Mína má koťátka
Mína - Miňonka, kočička, která nám nakonec také zůstala doma, si jaksi proti našemu plánu pořídila rodinu. Dnes ráno se jí narodilo 5 koťat.
Vůbec jsme nezjistili, že by se počítkem července mrouskala, ani Ori nějakým zvýšeným zájmem o ni nic nenaznačoval, tak jsme zjistili "katastrofu", když již bylo pozdě... Tiše jsem doufala , že snad otcem aspoň některých koťat je Ori a naše poloragdollky se posunou do 3. generace, ale všechna koťata jsou tmavá a černá, ani jediné bílé jako byla při narození jejich máma. Koťata jsem zvážila až navečer - jejich váha se pohybuje od 107g (nejdříve narozené celočerné kotě, u nějž jsem musela přerušit pupeční šňůru) po 125g tmavého kotěte se zvláštní světlotmavou maskou a světlým bříškem. Velmi podobné kotě se narodilo ještě jedno - pokud budou stejného pohlaví, budou se obě koťata docela těžko od sebe odlišovat. Pohlaví koťat jsem zatím nezkoušela zjistit - nejlépe zřetelné bude pozítří - dva dny po porodu.
Koťata se zatím mají velmi čile k světu a máma je na ně opravdu pyšná. Jen se přiblížím ke krabici s koťaty a nahlédnu dovnitř, Mína začne spokojeně příst a slastně se vyvalí na záda, jakoby mi chtěla svoji rodinku co nejlépe předvést. Vůbec jí nevadí, když některé kotě vezmu do ruky - v očích má naprostou důvěru.
Co se to vlastně narodilo tedy budu vědět pozítří. A pak pár dní čekání, zda některá z koťat nebudou po mámě dlouhosrstá - u jejich mámy i prarodičů to začínalo být zřejmé již kolem 3. týdne. Bába Matylda se narodila jako "obyčejné" fádní černé kotě a vyrostla z ní nádherná kočičí dáma. Tak se musíme nechat překvapit.
14.9.2021
Koťátka za ty dva dny od narození krásně prosperují, kupodivu se s váhou prakticky srovnala, u všech jsem navážila mezi 134 a 137g. Při kontrole pohlaví se zdá, že tři koťátka jsou kocourci (jeden černý, dva s maskou a světlým bříškem), a dvě kočičky. Už dnes ráno je patrné, že koťata mají husté, hebké kožíšky, tak začínám mít naději, že budou (a snad i všechna) dlouhosrstá. Před obědem, jak se začala zvedat teplota, si Mína koťata přemístila do boudičky škrabadla dále od okna do stínu a hlídala si je před vchodem do boudičky nebo i na plošé lehadle na škrabadle. Dokud jsem neviděla, jak pak leží v boudičce i s koťaty a kojí je, nevěřila jsem, že se tam všichni dokážou vejít. na noc jsem koťata přemístila do bedny, ale už ráno jsem je našla zase v boudičce škrabadla. Ostatní naše kočky se trojúhelníku s koťaty vyhýbají, musela jsem jim dát misky s granulemi a kapsičkami nebo masem na okna. Je to pro mne zvláštní, s Mínou se chovají jako jindy, ale prostor s koťaty respektují.
19.9.2021
Koťatům začíná druhý týden života. Kožíšky houstnou, prodlužují se a koťátka se světlou maskou jsou zcela zřejmě "mouročerná". Vypadají velice zajímavě. podobná jsem ještě neviděla - světlá barva je světlounko šedá, na světlých částech bříšek kropenaté tečky, nožky s černými resp. temně hnědými proužky. Navečer jsem je po návratu z tábora s Darem zvážila a nestačila se divit ... za ten týden se jejich váha takřka zdvojnásobila. Černá koťata měla takřka shodnou váhu 190 a 191g (přestože jedno z nich by měl být dle všeho kocourek), "mouratá" vážila 193, 204 a 295g. V úterý pak první kotě potevírá oči, následující den již mají otevřené oči všechna koťata. Začínají se rozlézat po bedně. Ve čtvrtek navečer nám máma Mína přichystala pořádné překvapení: když se vnučky přišly podívat na koťátka, zjistily, že jsou v bedně jen 3. Jdu se přesvědčit a opravdu - dvě koťata chyběla a já je neviděla ani venku vedle bedny nebo v budce škrabadla! Kde jsou...? Nakonec jsem koukla do kočičího záchoda vedle bedny - byla tam! Záchod byl naprosto čistý, nepoužitý, a koťata spala schoulená k sobě. Raději jsem je prohlédla, zda nejsou nějaká neduživá, jestli je snad máma "nezapudila" a neodložila, ale nic zvláštního jsem neshledala. Když jsem je dala k ostatním do bedny a máma pak po chvíli přišla, krmila se obě se sourozenci jako jindy.
26.9.2021
Uplynul další týden. Koťátka skvěle prospívají a rostou "do krásy". Občas se snaží zkoušet stavět na nožky, ale zatím se po bedně (a mámě) jen plazí. Většina má kratší, silné, kuželovité ocásky po svých šlechtěných předcích, jen jedno černé kotě je s delším a tenším ocáskem. Při novém vážení večer mají obě černá koťata stále takřka shodnou váhu 281 a 283g, jeden "mourek" je nejslabší z vrhu s 270g, naopak oba druzí vedou "tabulky" s 298 a 287g. Už se mi sotva vejdou do dlaně.
3.10.2021
Koťata již mají všechna otevřené oči a začínají rozeznávat svět. Nožičky jsou stále ještě velmi vratké, ale sílí každým novým dnem. Ke konci 4. týdne života již dokážou samy vylézt i zase vlézt zpět na nerušené spaní do své krabice a začínají pobíhat svým vyhrazeným prostorem v proskleném trojúhelníku obýváku. Před krabici jsem jim položila na dvojito složenou psí termodeku, kterou si koťata velice oblíbila, a během dne na ní spí v obvyklém chumlu jedno přes druhé. Máma Mína kupodivu je hodně s nimi, ven si chodí vyběhnout jen zřídka, a stále poctivě kojí několikrát za den a zřejmě i přes noc. Dvě z koťátek již jsou zřetelně mourovatí s tmavším hřbetem, třetí kotě je dlouhosrstý, huňatý kocourek s mouro-černým zbarvením. Koťata začínají být zvědavá i toužící po doteku, jakmile se objevím u přepážky v obýváku, aspoň část z nich okamžitě běží s čímsi jako mňoukáním blíž ke mně a nechají se pochovat.
10.10.2021
Naše koťata načínají 5. týden života. Již si začínají (zatím velmi nesměle) hrát jak s máminými tlapkami, tak spolu. Dnes jsem sundala víko z neužívané kočičí toalety (pro Mínu) přímo v trojúhelníku a černomourovaté kotě jako první toaletu použilo - docela samo, instinktivně i s pokusy o zahrabání vykonané potřeby. Během chvilky toaletu použila i další dvě koťata. Pak jsem zkusila dát do misky trošku 10% jogurtu, maličko rozředěného tučným mlékem ... a moureček, můj miláček, přišel k misce a začal jogurt sám lízat. V příštích dnech dostanou jogurt opakovaně, koťata jsou již ve věku, kdy by se měla naučit přijímat tuhou stravu a žrát sama. Tentokrát jim nebudu nijak pomáhat - jsem zvědavá, zda se to i ostatní koťátka naučí sama popř. to odkoukají od mámy. Ale Mína zatím je strašně žravá a k misce s jogurtem nebo masovou kapsičkou (natož k masu) je nepouští.
23.10.2021
Koťata již žerou sama a prostor trojúhelníku obýváku jim začal být malý. první úspěšné pokusy o překonání bariéry udělal Huňáček (tak jsem pojmenovala huňatého kocourka), a netrvalo ani dva dny, kdy si jako nic přelezla přepážku i ostatnáí koťata. Dala jsem jim aspoň prozatímní jména - Moureček, Mourinka, Černoušek a Číča, huňáčka nazýváme domácky Huňďa. Právě on zůstane určitě doma a s ním i černá kočička. Oba jsou velice přítulní a chovají se skutečně "jako doma", zřejmě se také narodili právě pro nás.
30.10.2021
Koťata dovršila 7. týden života a je jich plný byt. Musíme chodit zvlášť opatrně, abychom na některé nešlápli. Již reagují na volání k jídlu, jak mne vidí s miskami, letí jako o závod, jen aby byly u nich první. Čička, když má hlad a máma (Mína ještě stále kojí) není v dosahu, přijde za mnou, postaví se přede mne a s žalostným mňoukánám na mne kouká, kde že jsem s tím jídlem... Na noc se mi všechna koťata sejdou v posteli a spí vedle mne, někdy i s mámou. Měli jsme už šest vrhů koťat, ale takhle příchylná nebyla žádná jiná. Dare je k nim stále hodný a jemný, i když občas neodolá si některé kotě jemně požužlat v kožíšku. Koťata si to často nechají líbit a když odběhnou, mají slušně oslintané kožíšky. Máma Mína na to jen v poklidu kouká a nijak nezasahuje. Také nemá proč - koťata zatím neměla žádnou potřebu volat mámu o pomoc. Pomalu se blíží čas, kdy se koťata poprvé podívají ven a pak snad část z nich i do nových domovů.
11.11.2021
Dnes jsme se rozloučili s Mourečkem a Mourinkou. Odešli spolu ke kamarádce, kde se budou mít moc dobře. Lepší domov bych jim opravdu nemohla přát. Budou bydlet na hájence, doma, jak trošku povyrostou s běháním po venku, jak budou chtít. A o dobré papání také není nouze, V novém domově se rozkoukali během dvou hodin a v noci již se tulili k nové paní. Prý jsem jí nedala koťata, ale ˇďáblíky... Má je moc ráda a já jsem šťastná. Již musíme vyřešit jen nový domov pro černého kocourka. Známý, který si o něj řekl, by jej ale chtěl až po zimě s bydlením pro kotě výhradně venku.
Koťata už doma běhají a skáčou v podstatě všude, ničeho se nebojí, jen starší generace jejich příbuzných je na ně občas dost nepříjemná - když se kotě příliš přiblíží a nebo chce něco sebrat z misky dospělých koček na okně kuchyně, dostane tlapkou slušnou facku, provázenou vrčením. Ale jak jsem mohla vidět, drápky jsou na tlapce zatažené, tak jde jen o takový výchovný šťouch. Orion už se koťat přestává stranit, zase chodí za mnou si udělat pohodlí, a koťata občas udělají pokus o hru. Té hry se chytá jejich máma Mína, začíná se s nimi divoce honit po bytě a občas se i prát. Výchova musí být... Jen je zvláštní, že Mína jako vůbec jediná naše kočka, nemá zájem moc chodit ven a neloví myši. Ostatní mámy našich koťat včetně Matyldy a před ní Maurii své potomky myšima zásobovaly od asi 5 týdnů koťat, aby se koťata naučila lovu. Svoji první myšku chytila a zakousla Matylda již ve 4 měsících. Mína nic. Tak snad aspoň její děti budou lovit a postarají se tak o přemnožené hlodavce. Matylda už v zahradách zlikvidovala kromě pár desítek myší a hrabošů (a 1 krtka) i několik krys.
17.11.2021
Ráno ještě skoro za tmy jsem šla jako obvykle na zahradu zkontrolovat teploměr (ještě nemám sklizené na zimu všechny teplomilné rostliny) a na tu chvilku nechala otevřené dveře ven. Koťata dosud jen zvědavě stála v nich a dál na terasu se neodvážila. Byla jsem zpět po půl minutě, zavřela dveře a nachystala snídani našim kočkám. Mína i černá čička už na mne nedočkavě mňoukaly. Dare zůstal venku na terase a cosi lovil u stěny domu, pomyslela jsem si, že asi obvyklý balonek, a nechala ho tam. Donesla jsem misky s masovou kapsičkou do obýváku a zavolala koťata na jídlo - jedno černé kotě totiž už zatím bylo na okně kuchyně a snažilo se ukrást něco z misky Myšce. Mína s koťaty jako obvykle letěli se mnou a hned do misek, ale jedno kotě mi chybělo. Když nepřiběhlo ani po chvilce, šla jsem se podívat, zda nezůstalo v kuchyni u misky na okně, ale z ní snídala Myška. Kouknu ven a pod sušákem na prádlo pár metrů od domu vidím Dareho a mezi jeho packami pohřešované černé kotě. Když jsem na Dareho zavolala, velice opatrně si chytil kotě za kožíšek a zvedl jej v tlamě. Tak opatrně, že kotě se nejen nesnažilo utéci, ale ani neprotestovalo. Byl to kocourek, trošku se klepal zimou, ale kromě maličko uslintaného kožíšku mu nic nebylo. , Odnesla jsem ho domů a jen se ocitl u misky, bylo zase vše v naprostém pořádku. Dare je ke koťatům skutečně neobyčejně jemný.
