Argo a spol.

29.7.2020 se Matyldě narodilo po našem Lucíškovi 5 koťátek  Jako obvykle později večer. Tři čistě bílá po tátovi (dědictví poloviny genů ragdoll), dvě šedá. Na první zkouknutí se zdá, že jsou to všichni kluci, ale tohle ještě bude třeba ověřit zítra (2 dny po narození). Vrh to je velice vyrovnaný, váha šedých koťat 99 a 106g, váha bílých 99, 101 a 104g. Koťátka jsou většinou již s pěknými, napodiv hustými kožíšky delších chloupků a ta šedá mají znatelně větší hlavičky.  I když zatím vypadají spíše jako myšky – jak ta bílá, tak šedá. Ale pěkně dravé myšky … bílá se již pár hodin po narození perou o místo na nejlepším struku (to je ten dolní „rozchozený“, odkud už mléko vlastně teče samo) a všechna se dokážou docela čile přemisťovat i vylézt na mámu k horním cecíkům.

Matyldě jsem pro porod a pak odchov koťat (aspoň v prvních dnech) pečlivě připravila pohodlnou bednu s měkkou podestýlkou několika vrstev, ale Matylda si sama vybrala raději malý papírový domek pro koťata, kde rád spával Lucíšek. Vyčlenila jsem jí klidný prostor trojúhelníkové zimní „zahrady“ u obýváku, kde loni sama se sourozenci vyrostla, přehrazený od obýváku nízkými dveřmi rozebrané skříně (slouží i jako přepážka před Dareho návštěvami).  Nejprve ale mi večer připravila Matylda dlouhé chvíle trnutí, když jsem se jí nemohla venku dovolat. Zalezla předtím před Darem pod terasu a já se bála, aby neporodila někde venku.  Až za tmy mne napadlo nahlédnout do domku koťat (tam si předtím Matylda upravovala „hnízdo“ cupováním podlahy) … a ejhle, milá číča byla tam a začínaly jí stahy. Tak jsem ji nechala v klidu a svěřila další postup přírodě. Asi po hodině mne zburcovalo silné vřískání kotěte. Vlezla jsem do trojúhelníku, nakoukla do domku a viděla Matyldu, jak právě hltá placentu – a narozené šedé kotě před ní. Opatrně jsem sáhla a zvedla vedle Matyldy ležící úplně mokré bílé kotě.  V té chvíli už jsem věděla, že po Lucíškovi dostanu jeho nástupce. Předpokládala jsem, že koťata jsou zřejmě už tři … nebo víc a nechala jejich prohlídku i s vážením až na ráno.  Že se koťat nakonec narodilo pět (původně jsem čekala jen dvě či tři) pro mne ale bylo spolu s tím, že ani jediné není černé,  nemalým překvapením.

Matylda je zatím skvělá máma.  Ráno jsem jí při vážení přendala postupně koťátka do nachystané bedny, ona si po 4. kotěti vlezla za nimi a od té chvíle se od nich nehnula.  Se spokojením broukáním je krmí, čistí, objímá… jen když Dare s kňouráním strčil hlavu nad přepážku co nejblíže ke krabici, vstala, doběhla k němu, dotkla se mu nosem nosu a zase spěchala k dětem. Nevím, co to gesto mělo znamenat, ale Dare se po něm otočil a odešel z obýváku lehnout si do kuchyně pod stůl.  Bude zajímavé (a nepochybně i trochu náročné) sledovat, jak spolu porostou Matyldina koťata a rozverné štěně.

Přeji našim koťátkům dobrý, dlouhý život.

Následující dopoledne jsme se synem znovu koťata prohlédli, ale ani nyní si vůbec nejsme pohlavími jistí. Syn určil dva bílé kluky a zřejmě jednoho šedého, u obou druhých koťat se klonil k názoru, že jde o kočičky. Zřejmě nakonec budeme muset pár týdnů počkat, než bude naprosto jisté, které kotě je skutečně kocourek a které kočička. Nemám je nijak odlišené, i váhy jsou velmi podobné, tak zatím budu udávat přírůstky jen gramy bez rozlišení kotěte.

Jak koťátka rostou…

Když se narodila, nebyly mezi koťaty velké rozdíly, vlastně jen v těch dvou barvách. Druhý den (30.7.) dopoledne jsem je zvážila. Bílá měla 99, 101 a 104g, šedá 99 a 106. Výjimečně vyrovnaný vrh…

Znovu jsem vážila o 2 dny později, 1.8. – váha jednotlivých koťat již se začínala lišit … bílá vážila 110, 126 a 128g, šedá 120 a 126g.  A 4.8., kdy koťata dovršovala týden života, byly jejich přírůstky již celkem výrazné. Bílá 154, 164  a 179g, šedá 156 a 161g. Jak se zdá, nejméně jedno ze šedých koťátek (a není vyloučeno, že obě) je kočička, z bílých jsou 2 kluci, třetí také může být i kočička. Nejsilnější bílý kluk již začíná otvírat oči. Ale režim koťat je stále stejný – spát, pít a vyměšovat pod péčí mámy. Matylda koťata prakticky celý týden neopustila, vždy jen na dvě, tři minuty na potřebu domácí toalety – byť měla možnost vyběhnout si kdykoliv během dne ven na zahradu, nešla. Poprvé jen na nějakých 5 minut až dnes – a hned byla zase zpátky. Když nekojí ani neobstarává tělesné potřeby svých koťat, líhává vedle krabice (doupátka) na dlažbě, jakoby hlídala venku, a při každém silnější zavrnění je jde zkontrolovat. Pelíšek udržuje v obdivuhodné čistotě. Naprosto nám důvěřuje, vůbec jí nevadí, když si některé kotě vezmeme na dlaň a nebo při vážení do košíku vedle krabice – jen dohlíží a spokojeně brouká.

O další 2 dny později (6.8.) opět vážím. Bílá koťátka mají váhu 180, 190 a 205g, šedá 176 a 197g. Silnější 3 koťata mají již oči otevřené, pomalu se otevírá i poslednímu bílému kotěti, jen to slabší šedé je má obě stále pevně zavřené. Všechna koťátka mají krásné, husté kožíšky jemňoučkých chloupků, původně bílým už se ouška zbarvila do šedivé černi, oba kocourci začínají mít náznak pruhování na ocásku.

9.9. váží bílá koťata již 222, 232 a 260g, šedá 215 a 240g. Už i to poslední šedé kotě má otevřené oči, ale zatím ještě svět moc nevidí. Matylda začíná opouštět koťata i na delší dobu (až 2 hodiny), ale těm to nedělá žádný problém – dokáží spát bez dožadování se potravy i o nějakou tu chvíli déle. Občas, když se probudí a některé spustí hladový povyk, Dare přiběhne k dělící přepážce a kňourá, jako by je chtěl utěšovat. Občas mu nějaké kotě podám na dlani k očichání popř. opatrnému olíznutí oušek, aby se kotě adaptovalo i na psí pach a Dare se zároveň seznamoval s malými bezbrannými tvorečky, jejichž mámu neopomene z rozvernosti honit…

Koťata již budou mít 2 týdny.  Ve středu 12.8. je opět vážím. Bílá 261, 278 a 308g, šedá 245 a 290g. Opravdu rostou „jako z vody“ Ještě jsou stále trošku nemotorná na vratkých nožkách, ale nejsilnější bílý kocourek už občas dělá pokusy dostat se z krabice otvorem nad zajištěnými dvířky za venku odpočívající mámou.  Snad to bude ještě nějaký ten den trvat, než se mu to (s použitím ležícího sourozence) podaří.

Netušila jsem, že tohle vážení koťat bude poslední v plném počtu… Když jsem znovu vážila v sobotu o tři dny později, našla jsem slabší šedé koťátko mrtvé. Muselo uhynout již během noci a leželo tak pokojně, že jej smrt zřejmě zastihla ve spánku.  Bylo nám jej moc líto, ale rozhodl tak přísný přírodní výběr, s nímž jsme nemohli nic dělat.  Pro ostatní koťata i jejich matku šel život dál.  A bylo to vidět i na přírůstcích při vážení. Všechna koťata měla váhy proti těm po narození již více než trojnásobné, u bílých jsem navážila 320, 332 a 343g, u šedého 337g.  Toho dne jsem jim otevřela dvířka porodní krabice a poprvé je z ní vytáhla ven  Před bednou se jim líbilo, jen jediné si zalezlo po nakrmení spát zpátky do bedny, ale již první noc strávila všechna u mámy na hadrovém koberečku a zjevně jim tam bylo moc dobře. Pokusy o chůzi nebyly nic moc, zadní nožky ještě zrovna dvakrát nesloužily, ale to bylo z části i díky prostoru byť větší krabice pelíšku, kde koťata neměla příliš důvodů k většímu pohybu. V následujících dnech jsem mohla sledovat jejich rychlý rozvoj. Už po 2 dnech jsou používány všechny 4 nožičky, u nejsilnějšího bílého se občas napřimuje i ocásek a kotě si začíná hrát se sourozenci – tedy spíš jsou terčem jeho „agresorských“ útoků na ouška či ocásky. Už další den ráno si spolu (a trošku i s mámou) začínají hrát už všichni.  Opět vážím – koťata dnes dovršují tři týdny života (18.8.) Nejsilnější bílé kotě dosáhlo 400g, ostatní dvě 348 a 365g, šedé kotě 390g. Jsou to pořádní cvalíci, snad i proto jsou maličko méně pohybliví.  Podívala jsem se do záznamů o Matyldě a jejích sourozencích … tahle současná koťata své rodiče a příbuzné trumfla ve velikosti a váze naprosto znatelně.  Kožíšky jsou u všech jako z delší husté vaty, napřimují se ouška u bílých jsou už tmavá nejen ouška, ale i nosíky a ocásky,  na ocásku nejtmavšího kotěte je zřetelné pruhování.  U dvou koťat již trošku šedají i tlapky, bílé ťapky po tátovi zřejmě ponese jen jedno z nich. U šedého kotěte se objevují malé světlejší plošky, díky nimž je ještě roztomilejší. Jsem stále více rozhodnutá, že tohle kotě s bílým kocourkem zůstane doma.

21.8. koťata již stojí a pomalu se snaží začít hopkat na všech 4 tlapkách, hrají si, prozkoumávají prostor kolem ležení. Váhy všech přesáhly 400g. Bílé 445, 412 a 407g, šedé 435g.

O další 3 dny později při dalším vážení již nejtěžší bílé kotě přesáhlo váhy půl kg. Přesně 457, 460 a 510g, šedé kotě, které jsem nazvala dle barvy kožíšku Myška 495g.  27.8. váha zase znatelně poskočila, u bílých už jen to nejmenší kotě mělo pod půl kilem (475g), ostatní 540 resp. 570g a Myška 560g. Samozřejmě také hodně záleží na době, kdy vážím, zda jsou ty naše nádherné chlupaté kuličky zrovna po krmení u mámy a nebo ještě před ním. Stále ještě jen sají mateřské mléko a vzdorují mým pokusům o začátek přikrmování. Dávno už hopkají po svém vyčleněném prostoru, dokážou vylézt na spodní bednu škrabadla a seznamují se s mísou s pískem pro své potřeby. Tu dostala koťata právě v tento den a bylo velice zajímavé je sledovat, jak nový předmět zkoumají. Byla to právě myška, která jako první použila písek „tím správným způsobem“ a během dalších dvou dní na to přišla i všechna ostatní koťata. V neděli 30.8., den poté, co dovršila 1. měsíc svého života,  jsem navážila 525, 540 a 590g trojici „bílých“ a 560g Myšce. Bílá koťátka již dávno nejsou bílá, kromě tmavě zbarvených oušek, u dvou šedých tlapek a šedých, zpravidla z poloviny pruhovaných ocásků se i kožíšky pomaličku tónují do mléčně smetanové až lehounce šedé barvy. U dvou koťátek s menšími hlavičkami jsou velmi výrazně zbarvené skoro černé nosánky a až na bílé tlapky kocourka se koťata sobě velice podobají, třetí kotě je s větší hlavičkou a stříbřitým nosem – to se liší od sourozenců i povahou. Je nejvíce kontaktní, když přijdu nahlédnout k přepážce, často přijde blíž a někdy na mne i zamňouká a nechá se vzít k mazlení do náruče. Jakoby říkalo, že právě je si mám nechat doma, že se narodilo pro nás. I Myška má jinou povahu – držívá se od sourozenců stranou, málokdy s nimi spí v jednom klubku a připadá mi taková jakoby klidnější. Při večerním pokusu o přikrmení kousíčky libové hovězí svaloviny už jsem všechna koťata přesvědčila k ochutnání a Stříbrný nosík mne dokonce kousl do prstu, jak chtěl další. Musela jsem koťatům dát samostatně z prstu, ze společné misky bylo maso okamžitě sežráno jejich věčně hladovou mámou. Ale i přesto se další  den podařilo Stříbrnému nosíku ukořistit pěkný kousek masa, určeného pro mámu, a po chvíli je úspěšně požvýkat. Večer, když máma Matylda vyrazila na své večerní proběhnutí, zkusila jsem znovu dát hrst nadrobno nakrájených nudliček masa do misky a už tři koťata (včetně Myšky) se do něj hned pustila. To čtvrté si vzalo až kousek podaný z prstu, ale konečně už samo. Načínáme tak novou etapu vývoje.

Počátkem září jsme odjeli na několik dní na Slovensko, tak celá naše kočičí rodinka byla v péči syna a snachy. Starali se vzorně a když jsme po příjezdu viděli koťata, skoro jsme je nepoznali. Neskutečně za ty 4 dny vyspěla i rozvinula se do krásy. Všechna vypadají jako příslušníci šlechtěných plemen, dlouhosrstá, „bílá“ jsou všechna modrooká, dva kocourci (Bílé tlapky a Stříbrný nosík) a jedna kočička. Kočička silně připomíná tetu Zuzanku (Mauru), Bílé tlapky babičku Maurii. Stříbrnému nosíku pro jeho velké oči a známý, hluboký skoro by se chtělo napsat moudrý pohled jsem zcela mimovolně začala říkat Lucíšek – tolik svého tátu (až na šedé tlapky místo bílých) připomíná. A Myška zřejmě bude v sobě silně oživovat geny britských koček (po dědovi) Už všechna koťata žerou sama, nejraději malé kousíčky syrového masa (hlavně kuřecí prsa), z kapsiček hlavně olížou šťávu, ale přece jen – mateřské mléko je dosud to „nej“. Dostala také svůj záchodek, který se naučila už bez výjimky používat. Dávno už se honí a skáčou po bednách, škrabadle i polici na rostliny ve svém obývacím prostoru, musím už být hodně pozorná, aby mi z něj některé kotě neuteklo … naše velké, rozverné (a těžké) štěně je až přespříliš hravé a vzájemný nehlídaný kontakt by nemusel dobře dopadnout. V šesti týdnech jsem opět koťata zvážila – kupodivu teď je nejtěžší Myška, tři „ragdoill“ se vzájemně sobě hodně přiblížili – kočička 720g, Lucíšek III – 735 a Bílé tlapky 745g. Už pomalu nastane čas, kdy se budu muset  definitivně rozhodnout, které kotě si nechám doma a které půjde dělat radost jiné rodině. Je to nesmírně těžké, každé z nich je krásné, kočička a Bílé tlapky jsou spolu jako dokonalý pár… Nejraději bych si skutečně nechala všechny.

Naše koťátka dovršila 7 týdnů a tak jsem je (16.9.) opět zvážila.  Lucíšek se v posledních dvou dnech opakovaně přežral syrových kuřecích prsou a zvracel, tak právě u něj jsem měla nejnižší váhu 800g. Kupodivu byly tentokrát nejtěžší obě kočičky – „bílá“ 860g, Myška dokonce 890g a kocourek Bílé tlapky 845g.  Ohrádka už je dávno nezadrží – šikovná Myška ukázala sourozencům, jak se dostat do zbytku obýváku, tak se musela zvýšit naše pozornost – kam šlapeme i ohledně Dareho.  Naše štěně (vlastně předpubertální dorostenec) je kupodivu vůči koťatům velmi jemný a ohleduplný a máma Matylda si své děti také pečlivě hlídá a chrání. Když se k některému kotěti Dare přiblíží,  Matylda zpozorní a ostře sleduje, co se bude dít. Zvláště Myška zůstává v takových chvílích pokojně ležet, tak Dare jen opatrně stoupne vedle kotěte, líže mu ouška a pročichává kožíšek, což Matylda jen v klidu sleduje. Ale když už se ty psí pozornosti kotěti nelíbí, chce odejít a Dare si je zadrží za protestů kotěte v podobě vrčení, zaprskání a nebo i bolestného zamňouknutí, Matylda okamžitě vystartuje kotěti na pomoc.  S hrozivým prskáním skočí všemi čtyřmi tlapkami Daremu do těla a nebo i na čumák, když se jí zdá kotě opravdu v ohrožení, a Dare hned kotě pustí. Matyldino počínání v tomto případě plně respektuje.

Ozvali se zájemci o volná dvě koťátka. Oba chtěli nějaké již loni, tak jsem je upřednostnila před dalšími. Manžel si postavil hlavu, že chce doma nechat kocourka Bílé tlapky, tak jsem s těžkým srdcem zadala kromě ragdollácké kočičky i svého miláčka Lucíška. Doma zůstane i Myška.

V osmi týdnech již je koťat plný byt, i když divoce běhají, honí se a skáčou hlavně v obýváku.  23.9. již váží všichni kolem 1kg (Bílé tlapky 1.015g, Lucíšek 1.000g, bílá kočička 980g a Myška 1.030g).  kocourkovi Bílé tlapky, protože zůstane u nás doma jako „tátův kocourek“, dávám jméno Orion … Ori a nebo také podomácky Oříšek. Je zvláštní, že od rozhodnutí, které kotě zůstane doma, se Lucíšek osamostatňuje, hraje si se sourozenci (je největší „agresor“), ale k odpočinku chodí do květináče, kde spává s mámou, a Ori naopak začíná chodit spát na noc za mnou, nechá se hladit a chytá mne za prsty drápky.  Dare je ke koťatům stále jemný, ale když se stane, že na něj Matylda vyletí na obranu kotěte, Dare už si to nenechá jen tak líbit:  následuje rychlá odveta a „packovaná“. Ovšem tlapa Dareho je nepoměrně větší, těžší a razantnější, než Matyldina, tak jakmile kočka dosáhne svého a kotě unikne psu z dosahu, i Matylda raději rychle volí zpátečku a schovávačku pod pohovku nebo na polici. Občas je z toho i malá honička obývákem… V počínajícím 9. týdnu absolvovala koťata prohlídku s prvním očkováním u naší paní veterinářky. Koťátka byla shledána nádhernými a zdravými, jen u Myšky se paní doktorce nezdál lehký šelest při poslechu, jakoby bylo kotě lehce nachlazené. I proto bude lépe, když Myška zůstane s námi. Domů jsme dostali pastu na 2. odčervení, kterou jsme všem podali o dva dny později.

Matylda si začíná s koťaty hrát, jako by se sama vrátila do dětských let – honí se s nimi po bytě i kočkuje. Ještě stále je občas kojí a neopomene koťata olízat na tvářích a ouškách.  Lucíšek s ní spí v noci v oblíbeném květináči na skříňce a ostatní koťata se aspoň na část noci stěhují ke mně do postele – stulené v mezírce si užívají bezpečí i mého občasného polaskání. Ve věku 9 týdnů váží 1.080g (Lucíšek), 1.110g (Ori), 1.050g („bílá“ kočička) a 1.100g (Myška). Kožíšky houstnou a srst se prodlužuje, tak musím začít česat, aby se zejména kocourkům netvořily smotky.  „Ragdolláci“ pomaličku tmavnou se zvýrazňováním znaků, u Oriho a kočičky se černé čumáčky začínají rozvíjet v temně čokoládové masky. Kočička je nádherně smetanová s velmi tmavými tlapkami, Oriho kožíšek začíná mít nádech do béžova (popř. oříškové barvy) a Lucíškovi se v krémovém kožíšku vykreslují tzv. modré znaky.

V půlce 10. týdne, v pátek 2.10.2020, se s Lucíškem loučíme, odjíždí do nového domova.  Ještě naposledy všechna koťata vážím (Lucíšek 1.170g), společný oběd i s mámou (na volání: „čičiči“ a poklepání miskami na dlažbu hned koťata letí, div se nepřerazí, a největší žrout Lucíšek jako první), pak poslední společné kojení a láskyplná očista mámy, poslední moje pochování. S pánem budou jistě výborně vycházet, když jsem viděla, jak spokojeně mu leží kocourek v náručí, bylo mi zřejmé, že ti dva skutečně k sobě patří.  Z loučení je mi moc těžko, ale tohle vědomí mi velice pomáhá. Mám slíbené zprávy i příležitostné fotky z nového Lucíškova života.

První slíbenou zprávu dostávám následující večer.  Lucíšek prý právě leží s pánem na gauči u televize a sledují v ní koně, již předchozí večer mu pán pustil na internetu myšky a Lucíšek se je snažil lovit.  Mám z té zprávy obrovskou radost a o milovaného kocourka již nemám strach…

Článek je rozepsán

Album fotek koťat od jejich narození vloženo na rajče: https://dariva.rajce.idnes.cz/…ka/