Maurii má koťátka
Tak se očekávaná koťátka naší kočičky Maurii včera večer (12.4.2019) konečně narodila. Čekali jsme je o dobrých 10 dní dříve. Celý problém byl totiž v tom, že Maurii zabřezla v době, kdy jsem byla po tři týdny v nemocnici. Doma vůbec nepoznali, že „má své dny“, koncem ledna nepřišla jednu noc vůbec domů, tak jsme předpokládali, že právě během téhle noci si zaskotačila s tím pěkným místním černým kocourem. Narození koťátek by pak připadalo na přelom března a dubna. Sice mne trochu mátlo, že neklamné první známky březosti – zvětšené bradavky se objevily až asi 2 týdny po mém návratu domů, ale tehdy jsem tomu nevěnovala zvláštní pozornost. Jak se blížil konec března, Maurii znatelně nabírala na šířce a pár dní před porodem již vypadala, jakoby spolkla dobře čtyřkilový meloun… Od posledního vážení nabrala 1,8kg. Manžel se smál, že se Maurii spíš otelí, než okotí… Tiše jsem doufala, že koťat nebude mnoho, ideálně tak 3 či 4 (Maurii sama byla ze tří) a že snad jen budou trochu větší. Nachystala jsem porodní krabici, ale Maurii si sama v posledním týdnu hledala to nejvhodnější místo a krabice se jí příliš nezdála.
A tak to včera konečně přišlo. Maurii se už ani moc nechtělo ven, držela se domu a procházela byt. Večer jsem na chvilku zdčímla v obýváku, když mne vzbudil manžel, že Maurii rodí. Vlastně ho upozornil Dar, ležící v kuchyni, jak natahoval krk a „špizoval“ do obýváku. Vyskočila jsem a viděla, že Maurii leží na zemi u pohovky a kousek od ní v jedné hromádce na koberci tři koťátka – již zbavená placent, čistá, olízaná. Dvě černá, jedno bílé. Bylo sotva něco po 21.15, porod musel jít velice rychle a lehce. Sotva jsem stačila koťata sebrat a přemístit do připravené krabice, když vidím, že Maurii rodí 4. kotě – bílé. Pomohla jsem jí s kotětem ven – než jsem se ho mohla pokusit zbavit placenty, byla Maurii u něj a rychlostí blesku placentu stáhla a sežrala. Kotě putovalo za sourozenci do krabice a Maurii hned skočila za nimi. Čistila poslední kotě a ta dříve narozená už zatím hledala „mlékárnu“. Než Maurii kotě dočistila, byla všechna tři koťata už přisátá ke strukům. Brzy poté se k nim přidalo i právě narozené kotě. Zakryla jsem krabici, aby měla Maurii s potomky klid, a spokojená, že jsou koťata nakonec „jen“ čtyři, dvě po mámě, dvě po tátovi jsem psala SMS kamarádkám. Chvíli po desáté večerní slyším z krabice pískání koťat – tak jsem ještě nakoukla, zda snad Maurii některé nešťastně nepřilehla … a přišel šok! Koťat bylo ještě o tři více, za posledních asi 25 minut, co jsem rodinku nesledovala, přišla na svět ještě 2 černá a jedno bílé kotě!! Sedm koťat … no nazdar! I ta posledně narozená byla zatím očištěná a dokonce přisátá u mámy. Maurii bude mít opravdu co dělat … a my po pár dnech také.
Ta hladkost celého porodu i rychlost, s jakou si koťata našla máminy struky, dávají dobrý předpoklad, že všechna koťátka jsou zdravá a vitální.
Koťátka jsem si lépe prohlédla a také zvážila až dnes. Ta tři bílá jsou zatím ještě čistě bílá, dvě holky a kluk, pokud budou po mámě do ragdollek, tak se začnou vybarvovat skvrnami až v příštích dnech. Ostatní 4 koťata, která po porodu vypadala černá, po uschnutí mají kožíšky tmavě hnědé až stříbřitě hnědé, tři kluci mají každý nějaký bílý znak na tlapkách, většinou bílé prsty na předních (po mámě), na zadních od ponožek po dlouhé podkolenky, jeden kluk má i bílý čumáček, další bílou špičku ocásku.. Jediná tmavá kočička je (aspoň zatím) bez bílých znaků. Ráno jsem koťata informativně zvážila. Nejslabší měla 77 a 80g, nejtěžší tmavý kluk 106g, dva další kluci (tmavý a bílý) 99 a 98g. Poslední 2 koťata (bílá a tmavá holka) vážila skoro shodně 86 a 87g. Mezi koťaty je sice viditelný rozdíl od pohledu, ale čilost, s jakou všechna hledají svoji „mlékárnu“ je bez rozdílu, takže i ta nejmenší jistě brzy manko doženou. Maurii snad bude mít pro všechny dostatek mléka.
Dnes už Maurii dvakrát během dne nasycená, opatřená a slastně spící koťata opustila, aby se nažrala, vyvenčila i trošku protáhla mimo bednu. Myslím, že jako máma má všechny původní kočičí instinkty. Byla se i podívat na své oblíbené loviště myšek hned vedle domu u bazénu, ale dlouho se nezdržela – díky domácímu zázemí stačí lovit granulky a maso doma z misek.
Tak snad bude z těch malých kočičích bytostí hlavně hodně radosti.
