Argo a spol.

Již v prvních dnech 5. měsíce začal Dare zřetelněji línat a na jeho dosud plyšovém kožíšku se objevil typický hřbetní pruh „dospělácké“ srsti. Zprvu jsem si jej ani nevšimla, až při pohledu na slunci byla vidět jiná, ostře černá lesklá srst, jakou jsem znala u Dara.  U Dareho to ale přichází postupně a mnohem později (Dar, když k nám ve svých rovných 4 měsících přišel, byl už plně přesrstěný, po nějakých zbytcích plyše ani památka). Daremu se také začínají prodlužovat chlupy na spěnkách v typické praporky a prodlužují se i  na ocásku.

Ve čtvrtek hned prvního týdne (4.6.) vypadl Daremu při hře (přetahoval se se mnou o míček na provázku) dolní řezák (Dare ho spolkl). Myslela jsem si, že jde o vůbec první vypadlý mléčný zoubek, ale při pečlivé prohlídce zubů jsem zjistila, že mi začátek přezubování úplně unikl! Horní řezáky s výjimkou obou krajních už totiž jsou zjevně trvalé. Ostatní zuby včetně všech špičáků jsou ještě mléčné. Zřetelně vyboulené hrbolky na obou čelistech již jsou s prořezanými špičkami stoliček nahoře.

Pokračujeme ještě i v další socializaci – bereme Dareho sebou na nákup do Hornbachu. Po domluvě u vstupu bez náhubku (do toho, co máme, by se vlezla celá Dareho hlava). Dare je neskutečně hodný a suverénní, nejprve se chce pozdravit se všemi lidmi, které míjíme, ale pak zjistí, že jich je prostě moc, a tak tahle lekce přináší kýžený výsledek. Přátelské štěně už si všímá jen těch, kteří si všímají (a chtějí pohladit) jej.

Musím přiznat, že i když jsem poznala od našich hovíků různé rošťárny a kulišárny, přece mne Dare dokáže překvapit. Je hodně žravý a nevynechá žádnou příležitost, jak se přidat k našemu jídlu a o nějaké to sousto nás „pumpnout“. Polední jídlo mu dávám zároveň se svým obědem,  položím mu misku na zem a pak rychle jíst, než stačí Dare přijít, dělit se o moje jídlo (no ano, jsem v tomhle měkká, podělím se). Ovšem teď už tahle moje strategie jaksi nefunguje. Dare sice strčí do své misky nos a trochu sežere, ale jen do chvíle, než si sednu ke svému talíři … v tu ránu nechá svoji sotva načatou porci a mžikem oka je vedle mne. Ví moc dobře (i ze cvičení se saháním do misky) že mu z jeho misky nic neujím, ale on by váháním o to moje jídlo zatím přišel! A tak si jde dojíst svůj oběd až poté, co sníme můj…

Kolem začátku 2. týdne 5. měsíce Dare už konečně přestává kousat, sice je stále ještě občas "protestant", ale už mi jen drbne nesouhlasně do ruky s protestným štěkáním. Ostatně toho štěkání využívám k naučení povelu „štěkej“ - občas se nám to i povede.  Přebytek Dareho energie řešíme trošku divočejším hraním – venku házíme větší gumový  míček na šňůře s následným přetahováním se o něj, doma si mohu sednout do křesla a poslat Dareho pro hračku  - už ví, že si má donést uzel na přetahování, který mi chvílemi nechá v ruce (nádherně už zvládáme povel „pusť!) a pak pro něj běží hozený o pár kroků dál.

A jak roste? Stále ještě v maxipsa. Vážili jsme hned v počátku 5. měsíce (2.6.) při návštěvě naší paní veterinářky pro odčervovací tablety. Když jsem se podívala na váhu, málem jsem se vyvrátila. Dare totiž vážil ve 4 měsících a 2 dnech neuvěřitelných 24,4kg! Aniž by byl shledán nějak „macatějším“ – prostě byl zase „akorát“. 10.6. (třetina 5. měsíce) jsem ho po pár dnech zase změřila mezi dveřmi. Dare už se naučil u futer pěkně stát, tak jsem ho zvládla změřit sama ... 55cm! 

Uvažujeme o účasti na Dareho 1. výstavě, tak jsem vzala na zkoušku Darovo výstavní vodítko a začala cvičit na předvedení. Daremu se vodítko zdálo bezva na hraní, byl trochu boj mu jej přitáhnout, chtěl ho žvýkat celou dobu "předvádění", ale nějak jsme to zvládli. Máme do výstavy ještě 2 a půl týdne, tak se to doufám zlepší.

2. sobotu června si Dare zase jednou „vybral“ pořádně zlobivý den. Začalo to hned ráno. Trhala jsem první kuličky dozrálého muchovníku a kyblík, do nějž jsem drobné kuličky dávala, jsem si položila hned za záda na přístřešek čerpačky bazénu.  Ohýbám větve keře, trhám sladké kuličky a po paměti je dávám za sebe do kyblíku … když nahmátnu Dareho čumák!  Všetečné (a mlsné) štěně se dokázalo nepozorovaně přikrást a jednoduše se z kyblíku obsloužit. Jen o hodinu později, když se sundalo a dalo prát ložní povlečení, najednou vidím, že Dare běží kuchyní ven z domu a vleče za sebou z ložnice (manžel zapomněl zavřít dveře) manželovu pokrývku. Křikla jsem sice, „Dare, co to máš? Fuj, pusť!“ ale než jsem se dostala ze dveří aspoň na terasu, byl Dare s pokrývkou venku, deka hned u terasy v trávě a Dare se na ní nadmíru spokojený uvelebil… Aspoň že ji bez problémů vydal zpět. Poslední kousek mi provedl večer – šla  jsem se osprchovat do sprchového  kouta .a položila si zatím ručník na vanu. Vyjdu hotová ven … a ručník nikde. Našla jsem ho pak venku na zahradě pod sušákem na prádlo … s pořádnou dírou uprostřed. A to jsem si ráno říkala, že se Dare zklidňuje.

O 2 dny později má dare 4,5 měsíce. „Úhoří“ pruh nové srsti na zádech se rozšiřuje, už je takřka přes celou délku zad, dorostly horní a vykoukly dolní krajáky  předních zubů, protlačily se dvojice hlavních stoliček (M1, M2). Štěněcí špičáky jako jehly zatím drží, i střední dvojice řezáků dole. Nové zuby se mi zdají obrovské, ukazují na pořádně velkou tlamu v dospělosti.

Jdeme na poslední cvičení štěňat před prázdninami. Přece jen již jsou vidět jakés takés výsledky. Dare si střídavě hraje se všemi štěňaty, střídavě cvičíme (a daří se nám) a  dostáváme úkoly na prázdniny.  Dare prý už je zřetelně štíhlejší, ale ještě by to prý chtělo další kilo dolů a bude to perfektní (štěňata vlků a dalších psovitých v přírodě jsou hubená, mají tak silnou motivaci k učení se). Je pravda, že jsem Daremu ubrala v posledních dnech trochu jídla, hlavně z mléčných výrobků (tučný tvaroh, jogurt – má jako pamlsky a odměny kousky tvrdého sýra) a večerních příloh (na hlodání k lepšímu prořezávání zubů dávám Daremu k dispozici  pár kousků tvrdé celozrnné bagety nebo chleba) … snažím se, aby strava štěněte zůstala vyvážená. Večer po cvičáku (ještě před večeří) Dareho vážím… rovných 26,0kg.  Míra v kohoutku zůstala stejná 55cm. Jsem s tím ale velmi spokojená. Uvidím, jak nás zhodnotí paní rozhodní za 2 týdny na Dareho první výstavě.

Nevím, zda to bylo lehkým zmenšením porcí oběda a večeře  nebo Dareho všežravostí, ale hned další den se ke mně Dare přidal k zobání na muchovníku. Utrhla jsem mu z vršku keře pár zralých lahodných kuliček a pak nějakou i zespodu. Dare tak zjistil, že na dolních větvích, v dosahu jeho čumáku, jsou také ty skvělé sladké kuličky a už se obsloužil sám. Z počátku trhal všechny, i ty málo zralé, ale buď zjistil, že ty malé světlé (zelené) ještě nejsou ty dobroty, co měl ode mne, nebo se mu jen hůře trhaly, a začal vybírat z těch větších červených.  Jen o chvilku později zjistil, že je tu i druhý keř (trošku pozdější olšolistý s méně lahodnými plody), na němž také hned dole dozrávají první kuličky. Tak bylo po pár minutách posklízené vše, na co Dare dosáhl a co se už dalo jíst… To štěně mne opravdu nepřestává překvapovat.

Jen o 2 dny později, uprostřed týdne (končící 20. týden Dareho života), se dostal Dare do velmi rozverných dní a přes cvičení, procházky, hraní si a blbnutí se mnou i s vnučkou je neustále přebitý energií.  Cupuje na kousky skoro cokoliv (plastového, papírového, hadrového), k čemu se dostane „a není to přibité“. Odnášejí to hlavně plastové kelímky a květináče případně papírové krabice, utěrky, kapesníky, froté ručníky.  Už jsem raději nechala venku nějaký ten poškozený plastový květináč a kelímky po rajčatových sazenicích na výhoz, aby se měl Dare čím bavit (samozřejmě má i tohle zakázané, ale má velkou radost z toho, když zakázané věci sebere a já se zlobím)… uchrání mi to tak spoustu ostatních nádob, které by se nejspíš brzy staly Dareho předmětem zájmu.  Ovšem ve středu, když jsem pracovala na zahradě na vinné révě, Dare dělal vše možné, abych se musela věnovat jemu.  Vytahával vylámané výhonky  z koše,  kam jsem je házela, odkousal kus vrchní části plastového lavóru na vodu před roky neužívanou psí boudou (po Argovi) a nakonec rozcupoval kus ochranné izolace na trubky … Z vynadání ani potrestání si vůbec nic nedělal. „Korunu“ tomu zlobení nasadil další den. Od rána pršelo, ven se vyběhl jen vyčurat a vypadal, že spí, tak jsem ho nechala v bytě, jen zavřela dveře i do koupelny, vytáhla si z mrazáku několik peciválků na oběd (malé hutné vdolečky, z kynutého těsta, smažené na sádle na pánvi) a odběhla si o patro níž do kanceláře. Když jsem se asi po půl hodině vrátila, jen jsem polkla: v kuchyni roztrhaná papírová krabice s vytříděným papírovým odpadem, v obýváku na kousky plastová taška na opakovatelný nákup a co horšího: uprostřed kuchyňské  linky jako vymetený talířek, na němž se mi rozmrazovaly peciválky… Byla jsem bez oběda. Když jsem (po vynadání za tu cuckovou spoušť v kuchyni a obýváku) ukázala Daremu ten prázdný talířek s dotazem, kde to je,  Dare jen koukl do země a rychle se mi klidil z dosahu. Šla jsem s talířkem za ním,  vynadala mu do darebáků, že to je fuj, sežrat paničce oběd. Dare moc dobře věděl, že tohle už opravdu přehnal, ale na slovo „fuj“ spojené s tím, co bylo na talířku, po mně loupl očima a výmluvně se olízl, jakoby říkal: „kdepak fuj, já si tak skvěle pochutnal!“ Svůj oběd již nedostal a z mého náhradního oběda tentokrát také nic. Takhle žravé a umanuté štěně jsme opravdu ještě neměli.

V sobotu téhož týdne jsme Dareho poprvé vzali sebou na návštěvu příbuzných u Jihlavy. Ještě jsem se o tom nezmínila, ale Dare na rozdíl od obou našich předchozích psů má trochu problém s cestováním autem. Nejprve se mnou jezdil na zadním sedadle při poměrně krátké cestě na druhý konec Brna na cvičák a zpět, ale pokaždé byl při tom trochu problém, dostat jej vůbec do auta, a pak celou cestu na cvičák kvílel a vrtěl se,. Zpátky už to bývalo lepší.  Napadlo mne jediné vysvětlení: ta cesta z rodného domu spolu se 3 sestrami, rychlé předání do v podstatě cizí náruče na hranicích a pak další cesta už „osiřelého“ štěněte v jiném autě do nového domova v Darem zřejmě zanechala kdesi hluboko silný stres a možná i strach, že auto znamená další loučení se s rodinou a nové neznámo… V počátku měsíce musel manžel jedno odpoledne nechat auto sotva čtvrt kilometru od nás na parkovišti obchoďáku, tak když pro ně navečer šel, vzal Dareho sebou a vezl jej tu asi minutu poprvé vzadu v kufru auta. Bez nejmenšího problému. Tak jsme tak Dareho vzali i na poslední předprázdninový cvičák. Do kufru tehdy docela ochotně naskočil sám, ale během cesty tam začal zase kňourat a pokoušel se dostat přes dělící mříž do auta k nám. Tak tahle první delší cesta byla už docela slušným testem a pro Dareho zároveň i další zkušeností s autem s neobvyklým výletem.  Začátek cesty nebyl moc nadějný – nejprve delší přemlouvání dareho ke skočení do kufru, na dálnici pak zase obvyklé „zpěvy“ se snahou dostat se ven, ale jak jsme jeli dále, Dare se zklidňoval a po vyskočení z auta na místě si návštěvu docela užíval.  Byl až nečekaně hodný – pomazlil se s příbuznými, proběhl se s manželem na procházce a po obědě si v klidu zdříml na své dece u stolu v kuchyni. Cesta domů pak proběhla už naprosto v klidu, Dare jí dokonce víc než půlku (na dálnici) prospal. Tak pevně doufám, že to bude jen lepší a lepší a časem se bude Dare do auta také těšit.

V poslední červnovou neděli jedeme na Dareho 1. výstavu. Trénujeme na ni sice na výstavním vodítku, ale určitě na něm vystavovat nebudeme, to je až pro pozdější dobu. O výstavě píši samostatný článek.

Hned další den po výstavě se začaly Daremu uvolňovat další mléčné zoubky a během pár hodin jsem mu vytáhla  hned tři P3 – na jejich místě už trčely špičky těch trvalých. Prorostly už oboje P1, z mléčného chrupu se ještě drží (a dosud pevně) všechny 4 špičáky.

Dare už má 5 měsíců. Strašně rychle to letí... Tak jsme (30.6.) zase vážili. Manžel mi pomohl Dareho zvážit (podal mi ho do náruče, když jsem stála na váze) a také změřit. Dare váží v 5 měsících 28,4kg a měří 58cm... i výškou se dostal poprvé dokonce nad tabulky... Tuhle výšku měl Dar až někdy v 7 měsících... 

Už přece jen aspoň trošku víc cvičíme poslušnost, pokud Dare nevidí psa (popř. nás nemíjí cyklista), už mne ani na běžném vodítku netahá a mohu si ho dovolit pustit na ulici na volno... což je docela úleva. Zatím si mne ještě hodně hlídá, což je také dobře.

1.7., v počátku Dareho 6. měsíce, poprvé zkoušíme také stopy. Jen doma na trávníku zahrady, krátkou (jen něco přes 10m) a silně pamlskovanou štěněcí stopu. Dare je úžasný, princip pochopil na prvních třech metrech a krásně se pročichal (a „prozobal“) až na její konec. Stopu si teď častěji zopakujeme (bude to téma pro další samostatný článek o úvodu stopařského výcviku) a doufám, že také s dobrým výsledkem.

4.7. jsme se zašli podívat s Darem na cvičák, kam jsme chodívali již před lety na základní kurzy poslušnosti - nejprve syn s Argem, pak já s Darem.  Dare byl moc hodný a při výcviku bylo znát, že jsme už hodně potrénovali jak na štěněcí školce na Zetoru, tak i sami „za domácí úkol“. Nijak jsme nezaostávali za účastníky a v některých cvicích byl Dare dokonce nejlepší.  Nešla nám jedině kladina, kterou jsme zkoušeli poprvé – Dare z ní měl zřejmý respekt, tak máme její nacvičení za domácí úkol.  Začali jsme s ním o dva dny později – postavila jsem kratší náběh ze 3 propojených prken na terasu a netrvalo snad ani 10 minut, když Dare už vyběhl i seběhl po něm na terasu a zpátky. Přidali jsme 2. delší fošnu s nižším sklonem, tak můžeme střídavě trénovat na obou. V týdnu se přidá nízká lavička, na níž se naučil zdolávat kladinu už Dar, tak věřím, že i Dare si tuhle překážku rychle osvojí a zamiluje stejně, jako jeho děda.

O dva dny později jsem kontrolovala stav Dareho zubů – všechny 4 P1 jsou již venku a vedle horních mléčných špičáků se derou ven jako poslední trvalé zuby oba nové špičáky. Jen v dolní čelisti jsou dosud pouze ty mléčné, zatím bez náznaku prořezávání těch trvalých.

A ta vůbec nejlepší zpráva: Dare se zklidňuje a při cvičení začíná stále ochotněji spolupracovat. Myslím je to hlavně díky našim stopám, kde ho mohu vést jako ta zkušenější a „více vědoucí“ . Dare také začíná i na vycházkách mnohem více procvičovat nos v prozkoumávání terénu, než tomu bylo ještě třeba byť jen před týdnem.

...

V půlce července bylo Daremu už 5,5 měsíce, tak jsme ve středu 15.7. zase vážili a měřili. Dareho změřit mi pomohla Eva, která se opět stavila na návštěvě, pohrála si s Darem a osobně si jej trošku pocvičila. Měla jsem radost, že s ním byla velmi spokojená, za pamlsky Dare cvičil velice ochotně… Eva zkontrolovala i zuby a potvrdila mi, že Dare má skutečně již kompletní chrup včetně stoliček M3, Zatím jen ten 1 mléčný špičák tam ještě stále drží, ale už se začíná viklat. Daremu jsme naměřily výšku 60,5cm a odpoledne pak s manželem navážili 32,5kg (což je oproti tabulkám o vcelku astronomických 3,5kg více!). Dare ale je akorát,  oproti tabulkovému průměru výšky je 1cm nad ním. Jestliže má spoustu věcí po svém dědovi Darovi, tak velikost a mohutnost (… a žravost) zřejmě zdědil po své prabábě z tátovy strany Elišce. Ale to vůbec nevadí, aspoň zase budeme mít doma pořádný kus psa. Mohutní psi (a konec konců i lidé) jsou obvykle klidnější, vyrovnanější a s jakýmsi nadhledem vůči těm menším.

Ten mléčný špičák se mi podařilo vytáhnout o 2 dny později.  Byl už nejvyšší čas, nový zub začínal narůstat nakřivo směrem k řezákům. Zatím ještě není usazený, tak zkouším vícekrát denně o jeho drobné rovnání.  Zda se přece jen srovná sám ukážou nejbližší dny. Zatím to vypadá na dobré cestě.

Už se také plně dokončila výměna srsti a ta nová je zářivě černá, silná a jak se pomalu prodlužuje, vytváří pěkné vlnky, jak požaduje standard.

...

Dva dny před dovršením Darova půl roku se naší kočičce Matyldě narodila už netrpělivě očekávaná koťátka.  Pro Dareho jsou občas zamňoukající tvorečci (za nízkou přepážkou v části obýváku) něčím novým a neznámým. S tichým pískáním po nich nakukuje a Matylda k němu přiběhne, aby se mu otřela nad přepážkou o čumák, jako že je vše v pořádku, a nebo aby jej vyfackovala, když má pocit, že by Dare chtěl přepážku překonat a jít se podívat na bednu s koťaty z blízka.

V sobotu 1.8., kdy Dare načíná 7. měsíc svého života, jsme Dareho opět změřili a zvážili. Od našeho měření před 2 týdny prakticky nevyrostl, je na výšce asi 61cm a fous, zato kila šla pořádně nahoru  - 35,6kg... což je celé 4kg nad tabulkami průměru výška tab. je 62cm. Dare je opět lehce přestavěný v zádi, tak se mohu těšit, že se snad v nejbližších dnech trochu vytáhne i v předních.

Těším se na stopy, které jsme v uplynulých dvou týdnech zcela vypustili. Už nám sklidili a zorali obě pole, na nichž jsem léta cvičila s Darem (dědou) tak si budeme moci vybrat, kam pak jít. Po lijácích , které mají ještě zítra pokračovat, se pole krásně slehne a nebude prášit. Dare tak pozná zase něco nového.

První stopu na podmítnutém poli s kusy stébel řepky jsme zkusili udělat již o dva dny později. Pole se lepilo, hodně jsem se bořila a stopa tak byla doslova jako dálnice, ale byla jsem tomu ráda – Dare tak mohl kontrolovat i zrakem, jak stopa vypadá, a chytré štěně si tak dokázalo ještě lépe spojit pach stopy s otiskem i hustě kladenými pamlsky.  A já měla skvělou kontrolu, zda Dare skutečně čichá do každé šlápoty. Stopu jsme zopakovali o dva dny později, kdy už bylo pole suché, já se tolik nebořila, nicméně otisky byly stále velmi dobře patrné. Daremu už jako pamlsky do stop granule (byť pamlskové) nestačily, nevšímavě je přecházel a po stopě spěchal, že jsem ho měla co brzdit, … bylo zřejmé, že kousky sýra, které byly místo pamlsků (a z hlíny po pravdě docela svítily na dálku), už hledá spíš zrakem a zcela stejně sleduje i stopu. Takhle by to tedy nešlo! Tak jsem musela znovu změnit pamlskovou strategii a konečně se trefila – vařená kuřecí srdíčka, dělená na 2 až 4 kousky, byla tím pravým. Stopu už jsem mohla začít protahovat a pamlsky ve šlápotách silně ubírat, aniž by Dare ztratil chuť pozorně stopu sledovat, čichat prakticky do každé šlápoty, ať tam kousek srdíčka byl či ne, a pečlivě si  vyzobávat odměnu.  Bylo úplně jedno, jaký tvar stopa měla – i když obloučky či vlnky nutily Dareho k přesné práci s pomalým postupem bez chyb.  Největším problémem bylo pouze dusno, když jsme jednou vyrazili na pole trochu později. Zato další den, když jsme si naopak přivstali, mohla být i bezmála sto kroková stopa klidně o půlku delší – Dare si ji užil a proběhl si její značnou část od nášlapu ještě jednou, aby si vysbíral náhodou přešlé pamlsky.  Nechávám ho, i když by se to obecně nemělo – Dare se tím utvrzuje v radosti ze stop a je to pro něj i součást odměny. Ve 2. týdnu srpna už jsme věnovali stopám čtyři rána v 7 dnech. Dare se na stopu těší – je to součást ranní procházky, hra i luxusní snídaně… zvláště, pokud někdy srdíčka nahradím kousky voňavého pečeného masa.

Ze štěněte nám Dare dospěl v dorostence.

V sobotu 15.8. měl Dare 6 a půl měsíce, tak jsme zase měřili a vážili. Dare už skoro neroste, teď je ale zcela zjevně přestavěný, výška v kohoutku 62cm, ovšem váha... rovných 37,0kg! Je jako válec! Díky mojí mámě, která jej přikrmovala z každého jejich oběda a občas i večeře, o sušenkách ke kafi a pamlscích, rozhozených do trávy, aby se chviličku zabavil, ani nemluvě.  Jen pro názornost: v pátek máma povídá, že Daremu na oběd moc nedala - a pak z ní vylezlo, že "jen" 1 a půl kynutého knedlíku s ostružinami a tvarohem, politého máslem (mimo běžného lehkého oběda, co měl ode mne!!!) Mně stačily tyhle knedle na oběd dvě... No jo. Máma o den později s otcem odjela domů, tak teď má Dare krušnější (tedy hladovější) časy.

V sobotu chodíme na cvičák, aspoň trošku pocvičit poslušnost, ale hlavně si pohrát s dalšími psy  V týdnu pokračujeme na stopách, Většinou na poli, ale po dalším vydatném dešti jsme si díky laskavosti sousedů mohli udělat stopu u nich na trávníku v kousku ovocného sadu.  Tady jsem se vrátila k pamlsku z kousků sýra, který je na krátké trávě lépe vidět (pro mne) a já tak mám dobrou kontrolu, kudy přesně jsem šla.  Pro štěně – vlastně už dorostence je i to střídání terénů jistě náročné, ale Dareho to baví a skvěle to zvládá. 

V pondělí 31.8. dovršil Dare 7 měsíců. A tak jsme opět měřili a vážili. Měření potvrdilo, že Dareho růst (alespoň v kohoutku) se takřka zastavil, naměřili jsme pouhých 62,5cm. Tentokrát už ale ani váha neposkočila nijak zvlášť dramaticky – Daremu jsme navážili 39,1kg.  Na druhé straně: tuhle váhu, dokonce o 1kg nižší, měl děda Dar jako 15-ti měsíční junior s výškou 65cm. Snažím se Dareho nepřekrmovat, ale kromě velmi pevné kostry se širokým hrudníkem a pěkně se rozvíjejícím předhrudím bude na Darem přece jen nějaké to deko (nebo možná i kilo) navíc.

...

Počátkem září jsme vyrazili na 4 dny na Slovensko do Staré Myjavy na třídenní výcvikový tábor SHK a výstavu. Jak se nám dařilo a líbilo píši ve zvláštním článku těchto stránek: https://argoaspol.estranky.cz/…tml.

Dare v počátečních dnech září již zřetelně brzdí svůj růst a spolu ním i jeho váha také  nestoupá tak rychle. V půlce měsíce váží při bezmála 64cm výšky 40,3kg., o deset dní později u pí veterinářky 40,8kg. Mám ho na váze plné ruce a zřejmě je to naposledy, co jej mohu ještě zvážit sama. Je potřeba s ním denně pracovat, jednou týdně (v sobotu) se dostaneme na cvičák, opakujeme si každý den poslušnost doma při vycházkách i v kuchyni před večeří, ale na stopy se díky deštivému počasí příliš nedostaneme – a bylo by to velice potřeba. Dare zřejmě brzy naběhne do puberty, začíná být zoufale neposlušný, už ho musím vodit z domu na flexi vodítku, jinak, jakmile uvidí na ulici psa a nebo i zajímavou osobu, najednou "nevidí - neslyší" a zdrhne mi za nimi. Problém je, že na rozdíl od Dara Dare perfektně vidí na dálku, v podstatě i lépe, než já, tak ho obvykle nestačím chytit dřív, než vyběhne pozdravit. Pořád si jen chce hrát, ale ne každý majitel psa má pro to pochopení, zvláště od těch malých pejsků (pokud ještě Dareho neznají) se moc bojí a křičí, ať si ho chytím, byť je Dare opatrný a nic jim nedělá. S Dastym se naučil být k malým psům ohleduplný a nešlápnout na ně. Dare zkrátka potřebuje dostat pořádně do těla, pak je to (aspoň chvíli) s ním trochu lepší. 

16.10. Půle října je zároveň i půlkou Dareho 9. měsíce. Dare už teď vypadá skoro jako dospělý pes, má krásnou, silnou hlavu a hlavně o poznání silnější tlapy, než míval Dar.  Měří 65,5cm, zvážit mi jej musel další den večer (spolu se sebou) syn, já Dareho na rukou již neudržela. Navážili jsme 42,8kg .. Do změny času jsme teď mohli na cvičák 2x v týdnu.  Protože jsme nejmladší (Dare) a do kurzu jsme naskočili až o prázdninách, máme to štěstí, že cvičíme s naším instruktorem sami, ostatní o kus dál ve 2. skupince. Asi to nejcennější ale je, že se Dare chvíli před cvičením vyběhá s ostatními, má svoji kamarádku, mladou fenku NO, se kterou se honí o závod, ale občas se přidají i další a běhají jako smečka ve 4 i v 5 ... je to nádhera.  Dare je naprosto bezproblémový, žádné „dělání ramen“, vůči dospělým psům je stále naprosto submisivní. Stačí 10 minut, aby se Dare vybouřil, pak rychle napít, minutka na zklidnění a můžeme už docela kvalitně cvičit. Už i na přivolání mi přichází stále dříve (i když až po pozdravném kolečku všech ve 2. skupině...) Jen aport (oblíbené hračky) nám zatím pořád nejde, Dare si s ním chce jen hrát a když ho donese, tak ho okamžitě pouští (doma se naopak o něj tahá a nechce pustit), tenhle cvik bude ještě na dlouho…Ale obraty u nohy i polohy už jdou docela pěkně (budeme muset víc hlídat a nacvičit posun předních nohou přede mne při změně polohy), lepší se i chůze na vodítku u nohy, kladina už je skoro dokonalá a jsme pokaždé moc pochválení za krásné štěkání.  Na ostatní překážky – přeskok i áčko je ještě čas. Aport jsem teď začala cvičit doma v obýváku s činkou - hlavně aspoň pár vteřin držení, aby si ji nepohazoval, nepřekusoval, nepouštěl. Vypadá to dobře.

Jen o pár dní později nám opět zasáhla do cvičení opatření proti koronaviru a tak nám zůstaly zase jen ty stopy (tedy když deštivé počasí dovolilo a pole nám aspoň trochu oschlo) a domácí cvičení v poslušnosti.

V sobotu 31.10. Dare dovršil 9 měsíců věku. Začíná se srovnávat s růstovými a váhovými tabulkami - večer čtyři dny předtím na váze u pí veterinářky vážil 42,3kg, dnes jsme jej s manželem změřili a bylo to 66cm nebo těsně pod - Dare  má tendenci při měření mezi dveřmi stát s předníma nohama dost dopředu a trochu se i krčit, tak za přesnou míru „nemohu dát krk.“ Puberta vrcholí, Dare občas už docela slušně zvedne při močení nohu, ale ještě i často čurá jako štěně. Ovšem po udělání hromádky maličko popojde a výrazně hrabe zadníma, což dělá jen sebejistý pes. Podstatnou část procházky tráví čicháním po trávnících. Doma se snaží na mne skákat a dělat "ty pohyby", což mu samozřejmě nedovolím – z jeho strany jde o pokus projevů dominance, aby mi ukázal, že už je velký pes a velký je - (tlapkami se mi dokáže zavěsit za ramena a lízat mi uši nebo obličej). Ovšem když se na něj rozzlobím, je hned na boku, někdy i na zádech a zvedá tlapky docela jako štěně.  Pořád ještě toho dokáže dost zničit, hlavně plastové květináče a podmisky venku na zahradě, občas z rozvernosti odtáhne menší květináč i s rostlinou. Třeba včera odpoledne okousal před domem na zahradě houpačku vnuček, ráno zase odtrhal kus fóliového krytu dětského pískoviště... takové štěně jsme skutečně ještě neměli a byť si jeho končící dětství snažím užívat, budu šťastná, až z tohohle vyroste! Tedy - aspoň doufám, že vyroste...

Pozorně hlídá, ale je i trochu bojínek. Když jsme šli ještě večer krátce ven, objevil se znenadání ze zatáčky proti nám pán, jen sotva 10m od nás. Dare se ho lekl a pelášil rychle ke mně, že jsem raději dala ruce před sebe, aby mne nesrazil. Ale zastavil se asi 2m přede mnou  na dostatečnou bezpečnou vzdálenost od blížícího se pána, a prohlížel si ho. Pán pozdravil, byl z domu na naší ulici, a jen jsem pozdrav opětovala, Dare hned běžel k pánovi ho pozdravit (jako druhdy Dar tryskem proběhne kolem člověka. Oběhne ho a hravě se mu dotkne ruky). Jak píše pí Heidrun: štěňata hovíků nejsou žádní hrdinové - ty z nich musíme teprve vychovat

Spolu s Darem rostou i naše koťátka a jejich vzájemný vztah je  vcelku bezproblémový a často i úsměvný – podrobněji o něm píši v článku  věnovaném koťatům https://argoaspol.estranky.cz/…tml.