Lucíšek na operaci
V pondělí večer (5.8.2019) se stalo to, čeho jsem se nejvíce bála… kolize kotěte s Darem.
Celé to bylo nesmírně nešťastné. Dara krmím venku, v rámci upevňování sociálního postavení sedím na schodech na terasu a držím Darovi při večeři (i snídani) misku v ruce a dávám při tom pozor na všetečná koťata, aby se při jídle příliš k Darovi nepřiblížila. Dar při žrádle „nezná bratra“ a dokáže být opravdu hodně tvrdý. Jenže ten večer převzala úlohu krmit máma, já sice byla hned vedle ní, ale blížící se kotě jsme zkrátka neviděli. Lucíšek si bezelstně vlezl Darovi pod misku … a neštěstí bylo tu. Dar po kotěti okamžitě vyjel a přirazil ho na zem. Zakřičela jsem sice „pusť“ skoro okamžitě, ale i přesto bylo už pozdě. Dar kotě vzápětí pustil, to i s mámou Maurii uteklo pod terasu a pak někam dál do zahrad. Měla jsem strach, zda se Lucíšek sám vrátí, ale kotě zřejmě nebylo nijak příliš zdrchané – Dar totiž byl okamžitě zase klidný, celou věc považoval za vyřízenou a svoji akci za drsnější „varování“. Hodně se mi ulevilo, když jsem sotva po pár minutách uviděla Lucíška vedle terasy. Donesla jsem ho domů a prohlížela škody. Malé kousnutí (dírka po zubu nebo možná drápu) zezadu na stehně, jinak to vypadalo v pořádku. Ale když kotě o pár minut později popošlo, bylo zle – poraněná tlapka mu bezmocně visela, takže jsme s ním hned jeli na pohotovost na veterinu. Lucíška jsme tam po prvním vyšetření nechali, aby jej další den pořádně prohlédli a zrentgenovali. Paní doktorka se obávala, zda není pohmožděn hrudník a hlavně plíce, to však RTG ukáže až další den.
V úterý po poledni jsme měli telefonát s výsledky vyšetření. Vnitřní zranění hrudníku se naštěstí nepotvrdilo, zato noha to odnesla velmi zle – RTG odhalilo komplikovanou tříštivou zlomeninu stehenní kosti s dvojím možným řešením: nákladná operace nebo amputace tlapky. Ta druhá možnost pro nás byla zcela nemyslitelná, tak byl Lucíšek následující den na VŠV operován. Srovnání kosti a úlomků, zpevnění hřebem i vnější destičkou…. Lucíšek operaci přestál velmi dobře a nohu se mu zřejmě také podařilo dobře „zdrátovat“. Odpoledne a přes noc si ještě na veterině odpočinul a dnes ráno jsme si jej dovezli domů. Antibiotika ještě na týden, klidový režim v uzavřeném malém prostoru pro další týdny, do vytažení stehů operační rány za 2 týdny (opět na veterině) plastový límec, aby si Lucíšek nemohl ránu lízat. Doma už byla připravená drátěná klec, kde jsem vždy chránila malá koťata před Darem, pokud byl pes doma. Čekala jsem, jak Lucíška bude máma se sestřičkou vítat, ale koukaly na něj jako na cizince – Maurii vyběhla ven a jen se dívala přes zasklené dveře, Matylda se stáhla k pozorování na okno. Nechala jsem Lucíčška nejprve doma trošku rozkoukat, uzobnout ze společné misky granulky a pak ho umístila do klece. Chodit smí, ale nějakého běhání natož skákání po nábytku se musí do srůstu a zhojení tlapky vyvarovat, aby to vše nakonec ještě nevzalo smutný konec.
V kleci se Lucíškovi opravdu hrubě nelíbilo. Úporné mňoukání se snahou dostat se ven mělo na následek nejprve sundání límce (Lucíškem) sotva po pár minutách a pak útěk kotěte z do té doby naprosto bezpečné klece! Nechala jsem otevřené dveře z kuchyně ven na terasu, když jsem šla na chvíli na zahradu, a milý Lucíšek mi jimi při mém příchodu utekl ven! Naštěstí se zastavil hned pod terasou, tak jsem ho mohla donést zase zpátky. Dvířka klece jsem našla zavřená a zajištěná, tak jsem nejprve nechápala, jak se kocourek vůbec ven dostal. Pak mi to došlo: velké miskovité dno klece bylo vysunuté pěkný kus dopředu před klec a Lucíškovi se podařilo protáhnout pod čelní stěnou klece snad jen pár centimetry škvíry. Neuvěřitelné kotě! Nevím, zda námaha na tlapku při tom výkonu nebyla přespříliš velká, možná horší, než když si Lucíšek vyskočil na pohovku. Odrážel se při tom skoku, co jsem viděla, hlavně ze zdravé tlapky, víc šplhal předními, tak jsem ho zatím nechala spát na jeho oblíbeném místě právě (vedle mne) na pohovce. Jak to budu řešit s tím klidem dál, si musím dobře promyslet – ale bude to mnohem větší oříšek, než jsem čekala.
Tak na nás prosím myslete, ať je vše v pořádku.
15.8.2019
Dnes je Lucíšek doma z veteriny již týden a vypadá to s ním docela dobře. Už mu dost otrnulo, operační rána krásně srůstá a nožka ho už zřejmě skoro nebolí. Za týden půjdeme vytáhnout stehy a za další měsíc kontrolní RTG, které snad (pevně doufám!) dopadne dobře. Lucíšek sice doma trochu skáče, ale je stále opatrný, při seskocích třeba ze židle dopadá jen na zdravou nohu a myslím, že tu zlomenou šetří i na odraz. K oblíbeným odpočinkovým místům má vytvořené provizorní schodky z nízkých stoliček, aby výškový rozdíl byl co nejmenší (cca 20cm). Lucíšek ty schůdky využíval, jak nahoru, kam se hlavně vytahuje předními tlapkami, tak zpátky dolu. Na zlomenou nožku trošku kulhá, ale v posledních dnech už podstatně méně. Těsné okolí rány mu každý den natírám domácí kostivalovou mastí, podporující rychlé a hladké srůstání kostí (v naší rodině nedáme na kostival dopustit, máme s ním při zlomeninách ty nejlepší zkušenosti). Lucíšek se už trochu smířil i s klecí, tak ho do ní vždy na nějakou chvíli zavírám, když ho nemůžu hlídat, a nebo když si chce podivočit s Matyldou. Vztahy mezi koťaty a trochu i s mámou se ještě stále úplně nenormalizovaly, i když i to je mnohem lepší. Máma už na Lucíška syčí zřídkakdy a také Matylda ho nechá konečně přiblížit skoro na dosah, než na něj začne syčet a ohánět se po něm tlapkou.
V minulých dnech se Lucíškovi podařilo 3x mi proklouznout mezi dveřmi ven na zahradu a než se mi ho podařilo chytit, byl dírou pod plotem u sousedů. Naštěstí si zalezl do keřového zákoutí jen pár metrů dál do zahrady a když jsem si pár minut u křoví počkala, kotě zase vylezlo a nechalo se chytit. Při každém tom útěku jsem ovšemže pořádně trnula, aby si kocourek neublížil, ale Lucíšek dokazoval, jak rozvážné (a opatrné) je kotě, tak se všechny ty neplánované výlety z nudy obešly bez nehody.
26.9.2019
V úterý jsme absolvovali s Lucíškěm kontrolní RTG na veterině. po bezmála 7 týdnech po operaci se zlomenina zdárně hojí, nicméně stále ještě zůstala meti kostmi plně nesrostlá štěrbina. Tak musíme dát noze čas další měsíc a pokusit se dodržet aspoň trošku klidový režim (což je u koucourka s velmi akční sestřičkou hodně neřešitelný úkol). Ale aspoň je vše na dobré cestě k úplnému vyhojení.
12.2.2020
V Ani další návštěva na veterině nebyla ještě k úplné spokojenosti ošetřující pí doktorky, na rozlámané kosti byla stále znatelná jakási prasklinka, tak jsme nakonec dovezli Lucíška na veterinu k vytažení spony a hřebu z nohy až 29.ledna 2020. S kostí už bylo vše v pořádku, Lucíšek absolvoval tuhle operaci bez komplikací, tak jsme si jej hned odpoledne toho dne mohli zase odvézt domů. Pár dní ho nožka bolela, ale už po týdnu drobné pokulhávání zmizelo, po dalších 3 dnech se začaly uvolňovat a odpadávat jednotlivé stehy a poslední 3 jsem vytáhla 2 týdny po reoperaci. Rána je srostlá, jen drobné okraje staré kůže kolem, které den ze dne odpadávají. Jak začne zarůstat novou srstí vyholené stehno, nebude už po tom hrozivém zranění ani poslední památky. Nás milý kocourek je zcela v pořádku.
