Přišli jsme o Lucíška II
Lucíšek II. byl pro nás všechny tím nejhezčím a zaroveň i nejmilejším kočičím členem naší rodiny. Mírný, přítulný, naprosto nekonfliktní. Za svůj pouze 15 měsíců trvající život si vytrpěl hodně strastí i bolestí, ale přinesl nám přesto spoustu radosti. Byl to právě on, kdo nám pomohl svojí příchylností a empatií překonat těžké období prázdnoty po Darově odchodu a překlenout dobu čekání na Dareho. Když už vše vypadalo konečně zase v nejlepším pořádku a my už skutečně každou chvílí čekáme jeho koťátka s Matyldou, přišel konec. Přestože byl Lucíšek při přebíhání silnice i při pouhém zvuku motoru auta velice opatrný, srazilo jej při přebíhání ze zahrad na pole, kde pomáhal likvidovat hraboše, auto. Je pro mne jedinou útěchou, že aspoň netrpěl, byl okamžitě mrtvý. Našli jsme ho až po 2. noci, kdy se nevrátil domů, a uložili k Darovi. Moc nám chybí.
