostou skoro před očima. Při (již posledním) každotýdenním vážení měl Lucíšek 1,73kg a Matylda 1,51kg. Matylda vypadá díky stejnoměrným dlouhým tmavě hnědým sametovým chlupům mnohem subtilnější, než její světlý bráška.  Z Lucíška roste opravdový krasavec. V kožíšku jako z vyčesané vaty vykukují četné dlouhé světlounké skoro bílé chlupy a ouška, ocas, dolní část nohou nad bílými ťapkami i nosík jsou středně šedé. Krásné oči mají barvu lehce vybledlých pomněnek s neuvěřitelně moudrým a klidným výrazem. Nepamatuji si, že bych u nějakého kotěte nebo i dospělé kočky viděla kdy podobný pohled. Máma Maurii tráví teď se svými koťaty jen malou část dne, v níž si s nimi hraje, občas je ještě nechává kratičko cucnout mléka nebo spolu čistí misky. .. bez rozdílu, zda jde o její misku nebo koťat. Doplňovat jim jídelníček během dne nějakou tou čerstvě ulovenou myškou ale neopomíná.  Chytit si myšku sama zatím koťata ještě neumí … ale i to jistě brzy přijde.

9.7.2019

Zase uběhl další týden. Koťata jsou teď hodně venku a zažívají vpravdě kočičí školu. O část výuky se stará máma Maurii, o tu druhou, věnovanou především fyzickým dovednostem, koťata sama. Honičky, zkoumání naší zahrady dál a dál, šplhání po zákrscích…  Moc velcí mazílci nejsou, jen občas se nechají odchytit do náruče, drbat a laskat – ale pak hlavně Lucíšek slastně přivírá oči a spokojeně přede.  V noci spolu spávají v oblíbeném květináči na okně, onehdy v noci jsem tam s nimi viděla stočenou i Maurii – opravdu jsem nechápala, jak se tam všichni při své velikosti spolu vůbec vešli… Maurii  už svá koťátka v podstatě odstavila, nechá jim cucnout jen naprosto výjimečně, snad aby měli všichni pocit, že máma má svá koťata a ony zase mámu.  Zato Maurii zásobuje koťata slušným počtem myšek, které po úvodních hrách končí v některém z koťat. Kupovaná strava pro koťata, byť na ní rozhodně nešetřím, se jaksi nemůže s máminou výživou rovnat (a já už rezignovala). Mauri sama myši nežere, zato o to pečlivěji „vyluxuje“ misky svých dětí. A ne že by to na ní nebylo už znát – kam jen se poděla ta vychrtlá kočka z před pár týdnů…? Jediné, čím jim všem udělám opravdu radost, je troška plnotučného mléka a čerstvé (musí být opravdu čerstvé) kousíčky syrového masa. Lucíšek sem tam uzobne i máminy granule, které Maurii moc nejedou. Asi hlavně tady je vidět, že Maurii je šlechtěná (a rozmlsaná!!) ragdollka,  její děti  už jsou přece jen více „natural“.

Hned v úterý jsme koťata dovezli na 2. očkování.  Když se vrátila domů, Maurii skoro jako by jejich návratu ani nevěřila, ze shledání byli všichni viditelně šťastní. Ve čtvrtek pak další odčervení (pasta tentokrát koťatům vůbec nechutnala).

V pátek, ve 12 týdnech, jsem koťata zvážila. Matylda dosáhla 1,35kg, o 5dkg víc, než měla Maurii, když jsme si ji donesli skoro o týden starší (netuším, kde Matylda ty dkg má!), Lucíšek těsně přesáhl 1,5kg … 1,515kg.  Díky nádhernému kožíšku vypadá Lucíšek o hodně větší, ale také není žádný tlouštík. Při aktivitě, již během dne oba provozují, to ani není možné.

1.7.2019

V pátek koťata načala 12. týden svého života. O tom, jak se daří odešlým koťátkům v nových domovech, napíši v dalším článku. Jako každý pátek jsem i tento vážila – Matylda dosáhla na 1,27kg, Lucíšek (zřejmě nejspíš díky mámině „myší dietě“) měl po vydatné snídani i svačině bez 35g 1,5kg!!  Ovšem ta myška, co spořádal ráno k snídani, byla pořádná…

Koťata už si teď běhají venku bez omezení,  máma je většinou s nimi a dohlíží, jak zkoumají zahradu, lezou po překážkách a nebo se spolu honí. Na delší odpočinek a na noc chodívají domů, na kratší zdřímnutí skvěle poslouží některý z velkých květináčů s citrusovou rostlinou nebo skryté místečko pod terasou. Když se na Lucíška s Matyldou dívám, jsou to už skoro velké kočky, hlavně Lucíšek.  Oba rostou do zdraví, síly a krásy.

24.6.2019

Již v pondělí, uprostřed 10. týdne života, jsme se rozloučili i s Valibukem. Máma Maurii jako by věděla, že jí právě tohle kotě to odpoledne také odejde – možná to vycítila z mého chování. Několik hodin po poledni totiž ležela právě s Valíškem a pak mu opakovaně dovolila se kojit. Když si pro kotě přišla nová rodina, Maurii ležela jen kousek stranou a dívala se, jak její kotě dávají do přepravky a pak odnášejí … také naprosto v klidu, jako při odchodu Goliáše s Luckou. A zase, jako předtím, zbytek dne a noc trávila těsně vedle zbylých čtyř koťat a viditelně si je užívala.

V pátek, 1. den 11. týdne koťat, jsem vážila zbylou čtveřici koťat.  Už i nejmenší kočička Mikeš/Mikina bílý čumáček přesáhla 1kg váhy, dokonce o celých 60g. Zuzi 1.15kg, Matylda 1,165kg a Lucíšek 1,310kg. Podívala jsem se do starých záznamů na váhu Maurii v den, kdy jsem si ji jako bezmála tříměsíční (bez 3 dnů) přinesla před 2 lety domů – vážila tehdy přesně tolik, co teď Lucíšek. Protože do těch 3 měsíců věku chybí koťatům ještě přes 2 týdny, dá se předpokládat, že ze všech (i malé Miki) budou docela pořádné, velké kočky … k radosti všech rodin.

Poslední dvě kočičky, které opouštěly rodný dům, odešly během neděle. Ještě poslední rychlé vážení „na cestu“ – Zuzi 1,23kg, Miki 1,095kg. Obě kočičky už nové rodiny dobře znaly, zejména obě paní domů chodívaly k nám své budoucí koťátko mazlit, tak rozluka ze strany koťat nebyla nijak bolestná.  Zuzi usnula páníčkovi v náruči (vezl si ji tak domů bez přepravky, bydlí od nás jen pár minut cesty), Miki se usadila v přepravce a  a vypadala docela spokojeně. I máma Maurii obě kočičky jen vyprovodila pohledem a pak si šla po svých potřebách.

V neděli jsem poprvé pustila naše koťata ven na terasu. Lucíšek mi tam v podstatě utekl a pak si hrál hodnou chvíli venku pod terasou, Matylda zkoumala hlavně na terase, než také na chvilku zmizela dole, zkoumat všechny ty zajímavé věci, které se pod terasou nacházejí, a seznamovala se s možnými úkryty i místy k bezpečnému odpočinku. Maurii byla s koťaty, pozorně na ně dohlížela, ale nijak nezasahovala. Na chvíli pak zmizeli na průzkum těsného okolí stěny domu s vysazeným keřovým fíkovníkem, ale brzy se zase vrátili, Maurii doprovodila koťata domů a chvíli s nimi zůstala, než na koberci nejprve Lucíšek, pak i Matylda, spokojeně usnuli.  Podstatnou část noci si pak koťata vylezla spát za mnou na pohovku. Pomalu všem třem bude začínat normální rodinný režim.

18.6.2019

V pátek načala naše koťátka 10. týden svých životů. Právě uplynulý týden byl posledním, kdy byla u nás doma ještě všechna. Díky horkému počasí bez deště či přeháněk mohl Dar zůstat i přes noc venku, takže koťatům se otevřel volný prostor většiny našeho bytu. Divoké honičky a vzájemné pranice pak často nebraly konce, koťata se mi podařilo nahnat do jejich trojúhelníku ke spánku často až k půlnoci. Ale i pak občas některé vylezlo a já je našla nocovat na parapetu okna, v květináči po banánovníku nebo u sebe na pohovce.

V pátek dopoledne jsem naposledy zvážila všechny. Až na Bílý čumáček – Mikeše (resp. Mikinu) s 920g přesáhla 1kg váhy už všechna ostatní koťata. Černá kočička o 10g, Lucka se Zuzi shodně o 30g, Lucíšek vážil 1,08kg. Samozřejmě – nejtěžší byl tradičně Goliášek s 1,225kg a Valibuk 1,18kg.

Černá (resp. zatím tmavě hnědá) dlouhosrstá kočička, která také zůstává u nás, dlouho neměla jméno – roztomilý kukuč a ouška s chloupky jako troll … jméno stále nějak nepřicházelo. Až v sobotu to najednou „cvaklo“ – kočičce jsem dala jméno Matylda (Tylda, Týlinka). S Lucíškem budou úžasná dvojka, oba s jemnou, vyrovnanou, harmonickou povahou tagdollek (a Lucíšek i exteriérem je jako „pravý“ ragdollák).

V pátek odpoledne odešla první dvě koťátka, Lucka a Goliáš, do nového domova. Spolu, do jedné rodiny, čemuž jsem byla nesmírně ráda. Máma Maurii viděla, jak odcházejí, resp. jak jsou odnášeni v přepravce, ale dívala se na to naprosto v klidu, jako by věděla, že nastal čas rozluky a děti jdou do světa. Pár minut předtím je ještě naposledy nakojila a hodnou chvíli ležela spolu s nimi. Příští den se zbylými koťaty trávila více času a trošku si s nimi i hrála.

10.6.2019

V pátek bylo našim koťátkům už 8 týdnů. Večer předtím jsem všechny naložila a odvezla k naší paní veterinářce na jejich 1. očkování. Všechna byla vyšetřena, shledána naprosto zdravá (a krásná), naočkována (to proběhlo úplně v klidu, jen Lucka si trošičku zakňourala), a domů jsme si vezli pasty na odčervení. No a jedno malé překvapení vyšetření také potvrdilo – a sice, že kocourek Mikeš – Bílý čumáček je na 95% vlastně kočička…

Hned ráno jsem pak opět všechny zvážila. Jak jsem tušila, Goliášek přesáhl 1 kg váhy (přesně 1,03kg), Valibuk se tomu 1. kilu přiblížil na 2,5 dkg. Ostatní koťata také pěkně přibrala, i když rozdíl k těm dvěma „obyčejným“ kocourkům se zase trošku prohloubil. A to oba kluci vypadají díky hladkým skoro černým kožíškům a vysokým, štíhlým nohám jako hubeňouři… Z celé té mé kočičí tlupy nejméně nabral nakonec Lucíšek – navážila jsem 870g, přesně stejně měla i jeho větší sestřička Lucka, Zuzi je začala se svými 835g docela dotahovat… Také tmavá kočička šlape Lucíškovi s Luckou na paty – měla 860g. Jen Mikeš (tedy vlastně Mikina) stále výrazněji zaostává – navážila jsem kotěti 760g.

Očkování koťata dobře zvládla, žádné, ani byť malé zdravotní potíže, tak jsem v neděli ráno všechny odčervila. Pasta docela chutnala, tak i tahle procedura proběhla bez problému.

Koťata je ale stále problematičtější udržet alespoň na noc v uzavřeném prostoru. Pokud se jim ještě nechce spát, což bývá do pozdního večera, vždycky mi nějak překonají přepážku svého trojúhelníku – sotva se mi podaří jedno kotě chytit a vrátit tam zpět, obvykle již jiné (a nebo i dvě) mezitím uteče si zase hrát.  Naštěstí si pro odpočinek oblíbili květináč po banánovníku, moji postel nebo křeslo, takže až odpadnou únavou, mohu je konečně posbírat… Už v klidu, část noci s mámou, pak spí aspoň do svítání. Musím přiznat, že jsem opravdu velice vděčná za letní čas a pozdější nástup dne.

Dnes mne těsně po 4. ráno, když jsem ještě na chvíli usnula, vzbudil doslova řev mámy Maurii. Rychle kouknu, co se děje, zda Maurii snad nechytil Dar.  Ale Dar se sunul ven z obýváku za rozzlobených útoků Maurii, která mu skočila všemi  čtyřmi tlapami nejprve na bok, pak na zadek.  Strašně jsem se lekla, zda Dar předtím nechytil některé z koťat, která si s ránem hrála v obýváku a teď byla polekaně rozběhlá po koutech, ale vše bylo v pořádku. Dar předtím zřejmě pácl tlapou některé z koťat, které mu ve hře proběhlo těsně kolem čumáku, to zakniklo a statečná máma okamžitě zaútočila na psa, kterého jinak respektovala, a vykázala ho ven z pokoje. Dar zřejmě musel uznat oprávněnost útoku, neboť se nijak nebránil anni nevrčel a v klidu „vyklidil pole.“ O chviličku později už zase všechna koťata divoce lítala po obýváku a užívala si hry. Já měla ovšem už definitivně po spaní.

3.6.2019

Z našich koťat jsou za těch pár posledních dní už dokonalá malá žihadla.  Největší z nich, Goliáš a Lucíšek, dokážou už zdolat i zvýšenou bariéru, kterou omezuji jejich prostor pohybu na noc popř. ve dne, když je doma Dar a já nemohu soustavně hlídat. Jako první překonal dveře skříně naležato (60cm) přes jejich hladkost ovšemže (jak jinak!) Goliáš. Vyskočí, chytí se drápky za horní hranu a vytáhne se nahoru jako nic. A ostatní, když vidí, jak se tahle disciplína bráchovi podařila, to zkoušejí po něm … naštěstí zatím (až na Lucíška) bez úspěchu.  Ovšem Goliáše láká další a další objevování, tak jsem ho jen taktak zahnala z terasy zpátky domů, když mi proklouzl ven otevřenými dveřmi.

V pátek, kdy bylo koťátkům přesně 7 týdnů, jsem opět vážila. Skok ve váze oproti minulému týdnu byl opravdu velký – a to u všech. Bílý čumáček, který dostal od nové rodiny jméno Mikeš, měl 650g,  bílé kočičky Zuzanka (v novém domově překřtěná na Mauru) 720 a Lucinka  (v budoucnu Blue) 760g, Lucíšek 780g, tmavá kočička 750g, Goliáš 840g. a Valibuk 810g  Protože koťata teď doslova „rostou před očima“, zvážila jsem kontrolně Goliáše hned další den navečer – to už přesáhl 900g, i když jen o 5g.

Brzy je čeká první očkování. Máma je ovšem ještě občas přikrmuje, tak budu muset řešit, zda (a kdy) bude možné očkování provést, aby mělo plný účinek. A pak postupný rozchod do nových domovů. Za těch pár týdnů s koťaty jsem si na ně velice zvykla a bude mi z loučení moc a moc těžko.

25.5.2019

Během týdne se nám začaly ozývat nové rodiny našich koťat – a první návštěva s výběrem (volba padla na Zuzanku) na sebe nenechala dlouho čekat. Měli jsme štěstí – se všemi jsme si „padli do oka“, koťata půjdou dle svých povah buď do bytů, nebo do domků se zahradou, a tak věřím, že našim koťatům bude v nových domovech moc dobře.

V pátek bylo koťátkům 6 týdnů. Obvyklé vážení koťat po týdnu přineslo tyto výsledky: Bílý čumáček (je stále výrazněji nejlehčí) měl 510g,  bílé kočičky - Zuzi 575 a Lucinka 605g, Lucíšek 615g, tmavá kočička 580g, Goliáš 680g. a Valibuk 670g (opět pořádně narostl a Goliášovi doslova „dýchá na záda“).

Prostor zimní minizahrádky už začal být koťatům docela těsný – Goliáš byl první, kdo se naučil přeskakovat dělící desky a běhat po obýváku. Netrvalo ani den,.kdy tuhle dovednost zvládli i jeho ostatní sourozenci. Skok ven … poběhat si a pohrát a pak zase návrat „domů“ k pelíškům a případně misce nebo záchodku. Je to docela o nervy, když do obýváku přijde Dar, lehne si těsně k dělící desce a koťata mu skáčou div ne na nos! Naštěstí celý ten můj kočičinec v noci spí, budí se až s námi, pak časná snídaně, ještě si trochu pospat a poté ranní vyběhání a vyskákání po obýváku.  Přes den (aspoň zatím) se koťata spokojují s vymezeným prostorem svého trojúhelníku. Však jim to také zpříjemňuji braním do náruče a mazlením i miskami s jídlem (nudličky masa, jogurt, tvaroh ředěný mlékem, kapsičky…). Párkrát za den chodívá i máma Maurii, zkontroluje si drobotinu, dá jim ještě trochu napít, pospí si s nimi. Dnes donesla koťatům zakouslou myš – přehlédla jsem, že ji nese v tlamě domů, a všimla si jí, až když Maurii položila myšku mezi koťata. Ta moc nevěděla, co s ní, jen Goliášovi trvalo sotva pár vteřin, než se myšky zmocnil, držel ji, hrál si s ní a temně vrčel na všechno, co se přiblížilo, včetně mámy.  Tak jsem kocourkovi chvilku myšku nechala, než jsem ji sebrala. Maurii jsem myš kompenzovala pěkným kouskem masa. Jen o pár hodin později donesla Maurii další myšku – tentokrát mnohem menší. Tu si zabral Lucíšek – zřejmě mu připomínala plyšové myšátko, se kterým si doma koťata hrají.  … Jak se zdá, Maurii nezapře dávné kočičí instinkty a vychovává svá dítka dle kočičích tradic.

17.5.2019

V pátek koťátka dovršila 5 týdnů života.  Je neuvěřitelné, jak za jediný týden opět pokročil jejich vývoj. Teď už všechna umí jíst z misky sama, jak tekutou a polotekutou stravu (jogurt, ředěný tvaroh, mléko či voda), tak kousky masa a kotěcí granulky. Abych nezadělávala do budoucna na stravovací problém, snažím se koťatů stravu střídat – po svalovině ochutnala i kuřecí játra a srdíčka. Hlad je nejlepší kuchař, tak po chvilce váhání nad novým jídlem koťata obvykle všechna v pár minutách jsou u misek. Maurii je stále ještě kojí, přestože jsme právě tento pátek přistoupili k její kastraci. Proběhla zcela bez komplikací a Maurii byla již po 12 hodinách po operaci čilá jako jindy a jen jsem ji pustila ke koťatům, starala se o ně stejně, jako v předchozích dnech.

Koťata se pořádně vytáhla, už ve čtvrtek dokázal Goliáš (dosáhne dlouhými tlapkami nejvýše) vyskočit na obývák dělící prkna, po něm v pátek i tmavá kočička a větší z bílých kočiček. Procházejí se po horní hraně prkna naprosto sebejistě, dokud je neodchytím a nevrátím zase zpět do vyhrazeného trojúhelníku zimní minizahrady.

Také s čistotností jsme pěkně pokročili. Pokud se mi daří udržet záchodek aspoň částečně čistý a kyprý, chodí už všechna koťata konat svoji potřebu na něj. Tak jsem raději přidala další záchod (podmisku květináče). V každé misce je jiný písek, aby se koťata seznámila s rozdílnými druhy – nedělá jim to problém.

Během týdne jsem pojmenovala obě bílé kočičky – větší z nich dostala jméno Lucinka, menší, dlouhosrstá s tmavými tlapkami, je Zuzanka – Zuzi. Lucinka je průzkumnice, Zuzi už také ráda zkoumá prostor mimo trojúhelník, když koťata postupně po jednom či dvojicích beru na křeslo, pohovku či okno obýváku, ale po chvilce se jde stulit do bezpečí náruče, kde rychle usíná.

Opět jsem v pátek, kdy bylo koťatům přesně 5 týdnů, je zvážila. Bílý čumáček (je stále nejlehčí) měl 415g,  bílé kočičky 445 a 520g, Lucíšek rovných 500g, tmavá kočička 512g (!! – 2. největší přírůstek),  Valibuk 530g (pořádně narostl a poskočil zpátky na 2. místo) a Goliáš 550g.  Budou z nich krásní a silní kocouři a kočičky.

Z kapacitních důvodů těchto stránek jsem vložila fotografie koťat i jejich mámy na Rajče:  https://dariva.rajce.idnes.cz/Kotatka_Maurii

12.5.2019

Koťátka dovršila první měsíc svého života. Za těch několik dní, co mají k dispozici trojúhelník zimní minizahrádky, neuvěřitelně vyspěla a zesílila. Běhají, šplhají a trošku už i skáčou, perou se (resp.se sourozenecky kočkují), i vrčí nad miskou. Už pár dní jim ráno a odpoledne nabízím misku s příkrmem, aby se naučila sama žrát. Většině koťat již to jde, občas si při tom zašpiní v jogurtu tlapky nebo čumáčky – nosíky jim pak máma, jen se vrátí z venku, pečlivě olíže. Už se většina z koťat naučila jíst i granulky. Mámu nesmím zatím k jejich krmení pouštět, až když mají koťata dost – Maurii totiž okamžitě „najede“ do misky a velmi rychle i pečlivě ji vyčistí.  Mléčné výrobky nedělají koťatům nejmenší problém a docela jim chutnají – i když drobné nudličky syrového, libového masa jsou mnohem lepší a ty si koťata dokážou hájit před dalšími zájemci i vrčením… To pozvolné zkusmé přikrmování má viditelné výsledky v podobě váhových přírůstků koťat. Opět jsem koťata vážila v pátek, v jejich 4 týdnech. Bílý čumáček je stále nejmenší,i když jen váhově (na pohled se díky hustému, dlouhosrstému kožíšku velikostí neliší od většiny ostatních sourozenců) 318g. Obě bílé kočičky 330 a 397(!)g, Lucíšek 357g, tmavá kočička 365g,  Valibuk 375g a Goliáš 435g. Prvním u misek, když je položím před koťata, je vždy Lucíšek, který je z koťat největší žrout.

Koťatům jsem dala k dispozici i mísu na potřebu – zatím slouží spíše na hraní a dovádění, ale občas už je také některým kotětem použita, jak by měla.

Z kluků se stávají mazlíčci. Když se objevím u dělící desky ke koťatům, hlavně Valibuk, ale i Goliáš a Lucíšek se dožadují zvednutí do náruče a laskání. Stulí se mi na prsou, nechají si drbat ouška nebo mnout tlapky a spokojeně tiše broukají, brzy poté mi v náručí (a pod chlupatou dekou) blaženě usínají. Mazlení má ráda i tmavá kočička. Obě bílé jsou rezervovanější, chytají mi laskající prsty drápky i zoubky (a že už mají narostlé špičáky pěkně ostré!), ale je to jen malé kočkování, žádná agresivita. Bílý čumáček mazlení také dokáže ocenit a vychutnat, ale sám se o ně (aspoň zatím) nehlásí.

Občas některé kotě dám na pomazlení manželovi, chodívá i syn s vnučkou, aby si koťata nakoukala co nejvíce lidí, a opatrně je po jednom seznamuji s Darem. Vtiskávání a socializace se nám zatím velice daří, koťata jsou kontaktní a nebojácná, věřím, že budou svým budoucím rodinám dělat radost.

7.5.2019

Dnes  strávila koťata poprvé část dne ve svém novém výběhu. Na podlahu jsem položila někdejší Argův kobereček, který se jak koťatům, tak Maurii velice zalíbil. Koťata se rychle rozkoukala, začala zkoušet běh a sporadicky i boční poskoky, vyzkoušela si boudičku se škrabadlem a po „tlapkované“ přišlo na řadu první zkoušení řecko-římského zápasu v hooodně volném stylu.

Trošku jsem koťata po jednom přikrmila (první pokus o přikrmení jsem dělala již včera a předevčírem). Jogurt z vaničky a drobné nudličky krůtího masa velice chutnaly, část koťátek po prvním soustu do tlamičky si sama brala maso z prstů a olizovala z nich tvaroh. Ale přece jen to ještě nějaký ten den potrvá, než budou schopná sama jíst. Ale je to na nejlepší cestě.

3.5.2019

Naše koťátka dovršila třetí týden svého života. Už to dávno nejsou  malé, slepé „myšky“, které se vešly na dlaň… Oči, zatím u všech koťat modré (skutečná barva duhovek bude ovšem zřejmá až o pár týdnů později), se začínají rozkoukávat a vnímat svět, krabice s pelíškem už je koťatům občas docela nudná, jak slyší z okolí nějaký pohyb, začínají se drát ven. Tlapky ještě tak úplně neslouží, ale koťátka již na nich přece stojí a ještě trochu vratkými krůčky se pohybují po pelíšku. Občas i ocásky se začínají napřimovat a ouška takřka také stojí. Začínají i první hry na tlapkovanou se sourozenci. I váha koťátek pěkně poskočila a některým z koťat jsem přidělila přezdívky … a nebo možná i budoucí jména. Po nejmenším Bílém čumáčku jsem nazvala největší kotě Goliáš a druhého největšího tmavého kocourka Valibuk.  Bílý kocourek, který zůstane u nás doma, ponese jméno mého někdejšího nejmilejšího kočičího kamaráda – Lucíšek. Ve třech týdnech věku jsou váhy koťat následující: bílé kočičky 324 a 265g, Lucíšek 280g, tmavá kočička 303g, Bílý čumáček 260g, Valibuk 317g a konečně Goliáš 352g.

Pro koťátka již je nachystán jejich nový životní prostor, kde budou v bezpečí trávit většinu svých dnů – malý kousek obýváku, sloužící jako zimoviště části mých subtropických rostlin. Tak se budou moci koťata volně pohybovat, prozkoumávat i vyhlížet ven do zahrady bez nebezpečí úrazu nějakým naším nešťastným šlápnutím. .. Začínají být velice roztomilá.

22.4.2019

Koťátkům je již 10 dní a rostou „jako z vody“ … no ano, jak jinak, mateřské mléko je ten nejlepší růstový prostředek. Maurii jej má zatím pro všechny dost. Koťata už dosáhla oproti druhému dnu po narození  dvojnásobné hmotnosti. Tři bílá jsou s váhou 191, 169 a 179g, tmavá kočička 185g a oba silní tmaví kluci  200 resp. 211g. Jen Bílý čumáček je stále znatelně menší, byť i on se svými 147g pomalu atakuje dvojnásobek z 1. vážení.  Dokáže se poprat o své místo na struku mámy, byť mu občas některý sourozenec, hledající mléčné zřídlo, nasadí pořádného dvojitého nelsona. O tohle nejmenší kotě už se nemusím při krmení bát.

Od prvních záchvěvů v sobotu se koťatům začínají postupně otevírat oči, občas jen jedno na škvírku, ale už i obě dokořán, i když to ještě nějaký ten den potrvá, než budou svět kolem sebe vidět a vnímat očima. Pohlaví jednotlivých koťat je v tyto dny nerozeznatelné, u tmavých se můžeme orientovat jejich typickými bílými znaky, u těch bílých prostě nevím. Ta původně bílá tři koťata už také dávno nejsou bílá, po šedých ouškách, stále výrazněji tmavnoucích, koťatům začínají tmavnout ocásky a u jednoho  z nich se růžový čumáček zbarvil dočerna.

Maurii je starostlivá máma, koťata krmí, čistí, opečovává i hlídá, i pelíšek už se naučila držet v naprosté čistotě. Rodině dovoluje mazlit koťátka, na cizí a nebo Dara, když nahlíží opatrně do krabice s jejími dětmi, výstražně vrčí. Dar její varování respektuje a odklání hlavu, aby Maurii moc neznepokojoval.  Zatím tak s koťaty prožíváme radostné dny.

15.4.2019

Koťátkům jsou již 4 dny. Od narození neuvěřitelně zesílila a poskočila ve vývoji, i když velikostní rozdíly mezi nimi se ještě zvýraznily.  Bílým koťatům pomalu začínají tmavnout ouška, většina tmavých koťat začíná dostávat krásně plyšové kožíšky a všechna se dokážou nelítostně rvát o máminy struky. Ty rozpité a u středu mámina těla bývají nejlepší. Koťata už si stačila vytvořit víceméně pevné pořadí a polohy při krmení, nejmenší kotě – Bílý čumáček zaujalo pozici u posledních strků u máminých nohou. Pokud je některý sourozenec (obvykle bílý), který nestihl zabrat své oblíbené místo, chce odstrčit, i Bílý čumáček si dokáže své místečko uhájit. Ale přesto raději dohlížím, aby nebyl odstrkován a místo pokojného krmení nemusel svádět o mámino mlíčko tvrdý boj. Bílý čumáček, byť nejmenší z koťat, je sice velmi drobný, ale určitě ne slabý, natož snad neduživý.

Dnes jsem opět koťata postupně zvážila. Bílé holky měly 103 a 123g, bílý kocourek 130g, černá kočička 134g, tmavý kluk s bílou špičkou ocásku 144g (to je největší kotě), kluk s bílými ponožkami 136g a konečně Bílý čumáček 97g – ten jako jediné kotě ještě nedosáhl na 100g.

Maurii zatím mléko stačí, dokrmuji ji dobrotami, jak se dá, tak doufám, že jí bude mléko stačit ještě aspoň pár dní, než bude možné začít koťata přikrmovat.